Světozor
| Světozor | |
|---|---|
 Časopis Světozor, ročník 25, číslo 22 | |
| Základní informace | |
| Datum založení | 1834 |
| Jazyk | Čeština |
| Země původu |  Česko |
| Sídlo redakce | Praha |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Světozor byl český obrázkový časopis, vycházející s přestávkami od roku 1834 až do 40. let 20. století. Existují tři řady jeho ročníků, první z let 1834-1835, druhá z let 1867-1899, třetí pak od roku 1900 do roku 1943.
Světozor I
[editovat | editovat zdroj]První číslo Světozoru vyšlo 1. března 1834. Po vzoru britských penny papers, německých pfennigmagazínů či polského časopisu Magazyn powszechny (také od 1834) ho založil Pavel Josef Šafařík, který se stal i jeho prvním redaktorem. Časopis, jako jeden z prvních českých časopisů v moderním smyslu slova, si udržel vysokou kvalitu češtiny u většiny článků (výrazně vyšší než měly Krameriovy císařsko-královské vlastenecké noviny). Jeho cílem bylo všeobecné poučení a zábava; podtitul časopisu Šafařík formuloval takto: "Nejlacinější spis obrázkový k rozšíření užitečných známostí pro Čechy, Moravany a Slováky" a počítal, že by jeho publikum mělo čítat 6 milionů čtenářů [1]. Drobné články uváděly aktuální zajímavostmi ze zeměpisu, dějepisu, národopisu i přírodopisu z Rakouské monarchie a z celého světa. Časopisu však chyběla systematická osnova a širší okruh přispěvatelů.
Světozor I. vycházel v Praze na Anenském náměstí, v tiskárně (knihkupectví) synů Bohumila Haase každou sobotu, v rozsahu jednoho archu papíru, tj. 8 stran, s obrázkovými přílohami tištěnými kamenotiskem. Distribuoval se do knihkupectví, která byla ochotna jej prodávat. V prvním ročníku bylo vydáno 44 čísel, průběžně stránkovaných od 1 do 352 a ve druhém ročníku čísla 45–52, strany 353–416, celkem 52 čísel. Časopis však nedosáhl dostatečného počtu předplatitelů a po dvou letech zanikl.
Světozor II
[editovat | editovat zdroj]Světozor v roce 1867 obnovil František Skrejšovský jako jeho redaktor, editor i vydavatel. V roce 1883 přešel pod nakladatelství Františka Šimáčka. Začal vycházet 13. července 1867 jako týdeník, každý pátek. Základna vlastních česky píšících autorů a ilustrátorů se rychle rozšířila na několik desítek spolupracovníků, kteří dodávali původní osvětové příspěvky z různých oborů. Osvětové články byly pravidelně střídány beletrií. Ke kmenovým autorům Světozoru II patřili mj. Alois Jirásek, Karel Václav Rais, Karolina Světlá či Václav Beneš Třebízský. Tematický rozsah byl encyklopedický, ilustrace tvořily převážně reprodukce děl českých malířů, sochařů a ilustrátorů, prováděné technikou zinkografie. Oproti konkurenčnímu časopisu Zlatá Praha nakladatele Jana Otty měl Světozor menší formát, kratší a více zpravodajské články i skromnější grafické řešení.
Světozor III
[editovat | editovat zdroj]Roku 1900 časopis získalo Nakladatelství Jana Otty, tedy majitel přímého konkurenta Světozoru, Zlaté Prahy. Otto nechal v principu Světozor zaniknout a místo něj začal vydávat časopis Ilustrovaný svět (1900-1904). Byl to nadále časopis především obrázkový, ale založený na zcela novém konceptu jako "ilustrovaná světová kronika" (s reprodukcemi černobílých fotografií z domova i ze světa). Tuto podobu si udržel až do počátku 40. let. Název Světozor se však v roce 1905 časopisu vrátil a stal se, vedle Zlaté Prahy, dalším prestižním týdeníkem Ottova nakladatelství. Světozor nadále zůstal lidovější, se stručnějšími články a aktuálními zprávami a fotografiemi ze světového dění, reprezentativní Zlatá Praha byla "umělečtější" a nadále používala velkoformátové ilustrace, často reprodukce uměleckých děl.
Světozor je dodnes, pro obrovské množství publikovaných autentických fotografií z celého světa, velmi vyhledávaným zdrojem obrazových informací o životě a reáliích na počátku 20. století.
Vydavatelé a redaktoři (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Pavel Josef Šafařík (1834–1835)
- František Skrejšovský (1867–1879)
- Emanuel Tonner (1867–1869)
- Vojtěch Mayerhofer (1879–1883)
- Primus Sobotka (1879–1883)
- Jaroslav Vrchlický (od 1. června 1883 do konce roku)
- Matěj Anastasia Šimáček (1884–1899)
- Augustin Eugen Mužík (1900–1924)
- Eduard Bass (1925–1930)
- Josef Čapek (1930–1932)
- Pavel Altschul (1933–1939)
- Emil Štýbr (1939–1943)
Ukázka ze Světozoru II
[editovat | editovat zdroj]V listopadu 1868 časopis informoval o vážné železniční nehodě u zastávky Cerhovice na Rokycansku. Při srážce dvou vlaků zde zahynulo 35 osob a nejméně 60 bylo zraněno. Článek doplnila ilustrace od Františka Chalupy.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Swětozor číslo 44, 1834, s. 350
- ↑ KOLEKTIV ČASOPISU SVĚTOZOR II. Světozor II. 20. listopadu 1868 strana 444. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Světozor na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Světozor v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Kategorie Světozor ve Wikizdrojích
- Světozor v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Světozor v Digitální knihovně
- Digitalizovaný fotoarchiv časopisu Světozor (1834–1835)
- Digitalizovaný fotoarchiv časopisu Světozor (1867–1899)
- Digitalizovaný fotoarchiv časopisu Světozor (1904–1943)
