Gylfiho oblouznění
Gylfiho oblouznění, staroseversky Gylfaginning, je první část Prozaické Eddy Snorriho Sturlusona z 13. století. Obsahuje rámcový příběh o švédském králi Gylfim, který v převleku za starého muže a pod jménem Gangleri, pronikl do Ásgardu aby se dozvěděl více o Ásech a jejich moudrosti. Tam potkal trojici postav: Vysokého, Stejně vysokého a Třetího, které mu odpověděly na jeho otázky. Odpovědi trojice použil Snorri k systematickému přehledu severské mytologie. Na konci textu Gylfi uslyšel hrom a zjistil, že se nachází osamocený na širé pláni. Hlavním zdrojem pro Gylfiho oblouznění byla Vědmina píseň, která je v něm často citována, a další eddické písně. Kromě toho nejspíše čerpal i ze skaldské poezie. Forma dialogu byla podle Rudolfa Simeka nejspíše inspirována latinskými didaktickými dialogy, jako jsou Dialogy Řehoře Velikého nebo Elucidarius. John Lindow v tomto ohledu připomíná také severské soutěže v odpovídání na otázky, jakési „soutěže moudrosti“.[1][2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SIMEK, Rudolf. Dictionary of Northern Mythology. [s.l.]: D.S. Brewer, 2007. ISBN 978-0-85991-513-7. S. 125–126. (anglicky)
- ↑ LINDOW, John. Norse Mythology: A Guide to Gods, Heroes, Rituals, and Beliefs. [s.l.]: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-19-515382-0. S. 19–. (anglicky)
