Přeskočit na obsah

Poclain

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Poclain
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formasociété par actions simplifiée
Datum založení1927 a 1. ledna 1976
Adresa sídlaVerberie, Francie
Charakteristika firmy
Oblast činnostivýroba hydraulických a pneumatických zařízení
Identifikátory
Oficiální webpoclain.com
OpenCorporates IDfr/926120049
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poclain je francouzská strojírenská firma, která se proslavila výrobou hydraulických rypadel.

Dne 1. června 1927 založil Georges Bataille se svým společníkem Antoine Légerem strojírenskou firmu v Le Plessis-Belleville, v malém městě v Pikardii, asi 60 kilometrů severovýchodním směrem od Paříže. Firma nesla název „ Ateliers Bataille & Léger “. Po smrti společníka v roce 1929 se firma přejmenovala na „Ateliers Bataille & Fils“.[1]

Přejmenování firmy

[editovat | editovat zdroj]

Pikardie je významným krajem pro pěstování lnu.[2] Po vytrhání lnu se musela oddělit pevná lýková vlákna od dřevitého stonku rostliny máčením stonků ve vodě.[3] V Le Plessis-Belleville byl len máčen ve vykopaných jámách zvaných „Poche à Lin“. Firma si vypůjčila název lokality, které se po jámách říkalo Poclain a vystupovala jako „ Ateliers de Poclain“.[4] Nakonec se stala společností Poclain.

Činnost firmy

[editovat | editovat zdroj]

Firma byla založena jako opravna zemědělské techniky, ale brzy se proměnila ve výrobní dílnu. Vyráběla rozmetadla, lisy na slámu a dřevařské vozy. Objevily se originální konstrukce: vozy na přepravu řepy byly vybaveny pásy; místo klasické přední nápravy měly zemědělské valníky pouze jedno kolo. Těmto tříkolovým vozům představeným v roce 1938 se říkalo „Trirou“- Tříkolka.[1]

Po skončení druhé světové války měli synové Georgese Bataillea, Jacques a Pierre, příležitost firmu dostat na vyšší úroveň. V roce 1951 bylo nabízeno první hydraulické rypadlo určené převážně pro zemědělství. Bylo postaveno na dvoukolovém podvozku; hydraulika bagru byla poháněna vývodovým hřídelem traktoru. Další možností byla montáž bagru na podvozky vojenských nákladních automobilů, které byly v osvobozené Evropě ve velkém počtu. Jednalo se o typ GMC CCKW, kterých bylo vyrobeno přes půl milionu.[5] Pro montáž bagru byl použit jak typ s otevřenou kabinou, tak typ s kabinou uzavřenou.[6] V roce 1956 bylo prodáno 1000 kusů rypadel typu TU. Po typu TU následoval typ TO, jehož výroba činila pouze 25 kusů.[1][7] Velkou nevýhodou bylo omezení otáčení bagru, protože konstrukční provedení s dvěma horizontálně uloženými hydraulickými válci umožňovalo pohyb pouze v rozsahu 270°.[7]

Na rozdíl od předchozích typů měl TY 45 vlastní pohonnou jednotku. Ta poháněla jak hydraulickou soustavu, tak podvozek bagru.

Podvozek bagru se skládal z konvenční poháněné zadní nápravy s dvojmontážemi kol a z originální přední nápravy. Přední nápravu tvořil jeden rejdový čep se dvěma koly s rozchodem pouhých 400 mm. S touto konfigurací byl vnější poloměr otáčení podvozku 4,85 metru.[8] Dalším benefitem této konstrukce byla možnost montáže tažné oje na přední nápravu. Tažná oj se spojila se závěsem nákladního automobilu. Nákladní automobil dosahoval vyšší rychlosti, a to umožnilo rychlejší přesuny bagru mezi vzdálenými pracovišti. Dvě kola přední nápravy s malým rozchodem vypadala jako dvojmontáž kol, a proto byl bagr chápán jako „tříkolka". S namontovanou ojí připomínal přívěsná vozidla „Trirou“, která vyráběla továrna před druhou světovou válkou.[1]

Zapojení bagru za nákladní automobil
[editovat | editovat zdroj]

Podmínkou zapojení za tažné vozidlo byla deaktivace hydraulického ovládání přední nápravy a odpojení pohonu zadní nápravy, které se provádělo při spuštěných patkách (výsuvných podpěrách), ve francouzské jazyce stabilizátorech. To umožnilo pohybovat s koly a usnadnit tak jejich mechanické odpojení. Patky byly na TY-45 dvě, vzhledem k trojstopé konfiguraci podvozku byly zásadní pro stabilizaci stroje. Pouze na fotografii Nicka Drewa má bagr patky čtyři.[9]

Dalším krokem bylo propojení bagru s tažným vozidlem elektrickým kabelem, které umožnilo na taženém bagru funkci obrysových, brzdových a směrových světel. Propojovací hadice s tlakovým vzduchem umožnila zapojení brzdové soustavy bagru. Při práci na staveništi v Československu nehrozil strojníku bagru bez řidičského průkazu postih. Při přejíždění bagru „po ose" sankce hrozila, a proto byla možnost zapojení bagru za nákladní automobil využívána strojníky, kteří o řidičský průkaz z nějakých důvodů přišli.

Motor a převodovka
[editovat | editovat zdroj]

Prvním motorem montovaným do rypadla byl Agrom 4 R o objemu 3 460 cm³, jeden z motorů modulární řady Dieselair 100 AGROM od francouzské společnosti Alsthom.[10] Později ho nahradil čtyřválcový, vzduchem chlazený naftový motor Deutz F 4 L 812[11] objemu 3 400 cm³ o výkonu 45 koní při 2000 otáček / min. Poskytoval výkon pro hydraulické čerpadlo i pro mechanický pohon. Ten se k zadní nápravě přenášel pomocí převodovky, která měla čtyři rychlostními stupně vpřed a jeden vzad.[8]

Hydraulika
[editovat | editovat zdroj]

Třípístové čerpadlo hydraulického systému hnalo olej k ventilům pod tlakem 300 barů.[8] Hydraulické ventily byly umístěny na podlaze kabiny před chodidly strojníka. Byly ovládány svislými, dlouhými pákami, které byly zalomeny k rukám strojníka. Páky byly zakončeny plastovými koulemi. Pohybem pák vpřed nebo vzad ovládal strojník tyto části bagru:[12]

  • 1. páka zleva ovládala lžíci
  • 2. páka zleva (označená červenou koulí) ovládala otoč
  • 3. páka zleva ovládala násadu
  • 4. páka zleva ovládala výložník

1.a 2. páku ovládal strojník levou rukou; 3. a 4. páku ovládal strojník pravou rukou. To mu dovolilo ovládat současně lžíci a násadu (případně výložník)

Mezi nohama strojníka stál svislý sloupek řízení zakončený řídítky, jejichž plastová zakončení se nacházela vpravo a vlevo od ovládacích pák. Řidítky se ovládala dvojice kol na společném rejdovém čepu.[13]

Na návrhu rypadla se podílel designer Jean Parthenay[14] ze studia Technès, která se zabývala estetikou technických konstrukcí.[15]

  1. 1 2 3 4 HISTOIRE. My Site [online]. [cit. 2026-05-21]. Dostupné online. (francouzsky)
  2. ↑ Normandie - Picardie, région de choix pour le lin fibre [online]. [cit. 2026-05-21]. Dostupné online. (francouzsky)
  3. ↑ FAURIE, Bertrand. Histoire et méthode du rouissage du lin [online]. Bordeaux: Lycée Saint-Louis, 2017-09 [cit. 2026-05-21]. Dostupné online.
  4. ↑ Lin cultivé - Traitement des fibres. Techno-Science.net [online]. [cit. 2026-05-21]. Dostupné online. (francouzsky)
  5. ↑ VANDERVEEN, Bart. Encyklopedie vojenských historických vozidel. 1. vyd. Praha: Ivo Železný, 1999. 399 s. ISBN 80-240-0805-X. S. 264.
  6. ↑ Poclain fans and veterans celebrate 90th anniversary. www.earthmoversmagazine.co.uk [online]. [cit. 2026-05-23]. Dostupné online.
  7. 1 2 PASCAL. Poclain TY45, première partie, la génèse. www.ec1000.net [online]. [cit. 2026-10-22]. Dostupné online. (francouzsky)
  8. 1 2 3 BÖGE, Ulf. Poclain TY 45: Die legändäre "Dreikantfeile". Historische baumaschinen [online]. Ulf Böge, 2021-02-05 [cit. 2026-10-22]. Dostupné online.
  9. ↑ DREW, Nick. Classic archive Poclain excavator photos (Blog post re-visited) [online]. earthmoversmagazine.co.uk, 2017-02-28 [cit. 2026-10-22]. Dostupné online.
  10. ↑ Moteurs Dieselair 100 AGROM 2, 3, 4 et 6 cylindres en ligne. Revue Technique Automobile. 1965-06-01, roč. 30, čís. 14 D, s. 33.
  11. ↑ Client Challenge. www.scribd.com [online]. [cit. 2026-10-22]. Dostupné online.
  12. ↑ file:///C:/Users/volod/Downloads/N%C3%A1vod%20k%20obsluze%20kolov%C3%A9%20rypadlo%20Poclain%20TY45.pdf
  13. ↑ [cit. 2026-05-24]. Dostupné online.
  14. ↑ matchID - Moteur de recherche des décès. deces.matchid.io [online]. [cit. 2026-10-22]. Dostupné online.
  15. ↑ STRAŇÁK, Tomáš. Od Poclainu k Dháčkům. Výroba prvních rypadel v Martině [online]. stavebni-technika.cz, 2019-03-12 [cit. 2026-10-22]. Dostupné online.