Přeskočit na obsah

Wouter Beke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wouter Beke
Beke v roce 2024
Beke v roce 2024
Poslanec Evropského parlamentu
Úřadující
Ve funkci od:
16. července 2024
Volební obvodNizozemskojazyčný
Ministr sociálních věcí, veřejného zdraví, rodiny a boje proti chudobě Vlámska
Ve funkci:
2. října 2019 – 18. května 2022
Předseda vládyJan Jambon
PředchůdceJo Vandeurzen
Liesbeth Homansová
NástupceHilde Crevitsová
Předseda CD&V
Ve funkci:
23. června 2010 – 8. října 2019
PředchůdceMarianne Thyssenová
NástupceCindy Franssenová
Griet Smaers (dočasní)
Ve funkci:
20. března 2008 – 15. května 2008
PředchůdceEtienne Schouppe
NástupceMarianne Thyssenová
Stranická příslušnost
ČlenstvíChristen-Democratisch en Vlaams
Narození9. srpna 1974 (52 let)
Belgie Lommel, Belgie
ObčanstvíBelgie
Alma materSvobodná univerzita v Bruselu
Lovaňská katolická univerzita
Profesepolitik a politolog
Oceněnídůstojník Řádu Leopoldova (2019)
CommonsWouter Beke
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wouter Beke (* 9. srpna 1974, Lommel) je belgický politik, bývalý předseda strany CD&V, od roku 2024 poslanec Evropského parlamentu. V letech 2004–2014 působil jako senátor a následně byl v letech 2014–2019 členem Sněmovny reprezentantů. Na komunální úrovni je od roku 2012 starostou města Leopoldsburg.

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Wouter Beke vystudoval politologii na Katolické univerzitě v Lovani, kde v roce 1996 získal titul licenciáta. Následně absolvoval specializační studium sociálního práva na Svobodné univerzitě v Bruselu, které dokončil v roce 1998. V roce 2004 získal na Katolické univerzitě v Lovani doktorát v oboru sociálních věd. Od roku 1996 na této univerzitě působí nejprve jako asistent a doktorand, později jako vědecký pracovník (research fellow).

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Image
Beke na výroční konferenci Evropské lidové strany (EPP) v roce 2011

Svou politickou kariéru zahájil na komunální úrovni, když byl v roce 2001 zvolen členem obecního zastupitelstva v Leopoldsburgu na severu Belgie. V letech 2004 až 2006 zastával funkci radního pro sociální záležitosti a v letech 2007 až 2012 byl prvním radním. Po komunálních volbách v roce 2012 byl zvolen starostou města.[1]

V roce 2003 byl na návrh Yvese Leterma (tehdejšího předsedy CD&V) jmenován místopředsedou strany. O rok později nastoupil jako náhradník za Stefaana De Clercka (CD&V) do Senátu. Ve federálních volbách v letech 2007 a 2010 již svůj senátorský mandát obhájil díky preferenčním hlasům. Po federálních a regionálních volbách konaných 25. května 2014 se stal poslancem belgické Sněmovny reprezentantů.

Do čela strany se jako úřadující předseda dostal dvakrát. Poprvé od 21. března do 15. května 2008 poté, co byl Etienne Schouppe, jenž funkci dočasně vykonával po rezignaci Jo Vandeurzena, jmenován státním tajemníkem. Podruhé se úřadujícím předsedou stal 23. června 2010 po rezignaci Marianne Thyssenové (CD&V).[2] Následně byl potvrzen řádným předsedou strany. V roce 2019 se stal ministrem ve vlámské vládě Jana Jambona.[3]

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2024 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. V 10. volebním období (2024–2029) je členem Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro bezpečnost a obranu. Zároveň je náhradníkem ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. Předsedá delegaci pro vztahy se zeměmi jihovýchodní Asie a se Sdružením národů jihovýchodní Asie (ASEAN), je členem delegace pro vztahy s Parlamentním shromážděním NATO a náhradníkem v Parlamentním shromáždění OAKPS–EU a Parlamentním shromáždění Afrika–EU.

Kontroverze

[editovat | editovat zdroj]

Během svého působení ve funkci vlámského ministra sociálních věcí, veřejného zdraví, rodiny a boje proti chudobě čelil kritice za zvládání pandemie covidu-19, zejména v oblasti péče o seniory a systému trasování kontaktů.[4] Později byl kritizován také v souvislosti s dohledem nad zařízením péče o děti po odhalení případů zanedbávání a týrání.[5][6] V květnu 2022 v návaznosti na tyto události rezignoval na ministerskou funkci.[7]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wouter Beke na německé Wikipedii.

  1. ↑ 'Niet N-VA, maar CD&V won de verkiezingen'. Knack.be. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-24.
  2. ↑ Beke met ruim 98 procent verkozen tot nieuwe voorzitter CD&V. De Standaard [online]. 2010-12-22 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (nizozemsky)
  3. ↑ NWS, VRT. Wouter Beke vervangt Kris Peeters in de federale regering | VRT NWS Nieuws. VRTNWS [online]. 2019-06-27 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (nizozemsky)
  4. ↑ Nieuw salvo van kritiek op corona-aanpak Wouter Beke. De Tijd. 2020-07-09. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-11. (nizozemsky)
  5. ↑ DPG Media Privacy Gate. myprivacy.dpgmedia.be [online]. [cit. 2026-07-13]. Dostupné online.
  6. ↑ NWS, VRT. De minister die van crisis naar crisis hinkelde: hoe het ontslag van Wouter Beke niet uit de lucht komt vallen | VRT NWS Nieuws. VRTNWS [online]. 2022-05-12 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (nizozemsky)
  7. ↑ NWS, VRT. Minister van Welzijn Wouter Beke (CD&V) neemt ontslag uit de Vlaamse regering | VRT NWS Nieuws. VRTNWS [online]. 2022-05-12 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (nizozemsky)
  8. ↑ Wouter Beke. www.senate.be [online]. [cit. 2026-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-12-03.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wouter_Beke&oldid=26258577“