Lektor (církev)

Lektor (z latinského lector – čtenář, předčítající) v křesťanské liturgii je osoba pověřená úkolem předčítat čtení z Písma svatého.
Katolické pojetí
[editovat | editovat zdroj]Nižší svěcení / Trvalé ustanovení ke službě
[editovat | editovat zdroj]Do roku 1973 v římskokatolické církvi existoval lektorát jakožto jedno z nižších svěcení, která tvořila předstupně ke svěcení kněžskému. Pavel VI. apoštolským listem Ministeria quaedam nižší svěcení s účinností k 1. lednu 1973 zrušil. Lektorát a akolytát však byly transformovány v tzv. služby, kterými jsou trvale pověřováni vybraní laici, především kandidáti jáhenského svěcení. Původně bylo ustanovování k těmto službám omezeno na muže, roku 2021 je papež František v motu proprio Spiritus Domini otevřel i ženám.
Liturgická role
[editovat | editovat zdroj]V rámci provádění liturgické reformy se stalo obvyklým předčítání mešních čtení laiky, bez ohledu na trvalé ustanovení ke službám. Jako lektor je běžně označován i ten, na koho při nějaké konkrétní bohoslužbě připadá úkol předčítat čtení.
Žalmista
[editovat | editovat zdroj]Předkoncilní pontifikál obsahoval jednoduchý obřad ustanovení ke službě žalmisty (kantora), který neměl charakter svěcení. Náplní služby byl liturgický zpěv. Ustanovení bylo připojováno k obřadu přijetí do stavu kleriků - tonzuře.[1]
Pravoslavné pojetí
[editovat | editovat zdroj]V pravoslavné církvi existuje duchovenská hodnost žalmisty (ve slovanském prostředí se lze setkat s označením žalmisty synonymním pojmem čtec, případně s rusismem psalomščik). Jedná se o nejnižší duchovenskou hodnost, do které bývá kandidát uváděn postřižením z rukou biskupa. Hlavní povinností žalmisty je četba hodinek a žaltáře (odtud jeho pojmenování) před bohoslužbami, nebo v jejich rámci. Žalmista také může předčítat při bohoslužbách biblické úryvky, mimo textů z evangelií. Může také plnit funkci kanonarcha. Žalmista, vzhledem k tomu, že již je počítán mezi duchovní, může nosit kleriku (v pravoslavném prostředí zvanou podrjasnik), při liturgii přes ní může (ale nutně nemusí) nosit stichar.
Anglikánské pojetí
[editovat | editovat zdroj]V anglikánské církvi existuje, podobně jako v pravoslavných církvích, dodnes lektorské svěcení, nejedná se však o svěcení v takovém slova smyslu, jako v případě pravoslavných církví. Od roku 1886 je úřad lektora jiný; kandidát na přijetí lektorátu navštěvuje tři roky teologické vzdělání formou večerní školy (praxe ve Spojeném království) a následně může být uveden do úřadu lektora. Není ale řazen mezi duchovní, zůstává stále laikem. Může však kázat a pomáhat například s pohřby. Nosí nejčastěji modrý tippet a chórový oděv.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reader (liturgy) na anglické Wikipedii.
- ↑ Pontificale romanum. Parisiis: A. Jouby, 1859. 620 s. Dostupné online. (latinsky) Google-Books-ID: 4f8YAAAAYAAJ.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lektor na Wikimedia Commons
