Franta Anýž
| Franta Anýž | |
|---|---|
_An%C3%BD%C5%BE_(1876_-_1934_).jpg) František Anýž | |
| Narození | 1. února 1876 Nová Ves (Zaječov)  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. října 1934 (ve věku 58 let) Tatranská Polianka  Československo |
| Příčina úmrtí | hormonální porucha |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | sochař, dřevořezbář, medailér, klenotník, Decorative metalworker a molding worker |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franta (František) Anýž (1. února 1876 Nová Ves (Zaječov), Rakousko-Uhersko[1] – 8. října 1934 Gerlachov, Tatranská Polianka, tehdy Československo[2]) byl český řezbář, návrhář a výrobce kovových uměleckých předmětů (včetně šperků a svítidel), cizelér, medailér a podnikatel.
Život
[editovat | editovat zdroj]František Anýž se narodil v Nové Vsi u Rokycan jako nejstarší z osmi dětí hutníka Františka Anýže a jeho manželky Benigny, rozené Černé. Pokřtěn byl na faře ve Svaté Dobrotivé (dnes místní část Zaječova).[3] Vyučil se modelérem, formířem a cizelérem železné litiny v železárnách v Komárově u Hořovic. Pro své nadání byl doporučen ke studiu na Umělecko-průmyslové škole v Praze, kde studoval v letech 1892—1899, nejdříve v ateliéru profesora Celdy Kloučka, Antona Helméssena, Emanuela Kautsche, a dále dekorativních předmětů z kovu u Emanuela Nováka.
Na studijní cestě po Německu a Francii navštívil zejména Norimberk, Mnichov a Světovou výstavu v Paříži. Roku 1901 se oženil s Pavlínou Schnirchovou, neteří sochaře Bohuslava Schnircha, která přinesla věnem do podnikání zásadní finanční obnos a podílela na také na výtvarných návrzích výrobků, zejména osvětlovadel. V letech 1896–1900 Anýž bydlel v Rokycanech, kde vedl svou dílnu a při odlévání spolupracoval s železárnou v Komárově. V roce 1902 se spolužákem Prokopem Nováčkem založil nový závod na výrobu odlévaných a tepaných kovových předmětů v Praze. Roku 1910 zakoupil pozemek pro svou samostatnou továrnu v Praze – Holešovicích v ulici U Průhonu 34. Vystavěl halu se slévárnou, dílnami, výrobnu osvětlovadel, ražebnu medailí, plaket a odznaků. Roku 1912 přistavěl rodinný dům. Měl dva syny, starší ing. Jaroslav Anýž (* 1902) pracoval v otcově podniku, mladší František (* 1903) zprvu také. Své rané práce publikoval tiskem ve školním albu Umprum. Po roce 1918 převážila realizace soch a dekorativních předmětů podle cizích návrhů. V letech 1896–1913 byl Anýž členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[4] Anýž byl roku 1915 odveden jako voják na ruskou frontu, v zajetí se kromě jiných onemocnění nakazil malárií. Trpěl zřejmě Graves-Basedowovou chorobou.
Továrna a její závody byly po 2. světové válce znárodněny, provozovna Zukov byla v provozu až do 70. let 20. století.
Zemřel roku 1934. Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.[5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Anýžova umělecká a reprodukční práce zahrnovala jak bronzové pomníky, tak mosazné a železné mříže, osvětlovadla, kování. Je zastoupena v mnoha muzejních sbírkách (UPM Praha, NM, MhMP, GhMP, NG).
monumentální práce – sochy a pomníky (prováděcí práce)
[editovat | editovat zdroj]- odlitek sochy Ukřižovaného Krista na vrcholu Mohyly míru u Slavkova
- pamětní deska na rodném domě Maxe Švabinského v Kroměříži od Josefa Šejnosty
- bronzový pomník Jana Amose Komenského z roku 1931 od Josefa Axmanna v Kroměříži, který je chráněn jako nemovitá kulturní památka pod rejstříkovým číslem 14099/7-6026[6]
- socha generála M. R. Štefánika se lvem a čsl. státním znakem pro Bratislavu
- pomník prezidenta Wilsona pro Prahu (1928), zničen nacisty 1941, replika obnovena 2008
- model pomníku Jana Žižky, návrh Bohuslav Schnirch, 1880
- stříbrné a mosazné doplňky oltářů, svícny a kalichy pro Svatovítskou katedrálu (např. svatostánek ve Svatováclavské kapli)
- kovové mříže a svítidla ve Francouzské kavárně Obecního domu v Praze
- kovové prvky v interiérech paláce Adria v Praze.
- kovové prvky v interiérech zámeckého sídla v Býchorech
- kovové prvky hlavního oltáře kostela sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci
- reliéf z návrhu Čeňka Vosmíka Zmrtvýchvstání Krista a další bronzové prvky na hrobce Rodina Stanclova a ze Schullernů na hřbitově v Mařaticích
drobné formáty
[editovat | editovat zdroj]- reliéfní desky a plakety podle návrhů Stanislava Suchardy, Franty Uprky, Bohumila Kafky či Františka Bílka
- svítidla, lampy, často podle návrhů manželky Pavlíny Anýžové
- novoročenky, upomínkové předměty a odznaky na všesokolské slety, často dle návrhů Stanislava Suchardy
- stylově secesní šperky, často s českými granáty
- příbory a psací soupravy
- střenky s mosazným emblémem České zbrojovky pro pistole ČZ model 22[7]
- klíč – insignie rektora Univerzity Karlovy v secesním stylu
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Franta Anýž, bronzová plaketa
Franta Anýž, bronzová plastika
Mohyla míru – staroslovanský kříž
Bronzová plastika Múza, Beroun, Pakostův sad
_-_Bronzov%C3%A1_plastika.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Svaté Dobrotivá
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Antonína v Holešovicích, sign. HOL Z6, s. 202
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis domovských příslušníků města Prahy z let 1830–1918
- ↑ Seznam členů SVU Mánes
- ↑ Franta Anýž 1876–1934 BillionGraves Record. BillionGraves [online]. [cit. 2021-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-03-11]. Identifikátor záznamu 1000124434 : Pomník Jana Amose Komenského. Památkový katalog. Také Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ.
- ↑ Pistole ČZ model 22 [online]. 2024-12-08 [cit. 2025-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Franta Anýž, katalog výstavy, Alena Křížová, Jana Omar a Jana Pauly (eds.). Obecní dům Praha 2004
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Franta Anýž na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Franta Anýž
- Životopis v odborném časopise Světlo
- Jana Pauly, 27. 2. 2005, www.archinet.cz
- Franta Anýž v informačním systému abART
