Luhačovické porady

Luhačovické porady byla setkáním iniciátorů, stoupenců a propagátorů česko-slovenské vzájemnosti.

Po roce 1867 v Čechách a na Moravě se rozšiřují sympatie ke Slovákům, vznikají přátelské vztahy. Jedním z hlavních propagátorů tohoto hnutí byl český učitel a spisovatel Karel Kálal, který vybízel především ke spolupráci kulturní a osvětové.

Luhačovice pro konání česko-slovenských porad nebyly vybrány náhodně: ležely na moravsko-slovenské hranici, jejich lázeňský zvuk se rychle šířil a v lázeňské sezóně je každoročně navštěvovalo stále více hostů nejen z Čech a Moravy, ale i slovenské části tehdejšího Rakouska Uherska. Porady se konaly pravidelně v době hlavní lázeňské sezóny v červenci až září. Porady bývaly každoročním setkáním české a slovenské inteligence: spisovatelů, národopisců, hospodářských pracovníků a politiků. Počet účastníků setkání každoročně sílil, po prvních důvěrných a uzavřených shromážděních dosáhl jejich počet včetně lázeňských hostů z Čech, Moravy a Slovenska několika set.

Významnou akcí bylo postavení a slavnostní otevření Slovenské búdy architekta Dušana Jurkoviče v Luhačovicích na soukromém pozemku a na vlastní náklady lékaře Pavla Blaho v roce 1906 (v roce 2002 do základů vyhořela).

Předválečné porady skončily vypuknutím první světové války, znovu se porady opakovaly v roce 1936 a 1938,jejich pořadatelem kromě Českoslovanské jednoty byla Štefánikova společnost.

Poslední pokus o obnovu se uskutečnil v roce 1948. Hlavním pořadatelem byla Českoslovanská společnost, po roce 1945 .

Českoslovanská jednota

Českoslovanská jednota byla založena v Praze 7. května 1896 z obavy z růstu germanizace Rakouska. Jejím cílem byla ochrana českého jazyka a národa především v okrajových oblastech Čech na národnostně smíšených územích. Ačkoliv vznikla jako spolek na obranu českého národa a jazyka, měla ambice zároveň působit podobně i na Slovensku a ochraňovat národní zájmy Slováků. Od 1909 svoji pozornost zaměřila výhradně na Slovensko a stala se hlavním organizátorem setkání Čechů a Slováků na pomezí Moravy a Slovenska v Luhačovicích, Luhačovických porad.

Porady zpočátku projednávaly především otázky kulturní a literární, postupně přibývaly otázky hospodářské a politické. První porady byly z obavy z represí uherských úřadů důvěrné jen pro pozvané jedince, účastníků bylo jen několik desítek. Teprve porada v roce 1911 byla veřejná, zúčastnilo se jí více než 300 účastníků z Čech, Moravy a Slovenska a byla spojena i s veřejnou manifestací a průvodem.

Prvním starostou Českoslovanské jednoty byl profesor slovanské filologie na české univerzitě Karlovy univerzity v Praze František Pasternek. V Českoslovanské jednotě bylo založeno několik odborů – akademický (iniciátorem Milan Rastislav Štefánik, v tomto odboru byla zastoupena především mladá generace), odbor dámský nebo turistický, později vznikl také odbor literární. Od roku 1902 byly zakládány místní odbory v českých a moravských městech (Náchod, Uherský Brod, Kroměříž, Prostějov nebo Heřmanův Městec).

1908

V roce 1908 se porada konala poprvé, účastnilo se 26 jmenovitě pozvaných jednotlivců, např. MUDr. Josef Rotnágl, moravský básník, spisovatel, překladatel a historik František Táborský, básník J. S. Machar, ze slovenské strany novinář Bohdan Pavlů, lékař Pavel Blaho, C. Holuby, A. Štefánik, básník S. Hurban Vajanský. Neveřejná porada byla důvěrná a trvale jeden den.

Josef Rotnágl

1. srpna otevřel rokování a první česko-slovenskou poradu ve Slovenskej búde starosta spolku Českoslovanská jednota F. Táborský. S hlavním příspěvkem vystoupil J. Rotnágl.

Pozornost byla věnována především školství a vzdělávání a slovenskému tisku, stejná problematika byla důležitá i v dalších letech. Vybrané finanční prostředky byly věnovány perzekvovaným slovenským časopisům a na založení slovenské tiskárny v Budapesti. Projevem pomoci Čechů Slovákům bylo založení dětského časopisu Zornička s podtitulem Noviny pro naše dítky, který vycházel v letech 1908-1914. S časopisem spolupracovala Ludmila Podjavorinská, v časopise byly uváděny překlady pohádek Boženy Němcové.

Poradě předcházel Slovanský večírek, kterého se účastnili Slováci žijící v Rakousku-Uhersku.

1909

Účastnilo se 45 pozvaných hostů, jednodenní porada 31. července 1909 měla znovu důvěrných charakter z obavy před možným zásahem úřadů.

Jednalo se především o přípravě vydávání Slovenského denníku (financovaného spolkem Českoslovanská jednota), podpoře slovenských studentů ze slovenské části Uher a jejich umisťování do českých rodin. Mezi návrhy patřila především výměna knih, větší propagace slovenských studentů o možnosti studovat v Čechách, seznamováním česko-slovenskou korespondencí.

Robert William Seton-Watson

Samotnému setkání předcházely v Luhačovicích slovenské dny a "haluškový večírek, o který se postaraly moravské učitelky a halušky a brynzu dodali sedláci z Liptova. Součástí večírku byly zpěv slovenských písní a divadelní představení divadelního ochotnického souboru z Uherské Skalice.

Na podnět Karla Kálala bylo navrženo téma "okno do Uher", které zahraničí seznamovalo s tím, jak "Maďar utiskuje Slováka".

V tomto roce Luhačovice navštívil Robert William Seton-Watson, dobrý znalec slovenských poměrů a pozdější přítel TGM. Byl seznámen s významnými českými a slovenskými pracovníky a byl informován o česko-slovenských vztazích.

1910

Dvoudenní porada 6.-7. září 1910 se konala současně se slavnostmi v Turč. Sv. Martine. Obsahová náplň byla obdobná jako v letech předcházejících: hlavní pozornost byla věnována finančnímu zabezpečení slovenských časopisů a slovenské studující mládeži v českých školách (o návštěvě v jedné z českých škol referoval Pavel Blaho). Připravovaly se přednášky o situaci na Slovensku v českých městech (např. M. Hodža v Plzni, P. Blaho v Uherském Brodě), plánováno bylo i vystoupení J. Rotnágla v Klatovech a Domažlicích). Agitovalo se pro rozšiřování prodeje knihy Setona-Watsona Národnostní otázka v Uhrách, z jehož výtěžku se financovala stipendia pro studenty teologie na univerzitě v Edinburghu.

Na podnět Českoslovanské jednoty byl zpracován důvěrný oběžník předním českých průmyslníkům, obchodníkům a politikům s výzvou, aby podpořili nákup akcií na podporu slovenské žurnalistiky, jmenovitě Slovenského týždenníku a Ĺudových novín, v nichž mj. slovenským čtenářům byly představovány české firmy a jejich výrobky.

V době porady se konala ve Smetanově domě výstava obrazů šesti slovenských malířů s tematikou slovenské krajiny a života lidí v ní. Kritika nebyla příznivá, většina obrazů neměla dostatečnou uměleckou úroveň.

1911

V předvečer porady se ve Slovenské búde připomínalo na soukromém shromáždění Slováků pobývajících v té době v okolí Luhačovic 50. výročí přijetí Memoranda národa slovenského 6.7. června 1861 v Turč. Sv. Martine.

Konala se konference představitelů českého a slovenského národního života věnovaná zachovaní slovenského folkloru, především slovenských krojů, které byly v zahraničí vysoce oceňovány. Konference byla spojena s koncertem pěveckého sdružení Moravských učitelů a národní manifestací, jakou ještě "moravské Slovácko" nevidělo: 2000 krojovaných slovenských venkovanů pochodovalo centrem Luhačovic s několika hudebními soubory. Ve Slovenské búde trvala zábava až do rána.

V roce 1911 se porada konala ve dnech 7.-8. srpna a její součástí byla veřejná manifestace, což byl rozdíl proti letům předcházejícím. Účastnilo se 45 představitelů slovenských a 46 českých finančníků, dva z nich byli vysocí představitelé Živnostenské banky. Ústředním tématem byla česko-slovenská spolupráce, především účast českého finančního trhu na slovenských hospodářských podnicích. Hlavní řečník J. Rotnágl upozornil na význam spolupráce Čechů a Slováků v oblasti výchovy a vzdělávání mládeže, zdůraznil potřebu spolupráce v hospodářských vztazích. Současně zdůraznil, že zástupci obou národů přísně respektují samostatnost obou jazyků. Řečník Vavro Šrobár se ve svém příspěvku věnoval otázce česko-slovenské vzájemnosti. Poprvé se zúčastnili přední představitelé slovenského národněemancipačního hnutí Pavol Mudroń, M. Dula, přítomna byla řada slovenských politiků a národohospodářů.

K hlavnímu tématu česko-slovenské hospodářské spolupráce se rozvinula živá debata. Následovaly přednášky o odborném školství, v níž řečník P. Blaho konstatoval, že na rozdíl od peněžnictví, v této oblasti nastává úpadek.

Závěrečné komuniké vybízelo k probuzení národnostního a hospodářského uvědomění slovenského národa, otázkám odborného školství a návštěvnosti slovenských žáků, učňů a studentů v českých školách.

Druhý den jednání veřejné shromáždění v divadle za účasti 300 lidí otevřel spisovatel A. B. Dostál, dalším řečníkem byl starosta Luhačovic. hlavním bodem byla přednáška bývalého poslance uherského sněmu M. Ivanku O súčasném stavu Slovenska o kulturním a politickém postavení slovenského lidu v Uhrách, téměř neexistujícím slovenském školství, veřejné správě a soudnictví. Uvažovalo se o založení slovenské školy v Uherském Hradišti. Řečník věřil, že zájem o Slováky se podaří vzbudit i u českých politiků, kteří se shromáždění v Luhačovicích prakticky (na rozdíl od slovenských politiků) neúčastnili. Shromáždění zakončil předseda Českoslovanské jednoty Josef Rotnágl výzvou, že Češi musí považovat Slováky za "národní menšinu".

Po společném obědě s řadou přípitků Čechů a Slováků následoval promenádní koncert České filharmonie. Večer se konalo představení Mahenovy hry Jánošík, mezi hosty seděli spisovatelé Ignát Hermann, Q. M. Vyskočil a P. O. Hviezdoslav.

Součástí obou dnů byly důvěrné politické porady. Obou dnů se účastnilo 92 Čechů a Slováků, česká strana byla reprezentována podstatně skromněji.

Porada v roce 1911 byla poprvé medializována ve slovenském tisku příspěvkem M. Hodži ve Slovenském týždenníku Tri dni v Luhačoviciach (1911, č. 32, s.2), článkem ve Slovenských ĺudových novinách, Zvolenských novínách nebo Prúdoch. Českoslovanská jednota vyzvala v době příprav porady, aby český tisk vyslal do Luhačovic své korespondenty, účastnil se Čas, České slovo, Národní listy, Národní politika, Plzeňské listy, Lidové noviny, Pražské noviny, Moravská orlice, Selské listy, Moravskoslezská revue a Luhačovické lázeňské noviny.

1912

Porada 12.-13. srpna 1912 byla zaměřen především na kulturu a školství. Porady se účastnil pražský nakladatel Emil Šolc, vydavatel Slovenské čítanky (v té době nejlepší sborník o Slovensku v českých zemích) a ve svém referátu o tomto sborníku rozsáhle referoval.

Z podnětu jednání v Luhačovicích v tomto roce byl ustaven zemědělský odbor Českoslovanské jednoty, kterou organizačně zajišťovala tehdejší agrární strana v Čechách.

O poradách a národopisných slavnostech v Turč. Sv. Martině podrobně referovaly Lidové noviny, Moravská orlice i maďarský tisk.

1913

V roce 1913 se uskutečnila poslední předválečná porada ve dnech 10.-12. srpna. Městská radnice byla vyzdobena prapory slovenských barev, v zasedací místnosti přijal účastníky starosta města a zdůraznil pomoc luhačovické obchodní školy při zřízení slovenského gymnázia v některém moravském městě.

Předcházely jim slovenské dny v Turčianském Sv. Martine, přehlídka kulturní a hospodářské práce na předcházející rok. Slovenské dny byly Slováky považovány na národní svátky.

Českoslovanská jednota připravila vlakový zájezd z Prahy za poznáním Slovenska ve dnech 28. července, ukončený 10. srpna v Luhačovicích. Po ukončení porady byl zorganizován ještě pro 150 účastníků zájezd do Uherského Hradiště.

Slovenské dny v Luhačovicích měly pracovní i společenský program. Součástí bylo setkání s básníkem Adolfem Heydukem v neděli 10. srpna, básníka pozdravili Pavel Blaho a Cyril Holuby. Večer následoval ohňostroj.

Vlastní jednání se konalo následující den v luhačovickém lázeňském divadle za řízení Josefa Rotnágla, projednávány byly otázky národohospodářského a kulturního rozvoje Slovenska. Kromě toho se řešily otázky živnostenské a obchodní, protože na Slovensku organizovaná struktura živnostenských spolků chyběla.

Porada měla 300 účastníků, z nichž téměř polovina byla ze slovenské strany. Porada v roce 191š byla největší, ovšem také poslední před vypuknutím první světové války.

1936

Porada se v Luhačovicích konala ve dnech 11.-12. 7. 1936. Celé město včetně lázeňské části bylo vyzdobeno prapory, vlajkami a lampióny. Místní rozhlas přenášel průběh zasedání, který byl sledován několika tisíci posluchači.

První den na slavnostním shromáždění promluvil ing. Josef Rotnágl,v proslovu připomněl porady předcházející a jejich nejvzácnější účastníky. Jeho projev byl přerušován bouřlivým potleskem. Dr. Milan Hodža, Josef Orzság a mnozí další. Odpoledne se uskutečnily porady pracovních komisí – kulturní v čele dr. Ivanem Štefánkem a hospodářské za předsednictví Fedora Houdka i několika dalších komisí, z nichž kulturní a hospodářská byly nejdůležitější.

V kulturní komisi patřilo k zajímavým příspěvkům vystoupení Andreje Kostolného Československý problém národný o výrazné blízkosti spisovné češtiny a spisovné slovenštiny, o společných kulturních zájmech, o syntéze obou národních kulturních individualit.

V neděli 12. července se konala závěrečná schůze s přednesením rezolucí z obou komisí. Odpoledne se konal průvod krojovaných skupin a účastníků porady, který uspřádala Štefánikova společnost a místní odbor Československé jednoty. Již několik dnů před zahájením porady byla otevřena výstava 40 let práce Československé jednoty.

Dobovým tiskem byla tato porada hodnocena velmi pozitivně, jednou z mála výhrad bylo, že by měly zasedat další komise – v roce 1938 zasedala také komise mladých.

1938

8.-12.7 1938 se v Luhačovicích konala porada pořádaná Československou jednotou, Štefánikovou společností, Československou obcí sokolskou a Československým ústavem zahraničním jako součást oslav 20. výročí vzniku ČSR. Porada vzhledem k aktuální situaci symbolizovala odhodlání bránit vlast. Porady byly zahájeny okamžitě po skončení X. všesokolskému sletu, aby se porady mohli účastnit i zástupci ze zahraničí. Otevřel ji proslovem J. Rotnágl, další den byla odhalena pamětní deska deska Dr. Pavlu Blahovi. Na slavnostním shromáždění promluvili Josef Rotnágl, Milan Hodža, Emil Franke, Jozef Gregor Tajovský, Dr. Jozef Šoltézs a další. Současně zasedaly komise národohospodářská a kulturní.

Nejvýznamnějším dnem byla neděle 10.7 s manifestací pro jednotu a brannost národa, kterou zahájil předseda Poslanecké sněmovny Dr. Milan Ivanka, který se postavil proti vnitřním nepřátelům státu. Po něm promluvil nejvýznamnější host porad profesor Robert William Seton-Watson a vyzdvihl zásluhy Pavla Blaha před rokem 1914, ocenil vývoj Slovenska po roce 1918 a vyzýval s těsné spolupráci mezi Čechy a Slováky dobré vůle. Jeho projev vzbudil největší ohlas. Štefán Juráš z Bratislavy ve svém projevu zdůraznil, že mladá generace stojí věrně za československou jednotou.

Po projevech se uskutečnila závěrečná schůze komisí, které projednaly otázky budoucí spolupráce na poli národním, kulturním, hospodářském a sociálním. Většina textů rezolucí se nelišila příliš od rezolucí z roku 1936.

Na poradách ukončených 12.7. promluvilo více než sto řečníků a uskutečnilo se dvanáct pracovních a manifestačních shromáždění.

1947

Po druhé světové válce byl pokus o obnovení luhačovických porad.

Československou společnost řídil předseda Slovenské národní rady Dr. Jozef Lettrich. Porada se uskutečnila 1. – 3. srpna 1947, jejím hlavní téma bylo duchovní a státní jednota Československa. Řečníky byli místopředseda Zemského národního výboru v Brně František Loubal, předseda Slovenské národní rady Jozef Lettrich, předseda studijního odboru Československé společnosti Ján Haraj. První den jednání probéhalo v plénu za účasti 400 účastníků české a slovenské strany, další den v komisích. Literární komisi řídil Jan Blahoslav Čapek a Milan Pišút, právní komsi poslankyně JUDr. Milada Horáková. Jednaly také komise osvětová, školská a národohospodářská, výsledky aktuálních problémů byly formulovány v rezolucích, s nimiž byli seznámeni účastníci poslední den na manifestační schůzi, kterou řídila Milada Horáková, projevy vystoupil ministr techniky Jan Kopecký a povereník školství Laco Novomeský. Rovněž byl přečten pozdrav prezidenta Edvarda Beneše.

Hodnocení

Luhačovické porady byly významným aktem setkávání českých a slovenských intelektuálů a politiků, na nichž byly řešeny teoreticky otázky a návrhy, jak povznést Slovensko na vyšší hospodářskou a kulturní úroveň. Luhačovické porady byly významné pro vývoj česko-moravsko-slovenských vztahů před první světovou válkou, v meziválečném období i po roce 1945, ukázaly svoji životnost.

V roce 1948 vyšel zákon zakazující spolky, porada v roce 1947 byla poslední.

Literatura

• CO nás nevíte? Češi a Slováci jednali v Luhačovicích. Luhačovické noviny, 1996, č. 6, č. 3, s. 1.
• GOSIOROVSKÝ, Miloš. Češi a Slováci. Praha: Horizont, 19789. 203 s.
• JURČIŠINOVÁ, Naděžda. Pomoc Československej jednoty pri výchove slovenského remeslnického dorostu. Česko-slovenská historická ročenka 2002. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 277-292.
• JURČIŠINOVÁ, Naděžda. Význam česko-slovenských porád v Luhačoviciach pred 1. svetovoj vojnou pre vznik spoločného štátu Čechov a Slovákov. Prešov – Bratislava – Wien: Universum, 1999, s. 143-152.
• KAŠPAR, Adolf. Luhačovice: průvodce po lázních a jejich okolí. Luhačovice: MěstNV, 1974. 149 s. S. 85.
• KULÍŠEK, Vladimír. O činnosti a významu Českoslovanské jednoty před vznikem ČSR. Historický časopis, 1962, roč. 10, č. 3, s. 351-367.
• Luhačovické porady československé. Zlín, pondělník zlínského kraje, roč. 6, 1936, č. 27, s. 3.
• PAVLIŠTÍK, Karel. Poselství a inspirace česko-slovenských sněmů. Acta musealia, 1992, roč. 2, č. 2/A, s. 1-2.
• PETRÁKOVÁ, Blanka. Slováci v Luhačovicích. Luhačovické noviny, 2015, č. 8, s. 9.
• REIS, Vladimír. Kultura mezi Čechy a Slováky.. Praha: Academia, 2006. 133 s. ISBN 80-200-1460-8.
• ROTNÁGL, Josef. Češi a Slováci: vzpomínky a úvahy nad dopisy a zápisky z let 1907-1918. Vyd. 1. Praha: Jos. R. Vilímek, 1945. 276 s.
• STEHLÍK, Michal. Češi a Slováci 1882-1914 : nezřetelnost společné cesty. Praha: Togga, 2009. 170 s. ISBN 978-80-87258-16-3.
• VOCHALA, Jóža. Luhačovské sněmy československé: kulturní, národohospodářský a politický program luhačovských porad Československé jednoty a jejich historie, průběh a význam. Praha: [Československá jednota], 1936. 103 s.