Leguánovití
leguán zelený (Iguana iguana) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Podtřída | Lepidosauria |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | ještěři (Sauria) |
| Čeleď | leguánovití (Iguanidae) Oppel, 1811 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leguánovití (Iguanidae) jsou čeleď ještěrů. Areálem jejich rozšíření jsou především tropy a subtropy Severní a Jižní Ameriky, dále se vyskytují na Galapágách a ostrovech západního a středního Pacifiku (Tonga, Fidži).
Mohou být rozlišováni buď v užším, nebo širším smyslu. Zatímco v širším, starším pojetí zahrnují asi 600 druhů a patří sem i madagaskarské formy, v užším pojetí je počet druhů snížen na asi 40 a výskyt víceméně odpovídá předchozímu odstavci.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jsou různorodou skupinou plazů, nejmenší druhy pohlavně dospívají v délce pouhých 14–16 cm[2], největší pak kolem 2 metrů – i když podstatnou část z této délky tvoří nelámavý ocas. Často mají krční laloky nebo hřbetní hřebeny, aktivní jsou ve dne. Jsou vejcorodí. Většina druhů se živí jak rostlinnou, tak i živočišnou potravou, ale existují i druhy, které jsou pouze vegeteriány – leguán mořský (Amblyrhynchus cristatus) se kupříkladu živí pouze mořskými řasami. Přebývají většinou na stromech nebo keřích, v blízkosti vodních ploch.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Leguánovití představovali v dobách před nástupem molekulární fylogenetiky velmi početnou čeleď, která byla součástí skupiny Iguania. V ní vyjma leguánovitých spočívali ještě agamovití (Agamidae) a chameleonovití (Chamaeleonidae); ti podle anatomie zubů utvářeli skupinu Acrodonta, zatímco leguánovití spadali do skupiny Pleurodonta.[2.1] Tato systematika se objevuje například v české edici Zvířata celého světa z roku 1988, kde jsou leguánovití, agamovití a chameleonovití sdružováni do nadčeledi leguánotvárných a sami leguánovití se pak dělí na podčeledi Sceloporinae (leguáni ostnatí), Tropidurinae (l. trnoocasí), Iguaninae (l. hřebenatí), Basiliscinae (bazilišci) a Anolinae (anolisové).[3]
Již na konci 80. let 20. století, tedy ještě na základě morfologie, však začala být od leguánů odlišována řada samostatných čeledí, konkrétně Corytophanidae (baziliškové), Crotaphytidae (leguánovci a gambelie), Hoplocercidae (hoplocerkové), Opluridae (oplurové a chalarodoni), Phrynosomatidae (ropušníci a leguánci), Polychr(ot)idae (polychrusové, anolisové a příbuzní) a Tropiduridae (tropidurové a příbuzní).[4][2.1][5] Molekulárně fylogenetická studie z roku 2016 se přidržela rozdělení Iguania na Acro- a Pleurodonta, přičemž v Pleurodonta rozlišila okleštěné iguánovité a spolu s nimi ještě čeledi Leiocephalidae, Hoplocercidae, Corytophanidae, Crotaphytidae, Tropiduridae, Opluridae, Leiosauridae, Liolaemidae, Phrynosomatidae, Polychrotidae a Dactyloidae. Příbuzenské vztahy těchto linií zůstávaly nejasné.[6]
Lze shrnout, že v první čtvrtině 21. století postupně převládnul trend namísto jedné rozsáhlé čeledi leguánovitých rozlišovat více samostatných čeledí v monofyletických Pleurodonta, kam patří i „okleštění“ Iguanidae.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Po objevu prvních koster dinosaurů počátkem 19. století předpokládali vědci podobnost právě s leguány. Druhý popsaný dinosaurus Iguanodon ("leguání zub") byl v roce 1825 rekonstruován jako obří leguán. To je však nesmyslné, protože dinosauři reprezentují zcela jinou vývojovou linii plazů.
Přehled druhů
[editovat | editovat zdroj]rod: Amblyrhynchus
[editovat | editovat zdroj]- leguán mořský (Amblyrhynchus cristatus)
rod: Brachylophus
[editovat | editovat zdroj]- leguán fidžijský (Brachylophus fasciatus)
- leguán chocholatý (Brachylophus vitiensis)
- Brachylophus bulabula
- Brachylophus gau
rod: Conolophus
[editovat | editovat zdroj]- leguán bledý (Conolophus pallidus)
- leguán galapážský (Conolophus subcristatus)
- leguán růžový (Conolophus marthae)
rod: Ctenosaura
[editovat | editovat zdroj]- Ctenosaura acanthura
- Ctenosaura alfredschmidti
- Ctenosaura bakeri
- Ctenosaura clarki
- Ctenosaura defensor
- Ctenosaura flavidorsalis
- Ctenosaura hemilopha
- Ctenosaura melanosterna
- Ctenosaura oaxacana
- Ctenosaura oedirhina
- Ctenosaura palearis
- Ctenosaura pectinata
- leguán kyjoocasý (Ctenosaura quinquecarinata)
- leguán černý (Ctenosaura similis)
rod: Cyclura
[editovat | editovat zdroj]- leguán východobahamský (Cyclura carinata)
- leguán jamajský (Cyclura collei)
- leguán nosorohý (Cyclura cornuta)
- leguán bahamský (Cyclura cychlura)
- leguán modravý (Cyclura lewisi)
- leguán kubánský (Cyclura nubila)
- leguán tučný (Cyclura pinguis)
- leguán Ricordův (Cyclura ricordi)
- leguán Rileyův (Cyclura rileyi)
rod: Dipsosaurus
[editovat | editovat zdroj]- leguán pustinný (Dipsosaurus dorsalis)
rod: Iguana
[editovat | editovat zdroj]- leguán zelený (Iguana iguana)
- leguán jedlý (Iguana delicatissima)
rod: Polychrus
[editovat | editovat zdroj]rod: Sauromalus
[editovat | editovat zdroj]- leguán čuakvala (Sauromalus ater)
- Sauromalus hispidus
- Sauromalus slevini
- Sauromalus varius
- Sauromalus klauberi
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 GAISLER, Jiří; ZIMA, Jan, 2025. Zoologie obratlovců. 1. dotisk 3. vyd. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2702-3. S. 404.
- ↑ VITT, Laurie J.; CALDWELL, Janalee P. Herpetology: An Introductory Biology of Amphibians and Reptiles. 4. vyd. Amsterdam: Academic Press, 2014. 776 s. ISBN 978-0-12-386919-7. OCLC 839312807 S. 587–588.
- ↑ FELIX, Jiří. Ještěři. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. (Zvířata celého světa; sv. 13). S. 41.
- ↑ FROST, D. R.; ETHERIDGE, R. A phylogenetic analysis and taxonomy of iguanian lizards (Reptilia: Squamata). University of Kansas: Miscellaneous Publications of the Museum of Natural History, 1989. Dostupné online. S. 1–65.
- ↑ MORAVEC, Jiří, 1999. Obojživelníci, plazi. Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 7). S. 97.
- ↑ ZHENG, Yuchi; WIENS, John J. Combining phylogenomic and supermatrix approaches, and a time-calibrated phylogeny for squamate reptiles (lizards and snakes) based on 52 genes and 4162 species. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2016-01, roč. 94, s. 537–547. Dostupné online [cit. 2026-09-16]. doi:10.1016/j.ympev.2015.10.009. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 536 s.
- NOUAILHETAS, M.; et al. (2019). Bite performance surfaces of three ecologically divergent Iguanidae lizards: relationships with lower jaw bones. Biological Journal of the Linnean Society, blz067. doi: https://doi.org/10.1093/biolinnean/blz067
- Simon G. Scarpetta (2020). Combined-evidence analyses of ultraconserved elements and morphological data: an empirical example in iguanian lizards. Biology Letters, 16(8): 20200356. doi: https://doi.org/10.1098/rsbl.2020.0356
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu leguánovití na Wikimedia Commons
Taxon Iguanidae ve Wikidruzích