Přeskočit na obsah

Pavlína Brzáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Pavlína Brzáková, PhD.
Pavlína Brzáková (11. února 2018)
Pavlína Brzáková (11. února 2018)
Narození13. března 1972 (54 let)
Československo Městec Králové
Povolánípublicistka, etnoložka
StátČesko
Vzděláníetnologie, mongolistika
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Image Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Image
Na literárním rozloučením s MUDr. Josefem Jonášem (únor 2026)
Image
Na literárním rozloučením s MUDr. Josefem Jonášem (únor 2026)

Pavlína Brzáková (* 13. března 1972, Městec Králové) je česká publicistka a etnoložka.

Po ukončení gymnázia v Novém Bydžově absolvovala Filozofickou fakultu UK, obor etnologie. V rozmezí let 1991–2001 opakovaně (asi osmkrát) studijně pobývala na Sibiři, věnovala se tamějším původním národům (především Evenkům a Něncům), ve svých knihách popsala jejich mytologii, písně, lovecké zážitky a setkání s duchovními světy. Později se zaměřila na působení šamanů v jihosibiřské republice Tuva. Navštívila též Peru.

Zabývala se také tzv. automatickou kresbou, některé knihy si ilustrovala sama. Jako redaktorka nebo šéfredaktorka prošla řadou časopisů (Regena, Dotek, Literární noviny, Mateřídouška, Regenerace).

  • Štěstí tady a teď – monografie herečky Květy Fialové (2009), ISBN 978-80-7281-391-9
  • Zákony štěstí – Eminent, 2010
  • Helinda a Klekánice – kniha pro děti (2009), ISBN 978-80-86803-15-9
  • Ze mě – Cesta blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška ilustroval Zbyněk Zenkl ze stacionáře v Soběslavi. Eminent, 2012
  • Tvarytmy – kniha napsaná s hercem Jaroslavem Duškem zaznamenává dva hercovy terapeutické pobyty ve tmě. Ilustrovali akademický malíř Dino Čečo a jeho nevidomí žáci z nadace Artevide – Eminent, 2014
  • Kryštof ÁDéHáDě – autobiografické vyprávění mámy dvou dětí, z nichž jedno má neurovývojovou poruchou pozornosti s hyperaktivitou, Eminent, 2018

Etnografické publikace

[editovat | editovat zdroj]

Etnografické překlady

[editovat | editovat zdroj]

Samostatně byl v roce 2020 vydán jen překlad knihy „Dědeček Oge: Učení sibiřského šamana“ pod názvem Шаман дедушка Огэ. Do ruštiny knihu přeložila Марина Николаевна Дьячкова, financována byla z rozpočtu Evenkijského muzea a vyšla v nákladu 300 kusů. Poté správní orgány Krasnojarského kraje stáhly knihu z distribuce a usilovaly o její likvidaci.[1] Kniha se nachází v uzavřených odděleních etnografických muzeí a není přístupná široké veřejnosti.

  1. ↑ «Не читай — убьет!». Память о последнем тунгусском шамане останется в Европе, но не на родине. Как в Эвенкии началась война с книгами. Новая газета [online]. 2170-03-20 [cit. 2026-06-14]. Dostupné online. (rusky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]