Kostel Saint-Julien (Chauriat)
| Kostel Saint-Julien de Chauriat | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Francie |
| Souřadnice | 45°45′4″ s. š., 3°16′47,5″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | katolicismus |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | románská architektura |
| Další informace | |
| Adresa | Chauriat, Francie |
| Kód památky | PA00091974 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Juliána v Chauriatu (francouzsky Église Saint-Julien de Chauriat) je významná sakrální stavba nalézající se v obci Chauriat v departementu Puy-de-Dôme v regionu Auvergne-Rhône-Alpes ve Francii. Tento chrám představuje hodnotnou a architektonicky čistou ukázku auvergnatského románského slohu.
Na seznam chráněných národních historických památek Francie (monument historique) byl objekt zapsán již v roce 1840.[1] Stal se tak součástí vůbec prvního seznamu francouzských památek chráněných státem, který tehdy čítal pouhých 1034 vybraných nejvýznamnějších objektů.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Kostel svatého Juliána původně sloužil jako převorský klášterní chrám, který podléhal mocnému benediktinskému clunyjskému řádu. Jeho právní a majetková příslušnost byla stvrzena v roce 1016, kdy jej clunyjskému převorství v Sauxillanges daroval clermontský biskup Štěpán (Étienne) spolu se svým bratrem Robertem, tehdejším hrabětem z Auvergne, a to v rámci hromadné donace všech chauriatských farních kostelů.[1] Samotná výstavba nynější budovy chrámu probíhala v průběhu 12. století[2] a k jejímu definitivnímu stavebnímu dokončení došlo v roce 1201.
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Konstrukční specifika a auvergnatský typ
[editovat | editovat zdroj]Kostel svatého Juliána v Chauriatu se řadí do specifické skupiny románských chrámů oblasti Dolního Auvergne. Pro tuto regionální skupinu je typická osmihranná zvonice, příčně protáhlý věžový blok (massif barlong), chórový ochoz s navazujícími věncovými kaplemi, absidioly přisazené k ramenům příčné lodi a charakteristický plastický dekor.
Na rozdíl od pěti hlavních auvergnatských chrámů s kompletně dochovanou dispozicí (Notre-Dame-du-Port v Clermont-Ferrand, Issoire, Orcival, Saint-Nectaire a Saint-Saturnin) však chauriatský kostel v důsledku ničivých zemětřesení v 15. století kompletně ztratil svůj původní románský závěr. Ten byl v pozdní gotice nahrazen jednodušším trojbokým kněžištěm.
Podobně jako kolegiátní kostel svatého Viktora a svaté Koruny v Ennezatu si však kostel v Chauriatu intaktně uchoval klíčové strukturální znaky auvergnatské vrcholné románské architektury:
- Příčně protáhlý věžový blok (massif barlong).
- Centrální osmihrannou zvonici (clocher octogonal).
- Autentickou tektonickou strukturu bočních fasád hlavní lodi i transeptu.
- Vnější architektonický dekor tvořený mozaikami z tmavých vulkanických kamenů, krakorcovými konzolami s motivy svitků a šachovnicovými vlysy.
- Vnitřní dekorativní aparát příčné lodi využívající rytmické sdružené trojice arkád (triplety) složené ze dvou klasických půlkruhových oblouků, které mezi sebou svírají jeden lomený štítový oblouk.
Příčně protáhlý věžový blok (Massif barlong)
[editovat | editovat zdroj]Termínem massif barlong (kde barlong ve starofrancouzštině znamená příčně protáhlý či horizontálně prodloužený) se v auvergnatské architektuře označuje specifický, mohutný hranolový masiv, který se tyčí přímo nad centrálním křížením transeptu a tvoří statickou základnu, ze které teprve vyrůstá samotná polygonální zvonice.[3][3.1] Zastřešení tohoto auvergnatského věžového bloku je řešeno pomocí dvou protilehlých pultových střech.[4]
Charakteristická a celosvětově zcela nezaměnitelná silueta velkých románských chrámů Dolního Auvergne vděčí právě tomuto specifickému prvku. U staveb s kompletně dochovanou dispozicí totiž massif barlong mistrovským způsobem opticky posiluje vertikální dynamiku chrámu a zajišťuje plynulé, harmonické stupňování vnějších hmot od nejnižších kaplí až po vrchol věže.
Osmihranná zvonice
[editovat | editovat zdroj]Podobně jako u všech hlavních auvergnatských chrámů dominuje i kostelu svatého Juliána v Chauriatu osmihranná kamenná zvonice. Každá z jejích osmi stěn je prolomena sdruženými okny, přičemž okenní otvory v nejvyšším zvonovém patře zvýrazňuje průběžný šachovnicový vlys. Tato zvonice však není původním středověkým dílem – v celém regionu si totiž autentickou románskou věž uchovaly pouze kostely v Saint-Saturninu a v Orcivalu.[3.2] Nynější chauriatská věž byla kompletně znovuvybudována v roce 1883 podle plánů architekta Victora Petitgranda, který jako závazný tvarový vzor použil právě románskou zvonici (clocher) v Saint-Saturninu.
Boční fasády hlavní lodi a transeptu
[editovat | editovat zdroj]Celková tektonická struktura bočních fasád hlavní i příčné lodi vykazuje identické principy jako kompletně dochované auvergnatské chrámy: románská okna na bočních stěnách lodi, lemovaná šachovnicovými vlysy, jsou hluboce zapuštěna pod mohutnými vystupujícími oblouky, které se v architektuře nazývají ztužující či zpevňující oblouky.[3.3]
Na rozdíl od velkých auvergnatských bazilik však tyto ztužující oblouky v Chauriatu doprovází v horní části trojice slepých arkádek (triplety). Místo nich se nad oblouky rozkládá velkolepá mozaika z barevných sopečných kamenů vytvářející motivy rozet a složitých geometrických obrazců. Tento luxusní typ dekorace přitom u kompletních románských chrámů Dolního Auvergne standardně náleží výhradně obvodovým stěnám východního závěru (chevetu).
Moderní uměleckohistorické analýzy však ukazují, že tento bohatý mozaikový dekor na jižní fasádě je novotvarem z 19. století, který zde během radikální puristické obnovy nechal vytvořit restaurátor Aymon Mallay. Detailní průzkum dochované severní fasády (konkrétně jejího nejvýchodnějšího klenebního pole) jasně dokazuje, že chauriatské ztužující oblouky zakončoval v románském středověku klasický auvergnatský zaslepený tripletový obloukový systém. Stejně tak bohaté mozaikové dekory, které dnes zdobí trojúhelníkový střešní štít příčné lodi, jsou výsledkem těchto novodobých romantických rekonstrukcí.
- Pohledy na exteriér kostela
Příčně protáhlý věžový blok (massif barlong) tvořící masivní základnu, ze které vyrůstá osmihranná zvonice Victora Petitgranda
Pohled na trojúhelníkový štít (pignon) příčné lodi s novorománským mozaikovým dekorem na pozadí polygonální věže
Detailní záběr na bohaté geometrické mozaiky z tmavých vulkanických kamenů, které na štítu transeptu zrekonstruoval Aymon Mallay
Interiér
[editovat | editovat zdroj]Vnitřní prostor příčné lodi (transeptu) vykazuje vysoce specifický architektonický aparát, který je typickým znakem vrcholné románské školy v oblasti Dolního Auvergne. Stěny rytmicky člení dekorativní sdružené trojice arkád (triplety). Tento kompoziční prvek sestává z ústřední užší arkády, která je na vrcholu zakončena ostře zalomeným mitrovým obloukem, a ze dvou postranních širších arkád, z nichž každá je zaklenuta klasickým půlkruhovým románským obloukem.[3.4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Patrick Perry, L'ancienne église Priorale Saint-Julien de Chauriat, in: Congrès archéologique de France. 158e session. Basse-Auvergne Grande-Limagne. 2000, Paris, Société française d'archéologie, 2003, s. 123-133.
- Marie-Claire Ricard, Chauriat : ses églises, son prieuré, Lyon, Imprimerie Lescuyer, 1981, 19 s.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Église Saint-Julien de Chauriat na francouzské Wikipedii.
- 1 2 Église Saint-Julien [online]. [cit. 2026-09-13]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Impressions romanes. [s.l.]: brochure éditée par le Conseil général du Puy-de-Dôme S. 8. (francouzsky)
- ↑ BALME, P. L'art roman en Auvergne. Clermont-Ferrand: Imprimerie G. de Bussac, 1957. (francouzsky)
- ↑ TOMAN, Rolf. L'art roman. [s.l.]: éditions Könemann, 1997. S. 150. (francouzsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Saint-Julien de Chauriat na Wikimedia Commons
