Szymon Fedorońko
| Svatý Szymon Fedorońko | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. srpna 1893 Czerteż |
| Úmrtí | 30. dubna 1940 Katyň |
| Příčina úmrtí | zastřelení |
| Svátek | 17. září |
| Místo pohřbení | Pamětní komplex v Katyni |
| Svatořečen | 16. září 2025 |
| Úřady | hlavní pravoslavný kaplan polské armády |
| Uctíván církvemi | pravoslavná církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Szymon Fedorońko (21. srpna 1893 Czerteż – 30. dubna 1940, Katyň) byl polský pravoslavný kněz ukrajinského původu, hlavní pravoslavný kaplan polské armády. Stal se obětí Katyňského masakru. V roce 2025 jej Polská pravoslavná církev kanonizovala ve skupině Novomučedníků z Katyně.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v polské rodině s ukrajinskými kořeny, která byla řeckokatolického vyznání.[1] Vystudoval gymnázium v Sanoku a kolem roku 1912 konvertoval k pravoslaví. V letech 1912–1917 studoval v pravoslavném kněžském semináři v Žytomyru.[2] V závěru studií byl v Počájivské lávře vysvěcen na kněze. Následně nastoupil do duchovní správy. Působil postupně v okolí Kyjeva, v Malopolsku a na Volyni. Spolupracoval také s metropolitou Evlogijem (Georgijevským) na kampani proti unii s katolickou církví.[2] Od roku 1922 pak působil ve vojenské duchovní správě. Působil postupně u posádek v Přemyšlu, Lublinu a ve Varšavě. S jeho jménem jsou spojeny počátky pravoslavné duchovní služby v polské armádě. V roce 1931 byl za svou činnost v armádě dekorován Stříbrným křížem za zásluhy.
V roce 1934 byl povýšen do hodnosti protopresbytera. Podílel se na překladu liturgických textů z církevní slovanštiny do polštiny a v listopadu 1935 sloužil první bohoslužbu (moleben) v polštině.[2] Stavěl se za svébytnost polského pravoslaví a proti jeho ukrajinizaci, nebo rusizaci. V roce 1937 byl povýšen do hodnosti podplukovníka duchovní služby.
V září 1939 odjel na příkaz nadřízených služebně do východního Polska. Dne 17. září téhož roku byl za ne zcela jasných okolností zajat Sověty. Byl vězněn v zajateckém táboře NKVD ve Starobělsku (spolu s dalším pravoslavným vojenským duchovním, o. Viktorem Romanovským) a od 2. března do 11. dubna v Moskvě (věznice Butyrka). Odtud byl transportován do internačního tábora v Kozelsku. Dne 28. dubna 1940 byl předán oblastní správě NKVD ve Smolenské oblasti. O dva dny později byl zavražděn v Katyni a tamtéž pohřben do hromadného hrobu.[2]
Identifikace ostatků
[editovat | editovat zdroj]Dne 22. května 1943 byly jeho ostatky exhumovány a identifikovány (v jeho oblečení byla nalezena potvrzenka na jeho jméno o zabavení osobních věcí v internačním táboře).[3] V německých záznamech o exhumaci mu bylo zkomoleno příjmení na Fezazońko.[4] Poté byl na místě pohřben do společného hrobu č. 4.[2]
Posmrtné pocty
[editovat | editovat zdroj]Dne 5. října 2007 byl Szymon Fedorońko povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka a 11. listopadu 2018 mu byl udělen polským prezidentem Andrzejem Dudou in memoriam Řád bílé orlice.[2]
Kanonizace
[editovat | editovat zdroj]Polská pravoslavná církev Szymona Fedorońka dne 16. září 2025 kanonizovala jako jednoho ze skupiny Novomučedníků z Katyně.[5][6] Ruský exilový teolog, protodiákon Andrej Kurajev uvádí, že proti Fedorońkově kanonizaci jako mučedníka protestovala Ruská pravoslavná církev.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ (polsky) CK Gimnazjum Państwowe Wyższe w Sanoku. Katalog główny, rok szkolny 1906/1907 (zespół 7, sygn. 42). AP Rzeszów – O/Sanok, s. 112.
- 1 2 3 4 5 6 (polsky) Kapelani Katyńscy: Ksiądz Szymon Fedorońko. Dostupné online.
- ↑ (polsky) GRZYBOWSKI, Jerzy: Żołnierz i obywatel. Działalność duszpasterska księdza protoprezbitera ppłk Szymona Fedorońki w Wojsku Polskim w latach 1922-1940. Dostupné online.
- ↑ (polsky) OLCZAK, Mariusz: Katyń. Listy ekshumacyjne i dokumenty Zarządu Głównego Polskiego Czerwonego Krzyża 1943–1944., s. 242, ISBN 83-89986-91-4
- ↑ (polsky) Cerkiew.pl: Męczennicy Katyńscy. Dostupné online.
- ↑ (anglicky) NÖK: Polen: Orthodox Church proclaims canonization of Katyn Martyrs. Dostupné online.
- ↑ (rusky) MORAWICKI, Jan: КУРАЕВ – откровенное интервью об отношениях с патриархом Кириллом, будущем РПЦ и одиночеств. Dostupné online.
