Suborbitální kosmický let

Schéma suborbitálního letu: A – start, B – přistání, G – těžiště Země, S – stratosféra, 1 – vzlet, 2 – mikrogravitace, 3 – návrat. Setrvačný let (2) probíhá po elipse, v jejímž ohnisku sa nachází těžiště Země.

Suborbitální kosmický let nebo jen suborbitální let je kosmický let, který nedosáhl oběžné dráhy (orbity), ale překonal nebo se přiblížil hranici vesmíru (Kármánova hranice). Nosná raketa při něm nedosáhne 1. kosmické rychlosti a těleso padá zpět na zem po balistické křivce, proto se též používá označení balistický let.

Pilotované i nepilotované suborbitální lety posloužily jako testy kosmických lodí a nosných raket pro budoucí orbitální lety, ale některá dopravní zařízení byla exkluzivně navržena pro suborbitální lety. Například pilotované X-15 a SpaceShipOne, nepilotované mezikontinentální balistické rakety a různé typy sondážních raket. Při vynášení družic se po suborbitální dráze pohybují nižší stupně raket. Často bývá i poslední stupeň nosné rakety uveden na dráhu těsně suborbitální, sám zanikne v atmosféře a teprve malý manévr motorky samotné družice ji uvede na stabilní oběžnou dráhu (např. raketoplán).

Suborbitální lety se nesmí zaměňovat s částečnými orbitálními lety na nízké oběžné dráze Země s opuštěním oběžné dráhy před dokončením jednoho celého obletu, jako například při Fractional Orbital bombardment System, což je koncept orbitálního jaderného bombardování.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Suborbitálny kozmický let na slovenské Wikipedii.

Související články

• Kosmický let

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu suborbitální kosmický let na Wikimedia Commons

Portály: Kosmonautika