Přeskočit na obsah

Zdeněk Kratochvíl

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Zdeněk Kratochvíl (rozcestník).
doc. Mgr. Zdeněk Kratochvíl, Dr.
Zdeněk Kratochvíl (2012)
Zdeněk Kratochvíl (2012)
Narození30. října 1952 (73 let)
Brno
PovoláníFilosof a vysokoškolský pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Kratochvíl (30. října 1952 Brno) je český filozof, teolog[1] a vysokoškolský pedagog. V letech 2008–2011 vedl Katedru filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.[2][3] Přednáší rovněž na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Jako odborník na myšlení předsokratiků[4] se zabývá především odkazem myšlenek řecké archaické doby, a to jak v jejich historickém kontextu, tak ve smyslu inspirace pro současné filozofické otázky. Věnuje se rovněž vztahům mezi filozofií, vědou a náboženstvím a především filozofii přírody.[5]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Dětství strávil na venkově ve Skryjském mlýně na řece Jihlavě nedaleko Dukovan,[6] kde bydleli již jeho prarodiče.[7]

70. a 80. léta

[editovat | editovat zdroj]

Po počátečním zvažování studia fyziky se v roce 1971 rozhodl pro studium teologie na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích (CMBF).[3][8] Za kontakty s podzemní církví byl po 4. ročníku v roce 1975 ze studií vyloučen a nesměl pokračovat ve studiu ani na jiných školách.[3][9][10] Neoficiálně studoval filozofii v okruhu žáků Jana Patočky v Praze a v okruhu profesora Józefa Tischnera v Krakově.[8][11]

V době komunistického režimu mohl pracovat pouze v neodborných nebo neakademických profesích jako programátor, technik, noční hlídač nebo topič.[12][13]

V 70. letech se účastnil debat filozofického kroužku "Kecanda" spolu s Janem Sokolem, Jiřím Němcem, Danielem Kroupou, Zdeňkem Neubauerem, Martinem Paloušem, Věrou Jirousovou a dalšími.[14][15] Do začátku 80. let působil v „Akademii na Kampě" spolu s Radimen Paloušem, Zdeňkem Neubauerem a dalšími,[16] kde konal přednášky na témata z antické filosofie.[11] Přednášel také na seminářích "Pondělky" v bytě Ivana M. Havla.[17] Dále se podílel na činnosti skryté církve v Československu a připravoval spolu s dalšími neoficiální teologickou fakultu pro ty, kdo nemohli studovat v Litoměřicích. Podle svého vyjádření se měl na přelomu 70. a 80. let intervencí u papeže Jana Pavla II., s nímž se znal z Krakova, zasadit o propuštění vězněného filosofa Jiřího Němce.[18] Od roku 1988 přednášel v rámci polooficiálního cyklu Kybernetické problémy přírodovědy.[12]

Od roku 1975 na něj Státní bezpečnost vedla signální svazek. V dubnu 1981 přijal spolupráci s StB[19] a vázacím aktem se stal agentem s krycím jménem „Tomáš“.[20] Protože si byl vědom, že bude od té chvíle pod stálým dohledem StB, výrazně omezil nebo zcela přerušil své kontakty s disentem,[16] zejména s chartisty, aby je neohrozil. V roce 2024 pro Paměť národa uvedl, že byl osm let vystaven pronásledování a opakovaným výslechům ze strany StB, při kterých měl operativnímu pracovníkovi, kpt. Luďku Olexovi, sdělovat všeobecně známé informace ve snaze odvádět pozornost od skutečné činnosti disentu.[21][19] Během osmiletého pravidelného kontaktu s Olexou byl za informace honorován. Měl donášet na rodinu Jana Medka či Zdeňka Neubauera. Upozornil také na cyklus přednášek Petra Vopěnky na matematicko-fyzikální fakultě, jemuž byla tato činnost následně zakázána.[20] Svazek byl skartován v prosinci 1989.[p 1][20]

Působení po roce 1990

[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1990 se mohl vrátit k akademické práci.[12][22] Dokončil vysokoškolské studium na Filozofické fakultě UK (Mgr. v oboru filosofie v roce 1991), v roce 1994 obhájil disertační práci (Dr.) a v roce 1996 se habilitoval prací Filosofie živé přírody.[10][11] Od roku 1990 patří k zakládajícím členům Katedry filosofie a dějin Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.[12][23] Současně také začal přednášet na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK. V roce 1997 nastoupil na FF UK jako docent.[3] Podílel se na reformě studia religionistiky (studijní plány schválené v roce 1998, 2000).[10] Na FF UK učil od roku 2000 na plný úvazek, následně jako externista.[7] V letech 1990–2004 přednášel zejména předsokratiky, antické křesťanství, fenomenologii náboženství a kurz Uvedení k filosofii v rámci univerzitního základu.[24] V dalších letech na FF UK přednáší zejména předsokratiky[25][26] a Hérakleita z Efesu.[27][28] Na PřF UK vyučuje filosofii přírody,[29] ranou řeckou přírodovědu, filosofii vědy a religionistiku.[30]

Je ženatý a má dvě dcery.[12]

Myšlení

[editovat | editovat zdroj]

Náboženské proudy pozdní antiky a střední platonismus

[editovat | editovat zdroj]

Ve své diplomové práci Prolínání světů: středoplatónská filosofie v náboženských proudech pozdní antiky (1991) podal Kratochvíl podle recenzenta Petra Pokorného souhrnné zhodnocení platónského vlivu v gnózi, pythagoreismu a v židovské i křesťanské teologii prvních dvou až tří století n. l. Podle Pokorného bylo hlavním záměrem práce doložit, že „idea božského Logu či moudrosti, skrze níž se člověk podílí na božském bytí, je společným jmenovatelem nejlepších projevů gnóze, hermetismu i křesťanské gnóze Klémenta Alexandrijského“.[31]

Filosofie přírody

[editovat | editovat zdroj]

Kratochvílova habilitační práce Filosofie živé přírody (1994) a její pozdější přepracovaná verze, vydaná v angličtině jako Philosophy of Living Nature (2016), představují jeho rané koncepce filosofie přírody, k nimž se v pozdějších textech vrací kriticky.[32] Monografie Příroda a věci (2025) představuje jeho zralé pojetí filosofie přírody. Recenzent Robert Kanócz upozornil, že Kratochvíl kdysi chtěl navázat na tradici, která chápala lidství jako osu vývoje vesmíru, což Miroslav Petříček vyzdvihoval jako cennou intervenci do současné filosofické diskuze. Podle Kanócze však „v dalších letech a dekádách (…) stále více nacházel radost v odkládání antropocentrismu a představy účelu světa“.[33]

Předsokratici a archaické myšlení

[editovat | editovat zdroj]

Kratochvíl se dlouhodobě věnuje interpretaci předsokratiků a archaického řeckého myšlení. Publikoval studie věnované řeckému archaickému myšlení a přeložil a interpretoval vybrané předsokratiky: Miléťany (Od mýtu k logu), pythagorejce archaické doby a Xenofana z Kolofónu (Řeč umění a archaické filosofie), dále zejména Hérakleita z Efesu.[8] Těžištěm práce Délský potápěč k Hérakleitově řeči, která obsahuje Kratochvílův vlastní překlad všech zachovaných Hérakleitových zlomků, je interpretace, jež podle recenzenta Ivana M. Havla předložila koherentní rekonstrukci Hérakleitova myšlení.[22] Interpretaci myšlení iónských předsokratiků se věnovala také práce Mezi mořem a nebem: odkaz iónské archaické vnímavosti (2010). V roce 2014 vyšel Kratochvílův překlad a interpretace zlomků Anaxagora z Klazomen (Anaxagorás).

Kratochvíl také provozuje online databázi textů předsokratiků s českými překlady. Věnuje se rovněž fotografické dokumentaci umění a archeologických památek starověkého Řecka.

Dějiny filosofie

[editovat | editovat zdroj]

Kratochvíl se dlouhodobě věnuje dějinám filosofie, zejména antické a středověké. Je autorem učebního textu Mýtus, filosofie a věda, který vyšel v několika vydáních. V roce 1992 získal Cenu rektora Univerzity Karlovy za nejlepší vysokoškolská skripta.[12][13] Přepracovaná a rozšířená verze vyšla v roce 2009 pod názvem Filosofie mezi mýtem a vědou (Od Homéra po Descarta). Kniha Alternativy (dějin) filosofie (2020) nabízí pohled na témata, která autorova dřívější práce Filosofie mezi mýtem a vědou (Od Homéra po Descarta) (2009) ponechala stranou, a zaměřuje se na problematické a opomíjené otázky dějin filosofie.[34]

Kratochvíl se dlouhodobě věnuje také popularizaci filosofie a přírodních věd. Na portálu Osel.cz publikuje popularizační články, které tvoří jednu z nejrozsáhlejších soustavně budovaných databází textů věnovaných řecké filosofii, vědě a antickému umění v českém prostředí.

Religionistika a rané křesťanství

[editovat | editovat zdroj]

Kratochvíl se dlouhodobě věnuje také religionistice a ranému křesťanství. Ve výuce se zaměřuje mimo jiné na výklad Janova evangelia jako klíčového textu raně křesťanské tradice.[12][24] Publikoval Studie o křesťanství a řecké filosofii (1994), v nichž se zabývá vztahem mezi antickou filosofií a formováním křesťanského myšlení. Zvláštní pozornost věnuje kritické interpretaci myšlení Klémenta Alexandrijského (zejména Proměny interpretací a Alternativy (dějin) filosofie).

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Kratochvíl je autorem desítek publikací, odborných pojednání, článků a esejů, tiskem vyšly i některé soubory jeho přednášek. Následující seznam představuje pouze výběr z díla.[35]

Publikace v měsíčníku Znak (Kraków)

[editovat | editovat zdroj]

Pod pseudonymem Marek Sławnik.

  • Sławnik, Marek. Powołanie teologa. In: Znak. Miesięcznik, Kraków, rok XXXII, nr. 311–312 (5–6), 1980, s. 557–567.
  • Sławnik, Marek. Antynomie i paradoxy. In: Znak. Miesięcznik, Kraków, rok XXXIV, nr. 336 (11), 1982, s. 1443–1457.

Publikace v samizdatu

[editovat | editovat zdroj]
  • XY (= Kratochvíl, Zdeněk). 7 listů za zlatou oponou. In: ParAF, 3, 1986, s. 19–32.
  • XY (= Kratochvíl, Zdeněk). Gnostické dědictví. In: ParAF, 4, 1986, s. 21–29.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Čas a dějiny očima křesťanské gnose. In: ParAF, 5, 1986, s. 4–12.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Úcta, náboženství, kultura. In: ParAF, 9, 1988, s. 46–65.
  • Five letters behind the Golden Curtain. In: GOETZ, M. (ed.). Good-bye, Samizdat. Evanston (Illinois): Northwestern University Press, 1992, s. 285–293. ISBN 0-8101-1035-0.

Kvalifikační práce

[editovat | editovat zdroj]
  • Kratochvíl, Zdeněk. Prolínání světů: středoplatónská filosofie v náboženských proudech pozdní antiky. Praha: Herrmann & synové, 1991. 125 s.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Výchova, zřejmost, vědomí. (Základní pojmy a představy výchovy). Praha: Herrmann & synové, 1995. 199 s. ISBN 80-238-0473-1.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Filosofie živé přírody. Praha: Herrmann & synové, 1994. 222 s.

Předsokratici

[editovat | editovat zdroj]
  • Hladký, Vojtěch – Kratochvíl, Zdeněk. Deontos: Reconstruction and Reading of Heraclitus´ B1 and B 2. In: Ancient Philosophy, 37/2, 2017, s. 281–291.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Anaxagorás. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2014. 275 s. ISBN 978-80-7465-110-6.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Mezi mořem a nebem: odkaz iónské archaické vnímavosti. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. 370 s. ISBN 978-80-87378-65-6.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Délský potápěč k Hérakleitově řeči: pro ty, kdo se potápějí až do krajnosti. Praha: Herrmann & synové, 2006. 257 s. ISBN 80-87054-00-8.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Pýthagorejci. In: Bouzek, Jan – Kratochvíl, Zdeněk. Pýthagoreismus a umění Velkého Řecka: Muzeum antického sochařství a architektury v Litomyšli, květen - říjen 2003. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2003, s. 2–3.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Archaická moudrost. In: Bouzek, Jan – Kratochvíl, Zdeněk. Od mýtu k logu. Praha: Herrmann & synové, 1994, s. 45–175.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Pýthagorejství archaické doby. In: Bor, D. Ž. (vyd.), Pýthagorás ze Samu. Praha: Trigon, 1999, s. 43–65. Kratochvíl, Zdeněk. Řeč Hérakleitovy řeči. In: Kritický sborník, 2/3, XVIII, 1999, s. 43–67.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Lyrika a filosofie. In: Bouzek, Jan – Kratochvíl, Zdeněk. Řeč umění a archaické filosofie. Praha: Herrmann & synové, 1995, s. 129–253.
  • Kosík, Štěpán – Kratochvíl, Zdeněk. Hérakleitos z Efesu. Řeč o povaze bytí (překlad a komentář). Praha: Hermann & synové, 1993. 87 s.

Filosofie přírody

[editovat | editovat zdroj]
  • Kratochvíl, Zdeněk. Příroda a věci. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2025. 319 s. ISBN 978-80-7465-686-6.
  • Kratochvíl, Zdeněk. The Philosophy of Living Nature. Prague: Karolinum Press, 2016. 160 s. ISBN 978-80-246-3131-8.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Přirozenost a přirozený svět. In: Velický, B. – Trlifajová, K. – Kouba, P. Spor o přirozený svět. Praha: Filosofia 2010, s. 149–157. ISBN 978-80-7007-317-9.
  • Hladký, V; Kočandrle, R; Kratochvíl, Z. Evoluce před Darwinem: nejstarší vývojová stadia evoluční nauky. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2012. 243 s. ISBN 978-80-7465-023-9.
  • Markoš, A; Grygar, F; Hajnal, L; Kleisner, K; Kratochvíl, Z; Neubauer, Z. Life as Its Own Designer: Darwin’s Origin and Western Thought. Dordrecht, The Netherlands: Springer Science+Business Media, 2009. xiii, 214 s. ISBN 978-94-007-2612-3.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Myslet přirozenost. In: Kritický sborník, 4, XVI, 1997, s. 9–20.

Dějiny filosofie

[editovat | editovat zdroj]
  • Kratochvíl, Zdeněk. Alternativy (dějin) filosofie. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2020. 445 s. ISBN 978-80-7465-394-0.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Filosofie mezi mýtem a vědou. Od Homéra po Descarta. Praha: Academia, 2009. 471 s. ISBN 978-80-200-1789-5.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Mýtus, filosofie, věda. I. a II. (Filosofie mezi Homérem a Descartem). 1. vyd. Praha: Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová, 1993. 314 s. ISBN 80-7111-007-8. (2. vyd. Praha: Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová, 1995. Skripta; sv. 1 a 2. ISBN 80-7111-021-3.)
  • Kratochvíl, Zdeněk. Mýtus, filosofie a věda: I. Antická filosofie. 1. vyd. Praha: SPN, 1991. 200 s. ISBN 80-7066-354-5. (2. vyd. Praha: Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová, 1996).
  • Kratochvíl, Zdeněk. Mýtus, filosofie a věda: II. Středověk a renesance. Průřez dějinami filosofie. Praha: Karolinum, 1991. 263 s. ISBN 80-7066-404-5.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Mýtus, filosofie a věda: sborník přednášek cyklu Kybernetické problémy přírodovědy. I. Antika. Praha: ZP ČSTVS při FgÚ ČSAV, 1989. 142 s. ISBN 80-02-99589-9.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Obrana želvy – Άπολογία χέλυος (kterou nedoběhne žádná zchytralost). Praha: Malvern, 2003. 143 s. ISBN 80-902628-9-9.

Religionistika

[editovat | editovat zdroj]
  • Kratochvíl, Zdeněk. Religionistika a teologie, etika a filosofie. (K článkům Otakara Fundy a Petra Pokorného). In: Filosofický časopis, 45/2, 1997, s. 321–324
  • Kratochvíl, Zdeněk. Schopnost úcty a její proměny. In: Kolektiv autorů, O posvátnu. Praha: ČKA, 1993, s. 74-77. ISBN 80-85795-01-9.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Evangelium pravdy. Praha: Herrmann & synové, 1994. 117 s.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Lesk a bída astrologie: (poznámky z teoretické astrologie). Strakonice: Krajina, 1991. 24 s.

Rané křesťanství

[editovat | editovat zdroj]
  • Kratochvíl, Zdeněk. Evangelium Egypťanů. Úvod. In: Dus, Jan. A – Pokorný, Petr (vyd.). Novozákonní apokryfy. I. Neznámá evangelia. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001, s. 224-225. ISBN 80-7021-406-6.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Mnohost a jednota. In: Bouzek, Jan – Kratochvíl, Zdeněk. Proměny interpretací. Praha: Herrmann & synové, 1996, s. 11–96. ISBN 80-238-0030-2.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Pramen poznání. Zapomenuté nauky řeckých křesťanů. Brno: Cesta, 1996. 246 s. ISBN 80-85319-51-9.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Řecké mýty a křesťanská zvěst. In: Souvislosti. Revue pro křesťanství a kulturu, 28/1, 1996, s. 35–44.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Studie o křesťanství a řecké filosofii. Praha: Česká křesťanská akademie, 1994. 115 s. ISBN 80-85795-06-X.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Řečtí apologéti. Bratislava: ECM, 1992. 38 s.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Z díla Klémenta Alexandrijského. Strómateis (překlad Strom. VII,55–59). In: Pokorný, Petr. Píseň o perle. Tajné knihy starověkých gnostiků. Praha: Vyšehrad, 1986, 1. vyd., s. 242–246.  

Výběr dalších statí

[editovat | editovat zdroj]
  • Kratochvíl, Zdeněk. Suicidální povaha naší kultury mezi hulvátským a masochistním narcismem. In: Analogon, 101, 2023, s. 17–22.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Diváctví a soutěžení. Theória a agón. In: Vesmír, 90, 726, 2011/12.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Myšlení archaického Řecka mezi kolapsy. In: Bárta, Miroslav et al. Něco překrásného se končí: kolapsy v přírodě a společnosti. Praha: Dokořán, 2008, s. 15–30. ISBN 978-80-7363-197-0.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Středověká scholastika. In: Vesmír, 87, 296, 2008/5.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Osud. In: Prostor, 51/3, 2001, s. 30-37.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Jako zřítelnice oka. In: Souvislosti. Revue pro křesťanství a kulturu, 48/2, 2001, s. 9–12.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Drama o probuzení. In: Souvislosti. Revue pro křesťanství a kulturu, 3–4, 1999, s. 157–166.
  • Kratochvíl, Zdeněk. K potěše bohů a lidí. In: Hogenová, Anna, Hermeneutika sportu. Praha: Karolinum, 1998, s. 6–11. ISBN 80-7184-744-5.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Sen a interpretace, náhoda a smysl. In: Analogon, 16, 1996/I, s. 76–78.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Péče o životní pohyb. In: Prostor, 25, 1993, s. 47–51.

Recenze

[editovat | editovat zdroj]
  • Kratochvíl, Zdeněk – Plášek, Jaromír. René Alleau: Hermés a dějiny věd. In: Vesmír, 75, 344, 1996/6, s. 344–345.
  • Kratochvíl, Zdeněk. Pozdě, ale přece (recenze na knihu: Patočka, Jan. Nejstarší řecká filosofie: filosofie v předklasickém údobí před sofistikou a Sókratem: přednášky z antické filosofie. Praha: Vyšehrad, 1996). In: Literární noviny. Roč. 8, č. 5 (5. 2. 1997), s. 5. ISSN 1210-0021.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V dobové knize archivu ABS je uveden přímo den zničení svazku 8. 12. 1989.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ MACHATÁ, Olga – NĚMEC, Marek – TŘEŠTÍK, Michael. Kdo je kdo v České republice 94–95. Praha: Modrý jezdec, 1994. ISBN 80-901631-2-2. S. 289.
  2. ↑ Archivovaná kopie. www.natur.cuni.cz [online]. [cit. 2009-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-22.
  3. 1 2 3 4 Životopis. www.fysis.cz [online]. [cit. 2026-03-09]. Dostupné online.
  4. ↑ VAJDOVÁ, Ivana Ryška. Zdeněk Kratochvíl: Alternativy (dějin) filosofie. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2020, 444 s. In: Filozofia. Vol. 79, N. 4, 2024, s. 463. Dostupné online [cit. 2026-02-21].
  5. ↑ KRATOCHVÍL, Zdeněk. Příroda a věci. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2025. Zadní strana obálky.
  6. ↑ KRATOCHVÍL, Zdeněk. Paleolitická osada u Mohelna, na jihomoravském okraji Vysočiny. www.osel.cz [online]. [cit. 2025-06-28]. Dostupné online.
  7. 1 2 Odpovědi na anketní otázky hermetického občasníku Kyllénské rozhledy [online]. www.fysis.cz [cit. 2024-12-16]. Dostupné online.
  8. 1 2 3 ZOUHAR, Jan, ed. et al. Slovník českých filozofů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. ISBN 80-210-1840-2. S. 305.
  9. ↑ PAVLIKOVA, Michaela. ZDENĚK KRATOCHVÍL – Zbytky příčetného svobodného prostoru. Sluňákov [online]. 2022-06-20 [cit. 2026-03-09]. Dostupné online.
  10. 1 2 3 Archivovaná kopie. glosy.info [online]. [cit. 2009-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-12-13.
  11. 1 2 3 Zdeněk Kratochvíl [online]. www.phil.muni.cz [cit. 2024-12-16]. Dostupné online.
  12. 1 2 3 4 5 6 7 MACHATÁ, Olga – NĚMEC, Marek – TŘEŠTÍK, Michael. Kdo je kdo v České republice 94–95. Praha: Modrý jezdec, 1994. ISBN 80-901631-2-2. S. 289.
  13. 1 2 TŘEŠTÍK, Michael. Kdo je kdo = Who is who: Osobnosti české současnosti: 5000 životopisů. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2002. ISBN 80-902586-7-0. S. 334.
  14. ↑ NOVÁKOVÁ, Věra. Každý krok je volba. 1. vyd. Praha: Torst, 2023. ISBN 978-80-7215-713-6. S. 126.
  15. ↑ „Jsem na odchodu. Stojím ve dveřích. Ale kam?“ Rozhovor s malířkou Věrou Novákovou o Provazochodci, důvěře a hledání rovnováhy. In: Salve. Revue pro teologii a duchovní život. 2023/1. Důvěra. S. 153–154. Dostupné online [cit. 2026-02-21].
  16. 1 2 KROUPA, Daniel. Dějiny Kampademie. Praha: Knihovna Václava Havla, 2010. ISBN 978-80-87490-00-6. S. 21.
  17. ↑ WOHLMUTH MARKUPOVÁ Jan. Ivan M. Havel: od Puzuka k Sakatekovi (1938-1989). 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017. ISBN 978-80-246-3616-0. S. 200.
  18. ↑ Dostupné z: Selhání i selhávání filosofa Zdeňka Kratochvíla aneb Máte dost kamenů na házení? (Ukázka). Magazín Paměti národa. Dostupné online [cit. 2024-12-15].
  19. 1 2 Zdeněk Kratochvíl: Se slovem „zrada“ bych byl opatrnější. Magazín Paměti národa [online]. 2024-12-16 [cit. 2025-06-28]. Dostupné online.
  20. 1 2 3 Oblíbený profesor filozofie Kratochvíl udával StB své přátele z disentu. Seznam Zprávy [online]. 2024-12-14 [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
  21. ↑ Selhání i selhávání filosofa Zdeňka Kratochvíla aneb Máte dost kamenů na házení? (Ukázka). Magazín Paměti národa [online]. 2024-12-06 [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
  22. 1 2 HAVEL, Ivan M. Dvakrát vstoupit do téže řeky.... In: Vesmír. 2007/9, čís. 86, s. 595. [cit. 2026-02-21].
  23. ↑ KRATOCHVÍL, Zdeněk. Mýtus, filosofie a věda. I a II. (Filosofie mezi Homérem a Descartem). Praha: Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová, 1993. Zadní obal knihy.
  24. 1 2 Mé kurzy na FF v minulých letech. www.fysis.cz [online]. [cit. 2026-03-09]. Dostupné online.
  25. ↑ Předměty. is.cuni.cz [online]. is.cuni.cz [cit. 2025-06-28]. Dostupné online.
  26. ↑ Předměty. is.cuni.cz [online]. is.cuni.cz [cit. 2025-06-28]. Dostupné online.
  27. ↑ Předměty. is.cuni.cz [online]. is.cuni.cz [cit. 2025-06-28]. Dostupné online.
  28. ↑ Předměty. is.cuni.cz [online]. is.cuni.cz [cit. 2025-06-28]. Dostupné online.
  29. ↑ Předměty. is.cuni.cz [online]. is.cuni.cz [cit. 2025-06-28]. Dostupné online.
  30. ↑ Předměty. is.cuni.cz [online]. is.cuni.cz [cit. 2025-06-28]. Dostupné online.
  31. ↑ POKORNÝ, Petr. Zdeněk Kratochvíl, Prolínání světů. Středoplatónská filosofie v náboženských proudech pozdní antiky. Praha, Herrmann a synové 1991, 126 str. In: Listy filologické/Folia philologica. Vol. 117, No. 1/2, 1994, s. 144–145. Dostupné online [cit. 2026-02-21].
  32. ↑ Srv. Např. KRATOCHVÍL, Zdeněk. Příroda a věci. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2025. S. 27–29.
  33. ↑ KANÓCZ, Robert. Kratochvílův okouzlující realismus. In: GEISLER, F. et al. (eds.). Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum. Svazek XIV. Praha: Togga, 2024, s. 117–136. Dostupné online [cit. 2026-02-21].
  34. ↑ VAJDOVÁ, Ivana Ryška. Zdeněk Kratochvíl: Alternativy (dějin) filosofie. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2020, 444 s. In: Filozofia. Vol. 79, N. 4, 2024, s. 461–462. [cit. 2026-02-21].
  35. ↑ Bibliografie (Zdeněk Kratochvíl) [online]. www.fysis.cz, rev. 2015-01-25 [cit. 2024-12-16]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bendová (Dudziková), Markéta, Borovanová, Johana, Vejvodová, Daniela. Filosofie v podzemí – filosofie v zázemí: podoby filosofie v době normalizace a po sametové revoluci. 1. vyd. Praha: Nomáda, 2013. 412 s. ISBN 978-80-7308-455-4.
  • Kroupa, Daniel. Dějiny Kampademie. 1. vyd. Praha: Knihovna Václava Havla, 2010. 95 s. ISBN 978-80-87490-00-6.
  • Nezbeda, Ondřej. Hlavně to neříkat moc nahlas. Respekt [online]. 2007, č. 28.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Kratochvíl&oldid=25740355“