Vasilij (Levitov)
| Jeho Přeosvícenost Vasilij | |
|---|---|
| Biskup penzenský a saranský | |
.jpg) | |
| Církev | Ruská pravoslavná církev |
| Jmenování | 22. dubna 1889 |
| Emeritura | 12. července 1990 |
| Předchůdce | Antonij (Nikolajevskij) |
| Nástupce | Mitrofan (Něvskij) |
| Zasvěcený život | |
| Sliby | 18. července 1870 |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 31. května 1850 |
| Biskupské svěcení | 11. února 1873 |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Michail Vasiljevič Levitov (Михаил Васильевич Левитов) |
| Země |  Ruské impérium |
| Datum narození | 1824 |
| Místo narození | Staryj Kelec, Ruské impérium |
| Datum úmrtí | 24. února 1892 |
| Místo úmrtí | Raněnburg, Ruské impérium |
| Národnost | ruská |
| Povolání | pop |
| Alma mater | Ryazan Theological Seminary |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vasilij (světským jménem: Michail Vasiljevič Levitov; 1824 Staryj Kelec – 24. února 1892 Raněnburg) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup penzenský a saranský.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1814 v rodině diakona ve vesnici Staryj Kelec ve Skopinském újezdu Rjazaňské gubernie.
V letech 1838–1844 studoval v Rjazaňském duchovním semináři, po kterém byl přijat na Moskevskou duchovní akademii. Dne 11. října 1848 dokončil studium na akademii s titulem magistra a byl ustanoven profesorem teologie v Kostromském duchovním semináři.
Dne 31. května 1850 byl vysvěcen na jereje. O několik let později byl povýšen do hodnosti protojereje (1857).
Od roku 1869 působil jako inspektor Rjazaňského duchovního učiliště.
Dne 18. července 1870 přijal mnišský postřih a 15. srpna téhož roku byl povýšen do hodnosti archimandrity.
Dne 11. února 1873 byl rozhodnutím Nejsvětějšího synodu a cara rukopoložen na biskupa michajlovského, vikářerjazaňské eparchie.
Od 11. ledna 1880 působil jako biskup tobolský. V tobolské eparchii věnoval zvláštní péči zvyšování mravní úrovně jemu podřízeného duchovenstva a zlepšování podmínek v duchovním semináři. Dne 9. března 1885 byl penzionován a odešel do moskevského Donského monastýru.
V roce 1886 byl jmenován správcem Petropavlovské pustyně rjazaňské eparchie. Zvláštní pozornost věnoval duchovnímu rozvoji monastýru a jeho mnišského bratrstva. Zavedl pravidelné měsíční rozdávání almužen chudým.
Dne 22. dubna 1889 byl ustanoven biskupem penzenským a saranským.
Dne 12. července 1890 odešel do penze.
Biskup Vasilij vynikal velkou zbožností, pokorou, asketickým životem a hlubokým modlitebním duchem. Ke všem lidem byl přístupný, přívětivý a laskavý. Bývalý rektor Moskevské duchovní akademie, profesor a protojerej A. V. Gorskij, vyjádřil po setkání s ním svůj dojem těmito slovy: „Jeho Přeosvícenost Vasilij se vůbec nezměnil oproti době, kdy jsem ho znal jako studenta: jak byl pokorný tehdy, takový zůstal i nyní.“
Zemřel 24. února 1892. Byl pohřben v chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice v Petropavlovské pustyni.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Василий (Левитов) na ruské Wikipedii.
