I-News

�esk� strana soci�ln� demokratick�

Zav��t

5. Hamplovsk� obdob�: Od krize ke konsolidaci a k dal��mu vzestupu (1920 - 1938)

V d�sledku tohoto vývoje byly pozice sociáln� demokratické strany zna�n� oslabeny. Dvacátá léta p�edstavovala období pozvolné konsolidace pod vedením zkušeného organizátora Antonína Hampla (od roku 1924 p�edsedy strany). Do sociální demokracie se postupn� vracely skupiny, je� z ní v letech 1919-1920 odešly: roku 1923 v�tšina Modrá�kovy frakce, roku 1924 �ást Socialistického sjednocení, v roce 1930 i �ást stoupenc� n�kdejší levice, mezitím vystoupivších nebo vylou�ených z KS�. Proces obnovy stranických �ad a pozic byl završen XVI. sjezdem roku 1930, který p�ijal nový program.

�eskoslovenská sociáln� demokratická strana d�lnická pat�ila k nejvýznamn�jším stranám první republiky, byla zastoupena v drtivé v�tšin� koali�ních vlád a p�edstavovala jednu z opor politické skupiny „Hradu“(prezident T. G. Masaryk byl po�ítán k jejím stoupenc�m). V politických peripetiích mezivále�ného období v�dy d�sledn� vycházela z pozic parlamentní demokracie a demokratického socialismu, obhajovala sociální zájmy d�lnictva a ostatních lidí práce, prosazovala progresívní sociální zákonodárství a moderní systém sociální pé�e; v 30. letech usilovala o p�ekonání dopad� sv�tové hospodá�ské krize a zmírn�ní nezam�stnanosti (nap�. iniciativy Josefa Macka nebo ministra Jaromíra Ne�ase �i dlouhodobé p�sobení Františka Modrá�ka, ministra Lva Wintra �i Fischerovy skupiny kolem D�lnické akademie). D�sledn� obhajovala �eskoslovenskou prvorepublikovou státní ideu, p�i�em� v�novala soustavnou pozornost politické, sociální a kulturní emancipaci Slovák�. Na její p�d� se dotvo�ila a zkonsolidovala slovenská sociální demokracie, �ízená zemským výkonným výborem v Bratislav�, v n�m� se sešly zakladatelské osobnosti slovenské sociální demokracie (Emanuel Lehocký, Ján Pocisk) s n�kdejšími hlasistickými intelektuály (Ivan Dérer, Ivan Markovi�).

P�vodní politický p�ístup �eskoslovenské sociální demokracie - prosazování velmi radikálního programu dobov� vymezené sociální revoluce z pozic ur�ující strany v rámci rudozelené koalice - vzal zasvé Šmeralovou secesí v r. 1920. Nezdar opa�n� koncipované vlády tzv. panské koalice ukázal jako jedin� �ivotné „pilí�ové“ koncentra�ní vlády národní koalice dopln�né o aktivistické (republice korektn� nebo i p�átelsky naklon�né) strany národnostních menšin. Zlomovým obdobím se stala léta t�etí Švehlovy vlády (1926-1929), kdy se ob� socialistické strany dostaly do opozice. Proces postupného sbli�ování sociálních demokrat� všech národností �SR vyvrcholil jejich spole�ným smíchovským sjezdem 28.-29. ledna 1928 za ú�asti 240 delegát� �eských a slovenských, 194 n�meckých, 8 polských, 4 ma�arských a 5 rusínských (hlavní referáty pronesli Antonín Hampl a Ludwig Czech, za Socialistickou d�lnickou internacionálu byl p�ítomen p�edseda jejího menšinového výboru Louis de Brouckére). Tento sjezd splnil po�adavek XIII. sjezdu �eskoslovenské sociální demokracie (1920) (dále rozvedený XIV. (1924) a XV. (1927) sjezdem, na vytvo�ení �eskoslovenské internacionály a zm�nil n�meckou sociální demokracii v �SR v oporu Hradu a �esko-n�meckého sou�ití a ve formaci maximáln� blízkou �eskoslovenské sociáln� demokratické strany d�lnické (�SSDSD). Takto rekonstruovaný socialistický blok (�eskoslovenští a n�me�tí sociální demokraté a �eskoslovenští národní socialisté) se spolu s agrárním blokem (�eští a n�me�tí agrárníci, �eskoslovenští �ivnostníci) stal ur�ující osou vládních koalic t�icátých let.

Za zdánlivou samoz�ejmostí tohoto pr�lomového kroku se skrýval úporný zápas o integraci n�mecko�eských demokratických socialist� do �eskoslovenské státnosti; byl jakousi odezvou starších antagonism� mezi druhou londýnskou a kautskyánskou víde�skou internacionálou prvých povále�ných let. Toto nesnadné a dnes neprávem zapomínané období, je� je d�le�itou sou�ástí moderních d�jin �esko-n�meckých vztah�, výsti�n� postihl na XIV. sjezdu František Soukup: „Na tomto hamburském sjezdu (ustavujícím kongresu Socialistické internacionály d�lnické v r. 1923 – JM a JT) došlo k intermezzu s n�meckými soudruhy z naší republiky. Vám všem je známo, �e na tomto sjezdu byl n�meckými soudruhy vznesen veliký ob�alovací spis proti politické taktice naší strany a �e hlavním obsahem této �aloby byly dva konkrétní po�adavky, které nám polo�ili n�me�tí soudruzi. P�edn� se do�adovali uspokojení svých národnostních po�adavk� a za druhé cht�li, abychom ve spojení s nimi vstoupili do spole�né oposice. Jejich t�etím po�adavkem, aby byla z�ízena vyšet�ovací komise, která by po zjišt�ní pom�r� v naší republice m�la pravomoc rozhodnouti, co se po stránce taktické má státi do budoucna. Mohu prohlásiti, �e naší delegací byla mezinárodnímu sjezdu p�edlo�ena odpov��. Mám za to, �e touto odpov�dí, která svou pohotovostí a svým dosahem znamenala veliký dokument hamburského sjezdu, byl vykonán veliký politický �in a �e všichni soudruzi, kte�í pracovali na této odpov�di, zasluhují nesporný dík celého našeho sjezdu. My jsme v Hamburku odmítli jakoukoliv vyšet�ovací komisi, je�to jsme byli p�esv�d�eni, �e není mo�no, aby mezinárodní sjezd mohl vyšet�ovati pom�ry v jednom stát�, ani� by sou�asn� �inil toté� v ostatních státech. Výsledkem tohoto jednání byla komise, která se v �íjnu 1923 také v Praze sešla. Po celé dva dny, co zasedala, podrobila politiku a postup naší strany velmi zevrubným úvahám. Tato komise zjistila dosavadní nemo�nost organického sjednocení obou stran a sjednocení jejich ve spole�né politice. Bylo proto usneseno, �e má býti z�ízena zvláštní komise ze zástupc� sociáln� demokratických stran v naší republice za tím ú�elem, aby zkoumala p�edpoklady, které by vedly k další dohod�. Soudr. Meissner poukázal ji� ve své �e�i, �e my od samého po�átku, od z�ízení tohoto státu, p�sobili jsme k tomu, aby došlo k p�átelské spolupráci s n�meckými soudruhy a �e si toho stále p�ejeme, pon�vad� víme a známe dosah této spolupráce. Bohu�el litujeme, �e se strany soudruh� n�meckých neslyšeli jsme dosud slov uznání a pochopení naší práce, pochopení nejen toho, co jsme v tomto stát� vykonali, nýbr� i toho, �emu jsme v tomto stát� zabránili. Neodmítáme kritiky, naopak jsme za ka�dý kritický projev vd��ni, �ádáme však, aby podkladem kritiky byla fakta a pravda. (Výborn�.)“ (Podtr�eno Františkem Soukupem)

Dvacátá léta byla sou�asn� v obou demokratických socialistických stranách dobou vyost�ené diskuse o nových postupech v nových situacích a souvislostech (zna�ná váha obnoveného národního státu). Kdy� se nový p�edseda strany Antonín Hampl (1875-1942) zamýšlel r. 1924 na XIV. sjezdu nad bou�livými zakladatelskými lety prvorepublikové �eskoslovenské státnosti, mohl s oprávn�ným zadostiu�in�ním prohlásit: „Byli jsme si v�domi toho, �e naše politika není populární a zejména pokud nebyly známy pom�ry v Rusku, pokud bylo d�lnictvo informováno, domnívalo se, �e z nás mluví oportunism ke státu, ustrašenost a nedostatek rozhodnosti jíti kup�edu. Jakkoliv jsme si ze srdce p�áli, aby tempo našeho pochodu bylo co mo�ná nejrychlejší, p�ece jen na druhé stran� chladný rozum nám �ekl – ukazuje na d�jiny všech revolucí –, �e ka�dý pokrok je dva kroky kup�edu a jeden zp�t a cílev�domým m��e býti jen onen postup, který umo��uje kup�edu posunuté posice nále�itým zp�sobem upevniti, aby p�i nárazu reakce nebyly ztraceny. (Hlu�ný potlesk.) … Nech� v Rusku odívají toto zklamání a ústup od socialistických forem výroby a hospoda�ení v jakákoliv hesla a resoluce, p�ece jen nesporným z�stává, �e z velikých hesel, pronášených v r. 1918 a 1919, nez�stalo tém�� nic. Rusko p�jde svými cestami do éry kapitalismu jako �ivý doklad, �e vývoj lze sice za p�íznivých okolností velmi ú�inn� popohnati, ale nikoli p�eskakovati. (Souhlas.) Nejsem tak stranickým, abych z neúsp�chu ruských soudruh� mohl se radovat. Naopak jsem p�esv�d�en, �e ka�dá násilná reakce v Rusku vrhla by sv�j nep�íznivý reflex také na d�lnickou t�ídu v ostatních evropských státech. Je dlu�no ale konstatovati, �e jsme se v odhadování pom�r� a vývoji nemýlili, �e dr�íce svoji linii �asto za velmi nep�íznivých situací, jsme odhadovali zcela správn� a �e naše politika konstruktivního socialismu(podtrhli JM a JT) zachránila z revolu�ních vymo�eností všechno to, co bylo mo�no a dosa�itelno a stala se pilí�em, o který op�eni, m��eme dále postupovati. (Hlu�ný potlesk.)“

Tento dialog vyústil nejprve do Stivínova programu, p�ijatého na XVI. sjezdu �eskoslovenské sociální demokracie v zá�í 1930, a paraleln� do Benešova programu, schváleného XII. valným sjezdem �eskoslovenské strany národn� socialistické 5.-6.dubna 1931. Oba dokumenty byly konzultovány s T. G. Masarykem. Vnitrostranické programové debaty nebyly uzav�eny: sociální ot�es, zp�sobený sv�tovou hospodá�skou krizí, vyvolal v �ivot p�ed XVII. sjezdem Memorandum sedmnácti a ze skupiny kolem D�lnické akademievzešlý dokument Co cht�jí socialisté (první vydání na podzim 1934). Jeho t�etí vydání, uvedené p�edmluvou starosty D�lnické akademie Františka Tomáška (1871-1938), se stalo neoficiálním programovým výstupem XVIII. jezdu (1937). Z t�chto východisek se rodily r�zné keynesiánsky zalo�ené programy hospodá�ského o�ivení, které pocházely z tv�r�í dílny skupiny kolem nejvýznamn�jšího socialistického ekonoma, profesora Vysoké školy obchodní Josefa Macka (1887-1972) a jeho blízkých spolupracovník�, pracovníka Státního statistického ú�adu Karla Maiwalda (1902-1979), ministra Jaromíra Ne�ase (1888-1945) a redaktor� Práva lidu Theodora Pistoria (1894-1969) a Miloše Va�ka (1897-1967), ale také posléze Benešova kniha Demokracie dnes a zítra i program socialistického k�ídla druhého odboje Za svobodu, do nové �SR jako nejvýznamn�jší výstup nekomunistické demokratické programatiky p�ed únorovým zvratem. Jsou také alternativou v��i dobové i nedávné komunistické programatice a inspirací, k ní� se hlásí nedávno schválený základní program strany.

�eskoslovenská sociální demokracie rozvíjela té� kontakty s ostatními evropskými sociáln� demokratickými stranami a byla aktivní �lenkou Socialistické d�lnické internacionály (dlouhodob� ji zde zastupoval Fr. Soukup a posléze i Betty Karpíšková a Lev Winter). Od druhé poloviny 20. let spolupracovala s N�meckou sociáln� demokratickou stranou v �SR (zalo�enou na podzim 1919 Josefem Seligerem) a po roce 1933 organizovala pomoc n�mecké (a pozd�ji té� rakouské) demokratické emigraci v �eskoslovensku. Ve druhé polovin� 30. let i podporovala boj špan�lských demokrat� proti frankistickým pu�ist�m a výrazn� se anga�ovala v zápase na obranu �SR. Pln� sdílela a podporovala Benešovu koncepci kolektivní bezpe�nosti (�enevský protokol, Malá dohoda, východní Locarno, Východní pakt, obranné smlouvy s Francií a SSSR, Hod��v plán). Na ja�e 1938 se významn� podílela na vzniku manifestu V�rni z�staneme a velkou vlastní manifestací na podporu kv�tnové mobilizace v Praze 5. �ervna 1938, po�ádanou v rámci oslav 60. výro�í zalo�ení strany (celkem se jí ú�astnilo na 400 000 lidí) za ú�asti prezidenta Edvarda Beneše (1884-1948), demonstrovala svou podporu v�ci �eskoslovenské demokracie a evropského i sv�tového míru.

Eduard Bene� (uprost�ed)
Edvard Beneš mezi p�edsednictvem demonstrace �eskoslovenské sociální demokracie 5. �ervna 1938