Sexploatační film
Sexploatační film je filmový žánr, který je definovaný sexuálními scénami a nahotou, aniž by toto zobrazení bylo hlavní funkcí jako u pornografie či erotického filmu. Hlavní funkcí je vyprávění nějakého příběhu a sexualita slouží spíše jako vedlejší lákadlo pro diváka. V užším slova smyslu se pojem používá pro takto orientované nízkorozpočtové filmy 60. a 70. let 20. století, byť prvně byl pojem užit již ve 40. letech a podobný typ filmů byl točen i později.[1] Sexploatační film může být vnímán jako podžánr tzv. exploatačního filmu, který je definován využíváním všech nižších pudů publika a jeho touhy vidět krom sexu též násilí, destrukci, bizarnost.[2]
Historicky hrály sexploatační filmy důležitou roli tam, kde byla otevřená pornografie zakázaná (a na filmovém plátně byla dlouho zakázaná prakticky všude). Sexploatační filmy, ač také zápolily s cenzurou, se v kinech promítat mohly, byť někdy jen ve specificky označených (v USA tzv. grindhouses). Po uvolnění restrikcí vůči pornografii a nástupu videa obliba těchto filmů poklesla, neboť po nahotě a sexu bažící publikum se přesunulo do soukromí nebo pornografických kin. Od té doby je někdy synonymem těchto filmů soft-core (odlišující je od hard-corové pornoprodukce), byť překryv obou pojmů není úplný. Softcorové filmy mohou být plně erotické, byť v mnoha ohledech jen náznakové, neexplicitní, ovšem sexploatační filmy měly obvykle za cíl vyprávět příběh, který s erotikou nemusel souviset.
Sexploatační filmy měly své vlastní podžánry. Jedním z nich byl „nudistický film“, který se odehrával v nudistických táborech. Děj mohl být různorodý, ale všichni herci byli nazí. Dalším podžánrem byly nudies-cuties (přeložitelné jako „nahé roztomilé dívky“). Obvykle šlo o komedie. Za první film tohoto druhu bývá označována komedie The Immoral Mr. Teas z roku 1959, kde si hlavní hrdina představuje, jak asi vypadají dívky kolem něj nahé. Proti tomu tzv. roughies spojovaly nahotu s násilím, znásilněním či vraždami, jejichž zobrazení zdůvodňovaly pravidly žánrů krimi či hororu. Za první snímek tohoto druhu bývá označována Lorna z roku 1964.
Evropské sexploatační filmy se proti tomu častěji „kryly“ záměry uměleckými, ke klasikám tohoto druhu patří pikantní francouzská komedie Les Collégiennes z roku 1961, kde si mj. filmový debut odbyla Catherine Deneuveová v roli školačky. Vlastní tradici si žánr vybudoval v jižní Americe, zejména v Argentině, která světu dala asi největší sexploatační hvězdu Isabelu Sarliovou. Specifická japonská verze sexploatačního filmu se nazývá pinku eiga.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SCONCE, Jeffrey. Sleaze Artists: Cinema at the Margins of Taste, Style, and Politics. [s.l.]: Duke University Press 356 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8223-3964-9. (anglicky) Google-Books-ID: Q6Pa42W4SiQC.
- ↑ CLARK, Randall. At a Theater Or Drive-in Near You: The History, Culture, and Politics of the American Exploitation Film. [s.l.]: Taylor & Francis 244 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8153-1951-1. (anglicky) Google-Books-ID: 5Yts9jEMop0C.
- ↑ SHARP, Jasper. Behind the Pink Curtain: The Complete History of Japanese Sex Cinema. [s.l.]: FAB Press 416 s. Dostupné online. ISBN 978-1-913051-44-0. (anglicky) Google-Books-ID: myh_0QEACAAJ.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sexploatační film na Wikimedia Commons
