Leguánovití

Leguánovití
	leguán zelený (Iguana iguana)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	plazi (Reptilia);
Podtřída	Lepidosauria;
Řád	šupinatí (Squamata);
Podřád	ještěři (Sauria);
Čeleď	leguánovití (Iguanidae); Oppel, 1811
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leguánovití (Iguanidae) jsou čeleď ještěrů. Areálem jejich rozšíření jsou především tropy a subtropy Severní a Jižní Ameriky, dále se vyskytují na Galapágách a ostrovech západního a středního Pacifiku (Tonga, Fidži).

Mohou být rozlišováni buď v užším, nebo širším smyslu. Zatímco v širším, starším pojetí zahrnují asi 600 druhů a patří sem i madagaskarské formy, v užším pojetí je počet druhů snížen na asi 40 a výskyt víceméně odpovídá předchozímu odstavci.^[1]

Popis

Jsou různorodou skupinou plazů, nejmenší druhy pohlavně dospívají v délce pouhých 14–16 cm^[2], největší pak kolem 2 metrů – i když podstatnou část z této délky tvoří nelámavý ocas. Často mají krční laloky nebo hřbetní hřebeny, aktivní jsou ve dne. Jsou vejcorodí. Většina druhů se živí jak rostlinnou, tak i živočišnou potravou, ale existují i druhy, které jsou pouze vegeteriány – leguán mořský (Amblyrhynchus cristatus) se kupříkladu živí pouze mořskými řasami. Přebývají většinou na stromech nebo keřích, v blízkosti vodních ploch.

Systematika

Leguánovití představovali v dobách před nástupem molekulární fylogenetiky velmi početnou čeleď, která byla součástí skupiny Iguania. V ní vyjma leguánovitých spočívali ještě agamovití (Agamidae) a chameleonovití (Chamaeleonidae); ti podle anatomie zubů utvářeli skupinu Acrodonta, zatímco leguánovití spadali do skupiny Pleurodonta.^[2.1] Tato systematika se objevuje například v české edici Zvířata celého světa z roku 1988, kde jsou leguánovití, agamovití a chameleonovití sdružováni do nadčeledi leguánotvárných a sami leguánovití se pak dělí na podčeledi Sceloporinae (leguáni ostnatí), Tropidurinae (l. trnoocasí), Iguaninae (l. hřebenatí), Basiliscinae (bazilišci) a Anolinae (anolisové).^[3]

Již na konci 80. let 20. století, tedy ještě na základě morfologie, však začala být od leguánů odlišována řada samostatných čeledí, konkrétně Corytophanidae (baziliškové), Crotaphytidae (leguánovci a gambelie), Hoplocercidae (hoplocerkové), Opluridae (oplurové a chalarodoni), Phrynosomatidae (ropušníci a leguánci), Polychr(ot)idae (polychrusové, anolisové a příbuzní) a Tropiduridae (tropidurové a příbuzní).^[4]^[2.1]^[5] Molekulárně fylogenetická studie z roku 2016 se přidržela rozdělení Iguania na Acro- a Pleurodonta, přičemž v Pleurodonta rozlišila okleštěné iguánovité a spolu s nimi ještě čeledi Leiocephalidae, Hoplocercidae, Corytophanidae, Crotaphytidae, Tropiduridae, Opluridae, Leiosauridae, Liolaemidae, Phrynosomatidae, Polychrotidae a Dactyloidae. Příbuzenské vztahy těchto linií zůstávaly nejasné.^[6]

Lze shrnout, že v první čtvrtině 21. století postupně převládnul trend namísto jedné rozsáhlé čeledi leguánovitých rozlišovat více samostatných čeledí v monofyletických Pleurodonta, kam patří i „okleštění“ Iguanidae.^[1]

Historie

Po objevu prvních koster dinosaurů počátkem 19. století předpokládali vědci podobnost právě s leguány. Druhý popsaný dinosaurus Iguanodon ("leguání zub") byl v roce 1825 rekonstruován jako obří leguán. To je však nesmyslné, protože dinosauři reprezentují zcela jinou vývojovou linii plazů.

Přehled druhů

rod: Amblyrhynchus

leguán mořský (Amblyrhynchus cristatus)

rod: Brachylophus

leguán fidžijský (Brachylophus fasciatus)
leguán chocholatý (Brachylophus vitiensis)
Brachylophus bulabula
Brachylophus gau

rod: Conolophus

leguán bledý (Conolophus pallidus)
leguán galapážský (Conolophus subcristatus)
leguán růžový (Conolophus marthae)

rod: Ctenosaura

Ctenosaura acanthura
Ctenosaura alfredschmidti
Ctenosaura bakeri
Ctenosaura clarki
Ctenosaura defensor
Ctenosaura flavidorsalis
Ctenosaura hemilopha
Ctenosaura melanosterna
Ctenosaura oaxacana
Ctenosaura oedirhina
Ctenosaura palearis
Ctenosaura pectinata
leguán kyjoocasý (Ctenosaura quinquecarinata)
leguán černý (Ctenosaura similis)

rod: Cyclura

leguán východobahamský (Cyclura carinata)
leguán jamajský (Cyclura collei)
leguán nosorohý (Cyclura cornuta)
leguán bahamský (Cyclura cychlura)
leguán modravý (Cyclura lewisi)
leguán kubánský (Cyclura nubila)
leguán tučný (Cyclura pinguis)
leguán Ricordův (Cyclura ricordi)
leguán Rileyův (Cyclura rileyi)

rod: Dipsosaurus

leguán pustinný (Dipsosaurus dorsalis)

rod: Iguana

leguán zelený (Iguana iguana)
leguán jedlý (Iguana delicatissima)

rod: Polychrus

Polychrus gutturosus

rod: Sauromalus

Reference

1 2 GAISLER, Jiří; ZIMA, Jan, 2025. Zoologie obratlovců. 1. dotisk 3. vyd. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2702-3. S. 404.
↑ VITT, Laurie J.; CALDWELL, Janalee P. Herpetology: An Introductory Biology of Amphibians and Reptiles. 4. vyd. Amsterdam: Academic Press, 2014. 776 s. ISBN 978-0-12-386919-7. OCLC 839312807 S. 587–588.
1. 1 2 S. 556.
↑ FELIX, Jiří. Ještěři. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. (Zvířata celého světa; sv. 13). S. 41.
↑ FROST, D. R.; ETHERIDGE, R. A phylogenetic analysis and taxonomy of iguanian lizards (Reptilia: Squamata). University of Kansas: Miscellaneous Publications of the Museum of Natural History, 1989. Dostupné online. S. 1–65.
↑ MORAVEC, Jiří, 1999. Obojživelníci, plazi. Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 7). S. 97.
↑ ZHENG, Yuchi; WIENS, John J. Combining phylogenomic and supermatrix approaches, and a time-calibrated phylogeny for squamate reptiles (lizards and snakes) based on 52 genes and 4162 species. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2016-01, roč. 94, s. 537–547. Dostupné online [cit. 2026-09-16]. doi:10.1016/j.ympev.2015.10.009. (anglicky)

Literatura

GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 536 s.
NOUAILHETAS, M.; et al. (2019). Bite performance surfaces of three ecologically divergent Iguanidae lizards: relationships with lower jaw bones. Biological Journal of the Linnean Society, blz067. doi: https://doi.org/10.1093/biolinnean/blz067
Simon G. Scarpetta (2020). Combined-evidence analyses of ultraconserved elements and morphological data: an empirical example in iguanian lizards. Biology Letters, 16(8): 20200356. doi: https://doi.org/10.1098/rsbl.2020.0356

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu leguánovití na Wikimedia Commons
Taxon Iguanidae ve Wikidruzích

[:1-1] 1 2 GAISLER, Jiří; ZIMA, Jan, 2025. Zoologie obratlovců. 1. dotisk 3. vyd. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2702-3. S. 404.

[:2-2] VITT, Laurie J.; CALDWELL, Janalee P. Herpetology: An Introductory Biology of Amphibians and Reptiles. 4. vyd. Amsterdam: Academic Press, 2014. 776 s. ISBN 978-0-12-386919-7. OCLC 839312807 S. 587–588.
1 2 S. 556.

[3] 1 2 S. 556.

[4] FELIX, Jiří. Ještěři. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. (Zvířata celého světa; sv. 13). S. 41.

[5] FROST, D. R.; ETHERIDGE, R. A phylogenetic analysis and taxonomy of iguanian lizards (Reptilia: Squamata). University of Kansas: Miscellaneous Publications of the Museum of Natural History, 1989. Dostupné online. S. 1–65.

[6] MORAVEC, Jiří, 1999. Obojživelníci, plazi. Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 7). S. 97.

[7] ZHENG, Yuchi; WIENS, John J. Combining phylogenomic and supermatrix approaches, and a time-calibrated phylogeny for squamate reptiles (lizards and snakes) based on 52 genes and 4162 species. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2016-01, roč. 94, s. 537–547. Dostupné online [cit. 2026-09-16]. doi:10.1016/j.ympev.2015.10.009. (anglicky)

[3] 1 2 S. 556.

[1]

[2]

[2.1]

[3]

[4]

[5]

[6]