Přeskočit na obsah

Svahový pohyb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Image
Sesuv půdy poblíž Cuzca v Peru, 2018
Image
Počítačová simulace sesuvu, ke kterému došlo v roce 1997 v San Mateo County v Kalifornii

Svahové pohyby, někdy též svahové pochody, představují soubor pohybů a pochodů působících na svahu. Dělí se do několika skupin v závislosti na rychlosti, typu a vedoucím procesu.

Skupiny svahových pohybů

[editovat | editovat zdroj]

Gravitační svahové pohyby

[editovat | editovat zdroj]

Skupina svahových pohybů, u nichž je původcem gravitace. Napětí ve svahu ovlivňuje vývoj svahu (změna výšky či sklonu), jeho odlehčení a režim podpovrchových vod. Gravitační síly následně u svahů působí smykové napětí, čímž dochází k deformaci horniny nebo zeminy. V závislosti na rychlosti se gravitační svahové pohyby dělí (od nejpomalejšího k nejrychlejšímu):[1]

  1. ploužení – velmi pomalý a dlouhodobý pohyb, při němž dochází k tečení zeminové nebo horninové hmoty. Dochází k deformaci, která ale nepřekračuje mez pevnosti hmoty. Podle hloubky se ploužení dále dělí na povrchové a podpovrchové (někdy taky hlubinné).
  2. Sesouvání (též sesuv) – pokud gravitační napětí překročí mez pevnosti horniny či zeminy, dojde k náhlé deformaci svahu – sesouvání. Jde o rychlý, krátkodobý a klouzavý pohyb hmoty po svahu podél smykové plochy. Ta může být jedna, ale může jich být i víc. V závislosti na typu smykové plochy se sesuvy dále dělí. Na území bývalého Československa patří mezi největší případ tohoto typu svahového pohybu sesuv v Handlové z přelomu let 1960/61.
  3. Řícení – náhlý a krátkodobý pohyb horninové hmoty na strmých svazích, která se zpravidla volným pádem přesouvá do nižších poloh. Ke skalnímu řícení došlo v České republice například v Hřensku.[2]
Image
Masivní soliflukce, ke které došlo v únoru 2006 na Filipínách

Fluviální svahové pohyby

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Fluviální svahové pochody.

Skupina svahových pohybů podmíněných vodou. V případě působení povrchového odtoku vody, ať již srážkové či tavné (tj. způsobené táním), se hovoří o ronu. Při něm dochází k nesoustředěnému stékání vody po povrchu terénu, která sebou odnáší jemné částice půdy nebo zvětralinového pláště. Srážková či tavná voda, která se vsákne (infiltruje) do půdy, na svah dále působí mechanicky a chemicky. Podpovrchová voda pak může způsobit následující svahové pohyby:[1]

  1. Sufoze – mechanický odnos drobných půdních či horninových částic podzemní vodou, který vede k sesedání povrchu, vzniku výdutí a sníženin.
  2. Soliflukce (též půdotok) – při nasycení půdy svahu může dojít k plastickému pohybu materiálu. Na základě míry nasycení se rozlišuje (od nejpomalejšího): pomalá soliflukce, rychlá soliflukce, bahenní proudy a blokovobahenní proudy.
  3. Tečení – za určitých podmínek může dojít ke ztekucení jílového podloží. Svahový pohyb nejprve začíná jako sesuv, ale záhy se mění v tečení rozbředlých jílů.
  4. Plíživý pohyb zvětralin – velmi pomalý pohyb hmoty po svahu v důsledku různých příčin. Dále se dělí na plíživý pohyb půd a plíživý pohyb sutí.

Rychlost svahových pohybů

[editovat | editovat zdroj]

Na základě rychlosti se svahové pohyby dělí do tří skupin:[1]

  • pomalé dlouhodobé svahové pohyby (mm/rok až mm/den)
  • rychlé svahové pohyby (mm/h až m/h)
  • katastroficky rychlé svahové pohyby (m/h, km/h až 100 km/h)

Sesuvy sopečných útvarů

[editovat | editovat zdroj]
Image
Mount St. Helens jeden den před erupcí a čtyři měsíce poté. Foceno zhruba ze stejného místa.

Sesuvy jsou na sopečných tělesech běžné, neboť je tvoří nezpevněné a střídavě ukládané vrstvy lávy a pyroklastiky. Mohou vykazovat širokou škálu nestability (hydrotermálními změnami, magmatickou intruzí nebo celkovou strukturální nestabilitou). Nezáleží na tom, zda je vulkán aktivní, spící, vyhaslý nebo se nachází na souši či pod vodní hladinou. Sesuv může iniciovat magmatická intruze (výstup nového magmatu blíže k povrchu), sopečná erupce, silné zemětřesení nebo intenzivní srážky. K nestabilitě svahů přispívá i zvýšení obsahu vody v zemině, suti nebo horninách. Voda vyplňuje spáry a mění pevnou vazbu mezi zrny a zároveň na plochách tvořících rozhraní vrstev může působit jako mazadlo a usnadňovat klouzání. Soudržnost hornin je mimo jiné porušována i zvětráváním.[3] Je-li sesuv dostatečně masivní, obsahujíc velké množství vody a jemnozrnného materiálu, může se transformovat v lahar a pokračovat v pohybu říčním korytem, což se stalo například na svazích vulkánu Casita v Nikaragui, když ji v roce 1998 postihl hurikán Mitch.[4][5]

Velikost sesuvu je různá. Objem těch malých se pohybuje v několika tisíc m³. Naopak u těch větších to může být více než 1 km³ (miliarda m³), výjimečně více než 100 km³. Masa hornin je schopná dosáhnout takové rychlosti a hybnosti, že jí umožňují překonat topograficky výrazné terénní překážky. Příkladem může být slavná sopečná erupce americké sopky Mount St. Helens 18. května 1980. Objem enormního sesuvu celého jejího severního úbočí činil 2,9 km³. Masa hornin nabrala rychlost 180–288 km/h a její část překonala 400 m vysoký protilehlý hřeben, ležící ve vzdálenosti 5 km. Navíc vytlačila vodu z přilehlého jezera Spirit do megatsunami vysoké 180–260 m.[6][7] Zhruba 15 tisíc lidí zemřelo poté, co v roce 1792 proběhl částečný kolaps sopky Unzen, jenž v zátoce Tachibana vyvolal 100 metrové megatsunami. Masivní sesuvy mohou odstranit dostatek hmoty, aby se odhalila přívodní dráha magmatu, což vede k erupční aktivitě. To bylo pozorováno roku 2018 při sesuvu kuželu ostrovní sopky Krakatoa. Do jejich útrob měla přístup mořská voda, což se mělo za následek velmi bouřlivou freatomagmatickou erupci, trvající nepřetržitě 6 dní.[4]

Příčiny svahových pohybů

[editovat | editovat zdroj]

Ke svahovému pohybu dochází, když se svah nebo jeho část změní ze stabilního stavu na nestabilní. Důvodem je zpravidla pokles smykové pevnosti materiálu tvořícího svah, nárůst smykového napětí, kterému materiál odolává, nebo kombinace obou jevů. Ke změně stability svahu může vést řada přírodních faktorů, ať už samostatně, nebo v kombinaci:

  • zvýšení obsahu vody v půdě či hornině v důsledku vsakování srážkové vody, tání sněhu nebo ledovců;[8]
  • vzestup hladiny podzemní vody a nárůst tlaku pórové vody, například při doplňování zásob podzemní vody v období dešťů, i nárůst hydrostatického tlaku v puklinách a trhlinách horninového masivu;[9]
  • úbytek nebo ztráta vegetačního krytu, půdních živin a půdní struktury, například po požáru;[10]
  • eroze paty svahu působením řek nebo mořských vln;[11]
  • fyzikální a chemické zvětrávání, například opakovaným zamrzáním a táním, ohřevem a ochlazováním nebo vylouhováním solí podzemní vodou;
  • otřesy půdy vyvolané zemětřesením, které mohou svah destabilizovat přímo (například vyvoláním zkapalnění zeminy) nebo materiál oslabit a zapříčinit pohyb, jenž vede k pozdějšímu sesuvu;[12]
  • sopečné erupce, změny složení pórové kapaliny a změny teploty, ať už sezónní, nebo vyvolané změnou klimatu.

Svahové pohyby dále zhoršuje lidská činnost, zejména odlesňování, obdělávání půdy a stavební činnost; vibrace způsobené strojním zařízením nebo dopravou;[13] trhací práce a těžba;[14] zemní práce, které mění tvar svahu nebo jej dodatečně zatěžují; v mělkých půdách odstranění hluboko kořenící vegetace, jež váže zvětralinový plášť k podložní hornině; a zemědělská a lesnická činnost (například těžba dřeva) i urbanizace, které mění množství vody vsakující se do půdy. Roli hraje také časová proměna ve využití a pokryvu půdy – patří sem i opouštění zemědělsky obdělávaných ploch, k němuž docházelo například v Evropě po druhé světové válce v důsledku hospodářských a společenských proměn. Degradace půdy a přívalové srážky mohou zvyšovat četnost eroze a výskytu svahových pohybů.[15]

Klasifikace typů pohybu

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1978 navrhl geolog David Varnes systém klasifikace hromadných svahových pohybů a poklesů (subsidence), který dále zpřesnili Cruden a Varnes (1996), Hutchinson (1988), Hungr a kol. (2001) a nakonec Hungr, Leroueil a Picarelli (2014).[16][17][18][19][20]

Podle nejnovější verze této klasifikace se rozlišuje šest základních typů pohybu, přičemž každý z nich může probíhat jak v hornině, tak v zemině. Řícení je pohyb izolovaných bloků nebo úlomků zeminy volným pádem. Klopení označuje odtržení bloků rotací od svislé stěny. Sesouvání je pohyb tělesa materiálu, které si při pohybu po jedné či více nakloněných plochách nebo tenkých vrstvách (smykových zónách) obvykle zachovává vnitřní soudržnost; podle tvaru smykové plochy se dále dělí na planární a rotační. Rozestup je forma poklesu, při níž se vrstva materiálu láme, otevírá a rozšiřuje do stran. Proudění je pohyb zkapalněného materiálu, suchého i nasyceného vodou (např. bahenní proudy), který se může pohybovat léta téměř neznatelně, nebo se prudce zrychlit a způsobit katastrofu. Deformace svahu je pomalý, plošně rozsáhlý pohyb, který může postihovat celé horské svahy nebo jejich části. Některé sesuvy jsou komplexní v tom smyslu, že v různých částech pohybujícího se tělesa probíhají různé typy pohybu, nebo se jeden typ pohybu v čase mění v jiný – sesuv může začít jako řícení nebo klopení a poté, co se bloky při dopadu rozpadnou, přejít v proud sutě.[20]

Mělké a hlubinné sesuvy

[editovat | editovat zdroj]

Podle hloubky smykové plochy se sesuvy dělí na mělké a hlubinné. Mělký sesuv je takový, jehož smyková plocha leží uvnitř půdního pláště nebo zvětralého podloží, typicky v hloubce od několika decimetrů do několika metrů; mezi mělké sesuvy obvykle patří sesuvy sutí a proudy sutě. Mělké sesuvy často vznikají v místech, kde se na méně propustné podloží ukládá vrstva propustnější zeminy – ta zadržuje vodu a vytváří vysoký pórový tlak, díky němuž se svrchní vrstva půdy stává nestabilní a sesouvá se po svahu dolů.

Naproti tomu u hlubinných sesuvů leží smyková plocha mnohem hlouběji, zpravidla pod maximální hloubkou kořenového systému stromů. Tyto sesuvy postihují mocnější zvětralinový plášť, zvětralou horninu i vlastní podloží a zahrnují rozsáhlá porušení svahu translačního, rotačního nebo komplexního typu. Často se vážou na plochy oslabení, jako jsou zlomy nebo vrstevní plochy, a lze je rozpoznat podle konkávních odlučných stěn (scarpů) v horní části svahu a strmých úseků při jeho patě. Hlubinné sesuvy formují krajinu i v geologických časových měřítkách a produkují sediment, který výrazně ovlivňuje vývoj vodních toků.[21][22]

Podmořské sesuvy a související jevy

[editovat | editovat zdroj]

Sesuvy mohou vznikat i pod mořskou hladinou; v takovém případě se označují jako podmořské sesuvy.[23] Podobným mechanismem jako svahový pohyb vzniká i lavina, při níž po svahu hory rychle padá velké množství ledu, sněhu a hornin. Pyroklastický proud je způsoben zhrouceným oblakem horkého popela, plynu a hornin ze sopečné exploze, který se rychle šíří po svazích erumpující sopky. Extrémní srážky a odtok mohou v plošších oblastech, jež nejsou náchylné k sesuvům, vést místo toho ke vzniku strží.

Tsunami vyvolané sesuvy

[editovat | editovat zdroj]

Sesuvy, k nimž dojde pod vodní hladinou nebo které do vody dopadnou – například masivní řícení hornin či sopečný kolaps do moře – mohou vyvolat tsunami.[24] Mimořádně rozsáhlé sesuvy mohou vyvolat tzv. megatsunami, jejichž výška bývá stovky metrů. V roce 1958 takové tsunami vzniklo v zálivu Lituya Bay na Aljašce[25][26] a další bylo vyvoláno sesuvem ve fjordu Tracy Arm na Aljašce v roce 2025.[27]

Predikce a mapování sesuvů

[editovat | editovat zdroj]

Analýza a mapování sesuvného ohrožení poskytují užitečné podklady pro snižování katastrofických ztrát a napomáhají tvorbě zásad udržitelného územního plánování. Analýza slouží k identifikaci faktorů souvisejících se vznikem sesuvů, k odhadu jejich relativního podílu na porušení svahu, ke stanovení vztahu mezi těmito faktory a výskytem sesuvů a k předpovědi budoucího sesuvného ohrožení na základě takto zjištěného vztahu.[28] Faktory používané při analýze sesuvného ohrožení se obvykle třídí do kategorií geomorfologie, geologie, využití a pokryv půdy a hydrogeologie. Vzhledem k množství sledovaných proměnných je vhodným nástrojem geografický informační systém (GIS), který umožňuje sběr, ukládání, úpravu, zobrazení i analýzu velkého množství prostorových dat.[29] Významnou roli hraje i dálkový průzkum Země – letecké a družicové snímky pořízené před událostí a po ní umožňují sledovat rozšíření a klasifikaci sesuvů i faktory jako sklon svahu, litologii nebo využití půdy a napomáhají předpovídat budoucí události.[30]

Kombinace družicových snímků, GIS a terénních průzkumů umožňuje sestavovat mapy pravděpodobného výskytu budoucích sesuvů.[31] Předpoklad predikce spočívá v tom, že vznik sesuvů je podmíněn určitými geologickými faktory a že se budoucí sesuvy budou odehrávat za podobných podmínek jako ty minulé,[32] proto je nutné stanovit vztah mezi geomorfologickými podmínkami, za nichž došlo k dřívějším sesuvům, a očekávanými budoucími podmínkami.[33] Od 90. let 20. století se GIS úspěšně využívá i ve spojení se systémy na podporu rozhodování, které na mapě v reálném čase zobrazují vyhodnocení rizika na základě monitorovacích dat, například v oblasti sesuvu Val Pola v Itálii.[34]

Monitorování sesuvů

[editovat | editovat zdroj]

Monitorování sesuvů je klíčové pro odhad nebezpečných situací, umožňuje včasné vydávání varování, pomáhá předcházet ztrátám na životech i majetku a slouží k plánování preventivních opatření. V současnosti se používá několik typů monitorovacích technik.

Dálkový průzkum Země

[editovat | editovat zdroj]
  • InSAR – měří s vysokou přesností posun povrchu v čase a je vhodný pro rozsáhlé plošné monitorování.[35][36]
  • LiDAR – poskytuje podrobné 3D modely terénu, díky nimž lze porovnáním mračen bodů pořízených v různém čase zjišťovat změny povrchu.[37][38]
  • optické družicové snímky – využívají se k identifikaci povrchových změn a geomorfologických prvků, jako jsou trhliny a odlučné stěny, i k mapování sesuvy ohrožených oblastí;[36]
  • bezpilotní letouny (UAV) – pořizují vysoce rozlišené snímky a topografická data v obtížně přístupných oblastech;[39]
  • termální snímkování – umožňuje zjišťovat teplotní odchylky, jež mohou signalizovat pohyb vody nebo napětí ve svahu.[40]

Pozemní metody

[editovat | editovat zdroj]
  • GPS – sleduje pohyby zemského povrchu v konkrétních bodech pomocí družicové navigace;
  • topografická měření – zjišťují posuny značených bodů na svahu;
  • pozemní radar (GB-SAR) – nepřetržitě monitoruje deformaci povrchu pomocí radarového senzoru a detekuje pohyb v reálném čase na stejném principu jako InSAR.[41]

Geotechnická instrumentace

[editovat | editovat zdroj]
  • Piezometry – sledují úroveň podzemní vody a tlak pórové vody, které patří mezi klíčové spouštěče sesuvů;
  • siloměry (load cells) – měří změny napětí v opěrných konstrukcích nebo kotvách;
  • náklonoměry (tiltmetry) – zaznamenávají malé úhlové změny povrchu svahu nebo opěrných zdí;
  • Extenzometry – měří posun podél trhlin a tahových zón;
  • Inklinometry – detekují podpovrchový pohyb sledováním změn sklonu vrtu.[42]

Seismické metody

[editovat | editovat zdroj]

Geofony a akcelerometry zaznamenávají seismické vibrace nebo pohyby, jež mohou naznačovat nestabilitu svahu.

Vliv změny klimatu na sesuvy

[editovat | editovat zdroj]

Změna klimatu ovlivňuje teplotu, průměrné i extrémní srážkové úhrny a evapotranspiraci, což se může projevit na rozšíření, četnosti a intenzitě sesuvů.[43] Míra tohoto vlivu se však v jednotlivých oblastech výrazně liší,[44] a proto je třeba dopady změny klimatu na sesuvy studovat na regionální úrovni. Změna klimatu může mít na výskyt sesuvů jak pozitivní, tak negativní vliv. Růst teploty může zvyšovat evapotranspiraci, což vede ke snížení vlhkosti půdy a spolu s nárůstem koncentrace CO2 v atmosféře podporuje růst vegetace; oba tyto jevy mohou za určitých podmínek výskyt sesuvů omezovat. Na druhou stranu růst teploty přispívá ke zvýšenému výskytu sesuvů v důsledku:

  • zrychleného tání sněhu a nárůstu dešťových srážek na sníh na jaře, což vede k silným infiltračním událostem;[45]
  • degradace permafrostu, která v důsledku úbytku intersticiálního ledu snižuje soudržnost půd a horninových hmot, zejména ve vysokých nadmořských výškách;[46]
  • ústupu ledovců, který má dvojí účinek – uvolňuje horské svahy od zatížení, ale zároveň zvyšuje jejich sklon.

Jelikož se očekává, že se průměrné srážky budou v jednotlivých regionech snižovat i zvyšovat,[44] mění se odpovídajícím způsobem i sesuvy vyvolané srážkami, a to v důsledku změn infiltrace, hladiny podzemní vody a eroze říčních břehů. Očekává se také nárůst klimatických extrémů včetně přívalových srážek,[44] což má negativní dopad na sesuvy díky soustředěné infiltraci do půdy a horniny[47] a nárůstu odtokových událostí, jež mohou vyvolat proudy sutě.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 DEMEK, Jaromír. Obecná geomorfologie. Praha: ČSAV, 1988. 476 s. Kapitola Svahové pochody a vývoj svahů, s. 199–210.
  2. ↑ Silnici mezi Hřenskem a Schmilkou ohrožuje nestabilní skála [online]. Správa NP České Švýcarsko, 2010-09-01 [cit. 2013-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-11.
  3. ↑ Sesuv. http://www.geology.cz/ [online]. Dostupné online.
  4. 1 2 Haraldur Sigurðsson. The Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.]: Academic Press, 2015. 1456 s. ISBN 978-0-12-385938-9. (anglicky)
  5. ↑ Volcano Hazards. Landslides are common on tall, steep, and weak volcanic cones. https://www.usgs.gov/ [online]. Dostupné online.
  6. ↑ S. L. Harris. Fire Mountains of the West: The Cascade and Mono Lake Volcanoes. [s.l.]: Mountain Pr, 1988-04-01. 379 s. Dostupné online. ISBN 978-0878422203. (anglicky)
  7. ↑ Oregon State University. Mt St Helens. https://volcano.oregonstate.edu [online]. Dostupné online.
  8. ↑ SUBRAMANIAN, S. Siva; FAN, X.; YUNUS, A. P. A Sequentially Coupled Catchment-Scale Numerical Model for Snowmelt-Induced Soil Slope Instabilities. Journal of Geophysical Research: Earth Surface. 2020, roč. 125, čís. 5. doi:10.1029/2019JF005468. (anglicky)
  9. ↑ HU, Wei; SCARINGI, Gianvito; XU, Qiang. Suction and rate-dependent behaviour of a shear-zone soil from a landslide in a gently-inclined mudstone-sandstone sequence in the Sichuan basin, China. Engineering Geology. 2018, roč. 237, s. 1–11. doi:10.1016/j.enggeo.2018.02.005. (anglicky)
  10. ↑ RENGERS, Francis K.; MCGUIRE, Luke A.; OAKLEY, Nina S. Landslides after wildfire: initiation, magnitude, and mobility. Landslides. 2020, roč. 17, čís. 11, s. 2631–2641. doi:10.1007/s10346-020-01506-3. (anglicky)
  11. ↑ EDIL, T. B.; VALLEJO, L. E. Mechanics of coastal landslides and the influence of slope parameters. Engineering Geology. 1980, roč. 16, čís. 1, s. 83–96. Dostupné online. doi:10.1016/0013-7952(80)90009-5. (anglicky)
  12. ↑ FAN, Xuanmei; XU, Qiang; SCARINGI, Gianvito. Failure mechanism and kinematics of the deadly June 24th 2017 Xinmo landslide, Maoxian, Sichuan, China. Landslides. 2017, roč. 14, čís. 6, s. 2129–2146. doi:10.1007/s10346-017-0907-7. (anglicky)
  13. ↑ LAIMER, Hans Jörg. Anthropogenically induced landslides – A challenge for railway infrastructure in mountainous regions. Engineering Geology. 2017, roč. 222, s. 92–101. doi:10.1016/j.enggeo.2017.03.015. (anglicky)
  14. ↑ FAN, Xuanmei; XU, Qiang; SCARINGI, Gianvito. The "long" runout rock avalanche in Pusa, China, on 28 August 2017: a preliminary report. Landslides. 2018, roč. 16, s. 139–154. doi:10.1007/s10346-018-1084-z. (anglicky)
  15. ↑ PEPE, Giacomo; MANDARINO, Andrea; RASO, Emanuele. Investigation on Farmland Abandonment of Terraced Slopes Using Multitemporal Data Sources Comparison and Its Implication on Hydro-Geomorphological Processes. Water. 2019, roč. 11, čís. 8, s. 1552. doi:10.3390/w11081552. (anglicky)
  16. ↑ VARNES, David J. Landslides, Analysis and Control. Washington, D.C.: Transportation Research Board, National Academy of Sciences, 1978. Kapitola Slope movement types and processes, s. 11–33. (anglicky)
  17. ↑ CRUDEN, David M.; VARNES, David J. Landslides: Investigation and Mitigation, Transportation Research Board Special Report 247. [s.l.]: [s.n.], 1996. Kapitola Landslide types and processes. (anglicky)
  18. ↑ HUTCHINSON, J. N. Proceedings of the Fifth International Symposium on Landslides. [s.l.]: [s.n.], 1988. Kapitola General report: morphological and geotechnical parameters of landslides in relation to geology and hydrogeology. (anglicky)
  19. ↑ HUNGR, O.; EVANS, S. G.; BOVIS, M. Review of the classification of landslides of the flow type. Environmental and Engineering Geoscience. 2001, roč. 7, s. 221–238. (anglicky)
  20. 1 2 HUNGR, Oldrich; LEROUEIL, Serge; PICARELLI, Luciano. The Varnes classification of landslide types, an update. Landslides. 2014, roč. 11, čís. 2, s. 167–194. doi:10.1007/s10346-013-0436-y. (anglicky)
  21. ↑ LIU, Xin; WANG, Yu; LI, Dian-Qing. Numerical simulation of the 1995 rainfall-induced Fei Tsui Road landslide in Hong Kong: new insights from hydro-mechanically coupled material point method. Landslides. 2020, roč. 17, čís. 12, s. 2755–2775. doi:10.1007/s10346-020-01442-2. (anglicky)
  22. ↑ CAMPFORTS, B. The Art of Landslides: How Stochastic Mass Wasting Shapes Topography and Influences Landscape Dynamics. Journal of Geophysical Research: Earth Surface. 2022, roč. 127, čís. 8. doi:10.1029/2022JF006745. (anglicky)
  23. ↑ HAFLIDASON, Haflidi; SEJRUP, Hans Petter; NYGÅRD, Atle. The Storegga Slide: architecture, geometry and slide development. Marine Geology. 2004, roč. 213, čís. 1, s. 201–234. Dostupné online. doi:10.1016/j.margeo.2004.10.007. (anglicky)
  24. ↑ Ancient Volcano Collapse Caused A Tsunami With An 800-Foot Wave [online]. Popular Science [cit. 2026-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-29. (anglicky)
  25. ↑ LE BAS, T. P. Submarine Mass Movements and Their Consequences: 3rd International Symposium. [s.l.]: Springer, 2007. ISBN 978-1-4020-6511-8. Kapitola Slope Failures on the Flanks of Southern Cape Verde Islands. (anglicky)
  26. ↑ MITCHELL, N. Susceptibility of mid-ocean ridge volcanic islands and seamounts to large scale landsliding. Journal of Geophysical Research. 2003, roč. 108, čís. B8. doi:10.1029/2002jb001997. (anglicky)
  27. ↑ SHUGAR, Dan H.; BARNHART, Katherine R.; BERDAHL, Mira. A 481-meter-high landslide-tsunami in a cruise ship–frequented Alaska fjord. Science. 2026. doi:10.1126/science.aec3187. (anglicky)
  28. ↑ CHEN, Zhaohua; WANG, Jinfei. Landslide hazard mapping using logistic regression model in Mackenzie Valley, Canada. Natural Hazards. 2007, roč. 42, čís. 1, s. 75–89. doi:10.1007/s11069-006-9061-6. (anglicky)
  29. ↑ CLERICI, A.; PEREGO, S.; TELLINI, C. A procedure for landslide susceptibility zonation by the conditional analysis method. Geomorphology. 2002, roč. 48, čís. 4, s. 349–364. Dostupné online. doi:10.1016/S0169-555X(02)00079-X. (anglicky)
  30. ↑ METTERNICHT, G.; HURNI, L.; GOGU, R. Remote sensing of landslides: An analysis of the potential contribution to geo-spatial systems for hazard assessment in mountainous environments. Remote Sensing of Environment. 2005, roč. 98, čís. 2–3, s. 284–303. Dostupné online. doi:10.1016/j.rse.2005.08.004. (anglicky)
  31. ↑ FABBRI, Andrea G.; CHUNG, Chang-Jo F.; CENDRERO, Antonio. Is Prediction of Future Landslides Possible with a GIS?. Natural Hazards. 2003, roč. 30, čís. 3, s. 487–503. doi:10.1023/B:NHAZ.0000007282.62071.75. (anglicky)
  32. ↑ LEE, S.; TALIB, Jasmi Abdul. Probabilistic landslide susceptibility and factor effect analysis. Environmental Geology. 2005, roč. 47, čís. 7, s. 982–990. Dostupné online. doi:10.1007/s00254-005-1228-z. (anglicky)
  33. ↑ OHLMACHER, G. Using multiple logistic regression and GIS technology to predict landslide hazard in northeast Kansas, USA. Engineering Geology. 2003, roč. 69, čís. 3–4, s. 331–343. Dostupné online. doi:10.1016/S0013-7952(03)00069-3. (anglicky)
  34. ↑ LAZZARI, M.; SALVANESCHI, P. Embedding a Geographic Information System in a Decision Support System for Landslide Hazard Monitoring. Natural Hazards. 1999, roč. 20, čís. 2–3, s. 185–195. Dostupné online. doi:10.1023/A:1008187024768. (anglicky)
  35. ↑ TOMÁS, Roberto; ZENG, Qiming; LOPEZ-SANCHEZ, Juan M. Advances on the investigation of landslides by space-borne synthetic aperture radar interferometry. Geo-Spatial Information Science. 2024, roč. 27, čís. 3, s. 602–623. doi:10.1080/10095020.2023.2266224. (anglicky)
  36. 1 2 CASAGLI, N.; CIGNA, F.; BIANCHINI, S. Landslide mapping and monitoring by using radar and optical remote sensing: Examples from the EC-FP7 project SAFER. Remote Sensing Applications: Society and Environment. 2016, roč. 4, s. 92–108. doi:10.1016/j.rsase.2016.07.001. (anglicky)
  37. ↑ TOMÁS, R.; ABELLÁN, A.; CANO, M. A multidisciplinary approach for the investigation of a rock spreading on an urban slope. Landslides. 2018, roč. 15, čís. 2, s. 199–217. doi:10.1007/s10346-017-0865-0. (anglicky)
  38. ↑ JABOYEDOFF, Michel; OPPIKOFER, Thierry; ABELLÁN, Antonio. Use of LIDAR in landslide investigations: a review. Natural Hazards. 2012, roč. 61, čís. 1, s. 5–28. doi:10.1007/s11069-010-9634-2. (anglicky)
  39. ↑ SUN, Jianwei; YUAN, Guoqin; SONG, Laiyun. Unmanned Aerial Vehicles (UAVs) in Landslide Investigation and Monitoring: A Review. Drones. 2024, roč. 8, čís. 1, s. 30. doi:10.3390/drones8010030. (anglicky)
  40. ↑ COSENTINO, Antonio; MARMONI, Gian Marco; FIORUCCI, Matteo. Optical and Thermal Image Processing for Monitoring Rainfall Triggered Shallow Landslides: Insights from Analogue Laboratory Experiments. Remote Sensing. 2023, roč. 15, čís. 23, s. 5577. doi:10.3390/rs15235577. (anglicky)
  41. ↑ NOFERINI, Linhsia; PIERACCINI, Massimiliano; MECATTI, Daniele. Using GB-SAR technique to monitor slow moving landslide. Engineering Geology. 2007, roč. 95, čís. 3, s. 88–98. doi:10.1016/j.enggeo.2007.09.002. (anglicky)
  42. ↑ BORDONI, Massimiliano; VIVALDI, Valerio; BONÌ, Roberta. A methodology for the analysis of continuous time-series of automatic inclinometers for slow-moving landslides monitoring in Piemonte region, northern Italy. Natural Hazards. 2023, roč. 115, čís. 2, s. 1115–1142. doi:10.1007/s11069-022-05586-3. (anglicky)
  43. ↑ GARIANO, S. L.; GUZZETTI, F. Landslides in a Changing Climate. Earth-Science Reviews. 2016, roč. 162, s. 227–252. doi:10.1016/j.earscirev.2016.08.011. (anglicky)
  44. 1 2 3 Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Climate Change 2022: Impacts, Adaptation and Vulnerability. Cambridge a New York: Cambridge University Press, 2022. doi:10.1017/9781009157896.014. S. 1767–1926. (anglicky)
  45. ↑ CARDINALI, M.; ARDIZZONE, F.; GALLI, M. Proceedings 1st Plinius Conference on Mediterranean Storms. [s.l.]: [s.n.], 2000. Kapitola Landslides triggered by rapid snow melting: the December 1996–January 1997 event in Central Italy, s. 439–448. (anglicky)
  46. ↑ KRAUTBLATTER, M.; FUNK, D.; GÜNZEL, F. K. Why permafrost rocks become unstable: a rock–ice-mechanical model in time and space. Earth Surface Processes and Landforms. 2013, roč. 38, čís. 8, s. 876–887. doi:10.1002/esp.3374. (anglicky)
  47. ↑ CIABATTA, L.; CAMICI, S.; BROCCA, L. Assessing the impact of climate-change scenarios on landslide occurrence in Umbria Region, Italy. Journal of Hydrology. 2016, roč. 541, s. 285–295. doi:10.1016/j.jhydrol.2016.02.007. (anglicky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svahový_pohyb&oldid=26304397“