Luhačovická vzduchoplavba
Vzduchoplavba (neboli vzdušné lázně) je zdravotní tělocvik na čerstvém povětří, který se provozoval v luhačovických lázních od roku 1906, přičemž od roku 1907 až do roku 1936 ji vedl profesor Jan Svozil. Vzduchoplavba se pěstovala jako doplněk lázeňské léčby pro pacienty s dýchacími problémy a s nadváhou v Lázních Luhačovice.[1] Šlo o první ucelený systém zdravotního tělocviku u nás.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1907 vznikla z iniciativy profesora reálného gymnázia v Prostějově Jana Svozila cvičební metoda, která dala vzniknout významnému sportovně-kulturnímu hnutí. Svozil popsal svou metodu v řadě publikací, z nichž nejznámější se jmenuje Umění nestárnouti. V roce 1909 založili vzduchoplavci symbolickou "hanáckou republiku", na lesní mýtině byl postaven dřevěný vzduchoplavecký pavilon a vzduchoplavci získali svoji vlajku v podobě blériota.[2] V roce 1910 byla vzduchoplavba poprvé umožněna také ženám v samostatném družstvu vedeném odbornou cvičitelkou. V témže roce byl založen pěvecký sbor vzduchoplavců "Brnčál". Po roce 1919 bylo cvičení smíšené a mohli již cvičit najednou muži, ženy i děti.
Postup cvičení
[editovat | editovat zdroj]Průběh
[editovat | editovat zdroj]Cvičení probíhalo na mýtině v lese, kde se shromáždili cvičenci převážně v plaveckých úborech nebo spodním prádle.[2] Na lesním cvičišti se scházelo v dobách největší slávy až 120 cvičenců. Cvičení na vzduchoplavbě doplňovaly humorné rituály, výlety do přírody, vyprávění anekdot a zpěv, díky nimž se mohli účastníci lépe adaptovat na úplně novou formu péče o vlastní zdraví.[3] Cvičení se účastnila řada známých osobností, buď aktivně, anebo jako pozorovatelé, zmimo jiné hudebník a sbormistr Josef Nešvera, který zkomponoval Pochod vzduchoplavců.[2]
Náčiní
[editovat | editovat zdroj]Principem cvičení byla zásada, že každý může cvičit podle svých možností, třeba krátce, ale pravidelně. Cvičení mělo probíhat pokud možno venku a za každého počasí. Svozil však také vytvořil systém domácího tělocviku po návratu z lázní. Cvičební nářadí se využívalo minimálně, ale bylo k dispozici v pavilonu v případě potřeby. Principem nebyla soutěž a silové výkony, ale zaměření na správné držení těla a správné dýchání. Za tím účelem se při cvičení zpívalo a Svozil vydal zpěvníky lidových písní k využití při vzduchoplavbě. Aby Svozil vědecky podložil správnost své svičební metody, po dobu 15 let měřil vitální kapacitu plic svých cvičenců vždy před začátkem cvičení a po třech až čtyřech týdnech. Za účelem sběru dat pořídil Barnesův spirometr.[3]
Současnost
[editovat | editovat zdroj]Vzduchoplavba byla později jako cvičební metoda opuštěna a téměř zapomenuta. V roce 2018 ji připomněla publikace Blanky Petrákové, kterou vydal Luhačovický okrašlovací spolek Calma, pojmenovaný podle Marie Calmy Veselé.[4] Od roku 2024 je zahrnuta vzduchoplavba do nabídky Lázní Luhačovice jako forma osvěty o zdravém životním stylu.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 NOSKOVÁ, Kateřina. Do Luhačovic se vrátila tradiční vzduchoplavba. Cvičení probíhá v nově otevřeném areálu Slunečních lázní [online]. 2024-07-11 [cit. 2025-09-26]. Dostupné online.
- 1 2 3 PETRÁKOVÁ, Blanka. Vzduchoplavba v luhačovických lázních. 1. vyd. Luhačovice: Luhačovický okrašlovací spolek Calma, 2018.
- 1 2 KOVANDOVÁ, Blanka. V Luhačovicích můžete potkat vzduchoplavce a můžete se k nim i přidat. Zlín [online]. 2024-08-09 [cit. 2025-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Výběr z publikací | Petráková Blanka [online]. [cit. 2025-09-26]. Dostupné online.
