Přeskočit na obsah

Ignacy Domeyko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ignacy Domeyko
Image
Narození31. července 1802 nebo 3. července 1802
u Ňasviže
Úmrtí23. ledna 1889 (ve věku 86 let)
Santiago de Chile, ChileChile Chile
Místo pohřbeníSantiago de Chile
Alma materVilniuská univerzita
Imperátorská vilenská univerzita
Mines ParisTech
Szczuczynská piaristická kolej
Povolánívysokoškolský učitel, mineralog, geolog, báňský inženýr a meteorolog
ZaměstnavatelChilská univerzita
RodičeHippolyte Domeyko a Karolina Domeyková
PříbuzníAdam Domejko (bratr)
Funkcerektor Chilské univerzity
PodpisIgnacy Domeyko – podpis
ZnakZnak
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignacy Domeyko (také Domejko; 3. července 1802, Niedżwiadka u Miru, dnes Bělorusko – 23. listopadu 1889, Santiago de Chile) byl bělorusko-chilský geolog, mineralog, cestovatel a etnograf narozený na území dnešního Běloruska.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve venkovském sídle zámožné šlechtické rodiny v obci Medvyadka, asi 60 km jihozápadně od Minsku. Po maturitě studoval matematiku a fyziku na univerzitě ve Vilně, kde roku 1822 získal titul magistra. V mládí byl přítelem spisovatele Adama Mickiewicze, který ho ztvárnil jako Żegota v 2. části dramatu Dziady. Mickiewicz jej také uvedl do tajného spolku Filomatů (roku 1819).[1] Během vyšetřování po jeho odhalení carskými úřady byli oba několik měsíců vězněni ve Vilniusu.

V letech 1830–31 se Domeyko zúčastnil tzv. listopadového povstání proti Ruské říši. Po jeho potlačení musel odejít do exilu. V Paříži poté studoval studoval na Sorboně, Collège de France a École des Mines v Paříži, kde roku 1837 získal titul inženýra.[2]

Po studiích, roku 1838, odjel do Buenos Aires. Přešel argentinské pampy i Andy a v červnu 1838 se usídlil v Chile. Ve městě La Serena vyučoval mineralogii a chemii na lyceu. U chilských úřadů prosadil založení báňských akademií ve městech La Serena a Copiapó, střediscích těžby mědi. První z nich sám vytvořil, řídil a přednášel tam.[3] Založení druhé řídil, osobně vybral sbor učitelů, převážně Francouzů a Němců, a dohlížel na její chod. Od roku 1847 působil na univerzitě v Santiagu de Chile, kde byl v letech 1867-1883 rektorem.[2] V roce 1848 mu vláda udělila chilské občanství.[1]

Procestoval Pobřežní Kordilleru (Cordillera da Costa), hřebeny Chilsko-argentinských And i poušť Atacama. Roku 1844 žil u indiánského kmene Araukánců. Odmítal přitom, že by se vyznačovali krutostí, jak tvrdily prameny španělských conquistadorů. Vydal o kmeni i etnografickou studii.[3]

V Chile je dodnes považován za průkopníka vědy a průmyslu, vytvořil první geologickou mapu Chile (1846).[1] a rozvinul významným způsobem místní hornictví.[4] Založil zde meteorologickou stanici i etnografické muzeum.[2] Našel řadu nových nalezišť zlata i stříbra a jeden z jím popsaných minerálů (arsenid mědi) po něm rakouský mineralog Wilhelm Haidinger pojmenoval domeykit.[4] Jako rektor reformoval univerzitu v Santiagu a na základě toho jej chilská vláda pověřila též organizací celého vysokého školství.

Roku 1884 se vrátil do Evropy. Přes Paříž, Bordeaux, Varšavu a Vilnius nakonec dorazil do své vlasti. V Bělorusku strávil 2-3 roky a navštívil hroby svých rodičů (v moderním Bělorusku je po něm pojmenováno 17 obcí nebo míst). Cestoval odtud do Říma za papežem, do Paříže a do Krakova, kde mu byl ufělen čestný doktorát. V roce 1888 odcestoval zpět do Chile, ale po cestě onemocněl a záhy poté zemřel v Santiagu,[3] kde vláda na jeho počest vyhlásila den smutku a prezident ho během pohřbu označil za národního hrdinu. Nesplnilo se tak jeho přání, vyslovené v dopise Adamu Mickiewiczovi, že bych chtěl zemřít ve své vlasti jako Bělorus (умру литвином).[5]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Je po něm nazváno horské pásmo, obec v Chile (Pueblo Domeyko), několik fosilních živočichů i planetka hlavního pásu číslo 2784. V obci Medvydka bylo v místní škole zřízeno Muzeum Ignacy Domeyka. Rok 2002 byl na jeho počest prohlášen organizací UNESCO rokem Ignacy Domejka.[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ignacy Domeyko na anglické Wikipedii a Ignacy Domeyko na španělské Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný, heslo Domejko, Ignác. Sv. 7, str. 801.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Image Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignacy Domeyko na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ignacy_Domeyko&oldid=25812621“