Přeskočit na obsah

Billie Jean King Cup

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Fed Cup)
Billie Jean King Cup
Image Billie Jean King Cup 2026
Billie Jean King Cup by Gainbridge
Image
Image
Sporttenis
Založeno1963
Předchozí názvyPohár federace (1963–1994)
Fed Cup (1995–2020)
VlastníkWorld Tennis
Počet týmů8 (finále)
14 (kvalifikační kolo)
14 (světová baráž)
148 týmů (2026)
Poslední vítězČesko Česko (12. titul, 2026)
Nejvíce titulůUSA Spojené státy (18)
SponzořiBNP Paribas (2005–2022)
Gainbridge (od 2023)[1]
Příbuzné soutěžeDavis Cup
juniorský Billie Jean King Cup
Webwww.billiejeankingcup.com

Billie Jean King Cup (česky Pohár Billie Jean Kingové) je ženská týmová soutěž v tenise, založená k 50. výročí vzniku organizace World Tennis, která ji organizuje. V září 2020 byla pojmenována po americké tenistce Billie Jean Kingové, bojovnici za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost. Mezi roky 1963–1994 se konala jako Pohár federace (Federation Cup) a v letech 1995–2020 nesla název Fed Cup. Jedná se o největší mezinárodní týmovou soutěž v ženském světovém sportu, hranou v podobě světového poháru v tenise (The World Cup of Tennis). Generálním partnerem se pro období 2023–2027 stala americká pojišťovací agentura Gainbridge, která na této pozici nahradila bankovní dům BNP Paribas.[2]

Premiérový ročník se uskutečnil v roce 1963. Trofej získalo celkem třináct výběrů. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy americké, které vyhrály 18 ročníků a 13krát odešly jako poražený finalista.[3][4] Od dubna do listopadu 2026 probíhá 63. ročník, do nějž zasáhlo rekordních 148 družstev, jedinečných výběrů sestavených pro každé kolo.[5] Vítězem se stalo Česko, které ve finále zdolalo Ukrajinu. Získalo tak sedmou trofej od zániku Československa a celkově dvanáctou, která jej řadila na druhé místo historických statistik.[6][7]

Kvalifikační kolo a světová baráž probíhají ve formátu sedmi vzájemných zápasů mezi domacím a hostujícím celkem. Vítězové kvalifikace postupují do osmičlenného finálového turnaje probíhajícího vyřazovacím systémem v Šen-čenu. Sedm poražených z kvalifikace hraje vzájemné duely ve světové baráži s vítěznými výběry 1. skupin kontinentálních zón. Vítězové baráže postupují do kvalifikačního kola následujícího ročníku. Kalendářní ročník v listopadu uzavírá světová baráž, když byl finálový turnaj v Číně přesunut na září pro usnadnění přechodu hráček do podzimní asijské sezóny.[8] Mezistátní zápasy v kvalifikačním kole a světové baráži se konají ve dvou dnech do tří vítězných bodů. Zbylá utkání probíhají jediný den do dvou vítězných bodů, s dvěma dvouhrami a závěrečnou čtyřhrou. Sady utkání za stavu gamů 6–6 uzavírá sedmibodový tiebreak. Tenistky nezískávají do žebříčku WTA žádné body.

Mužskou obdobou je Davis Cup a smíšenou soutěží United Cup, která nahradila ATP Cup, a společnou účastí mužů a žen navázala na Hopmanův pohár. Dívky v kategorii do 16 let se účastní juniorského Billie Jean King Cupu. Spojené státy, Austrálie, Česko, ruský tým pod hlavičkou Ruské tenisové federace a Itálie vyhrály Billie Jean King Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v sezóně 2012 přidalo i triumf na Hopman Cupu.[9]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Image
Vítězné Američanky včetně Billie Jean Kingové (vpravo) v roce 1966

Historie Billie Jean King Cupu sahá do roku 1963, kdy byla k 50. výročí založení Mezinárodní tenisové federace (ITF, v roce 2026 přjmenovanou na World Tennis) uvedena soutěž, jež měla být obdobou mužského Davis Cupu. Založení tehdy ještě Federation Cupu (Poháru federace) odráželo vzrůstající popularitu ženského tenisu a s tím související poptávku po podobném typu soutěže.

V roce 1995 došlo ke změně názvu na Fed Cup a nově se také začala pořádat utkání světových skupin systémem domácí–hosté, kdy se nadále nehrálo na předem vybraném, často neutrálním hřišti. V soutěži startovaly tenistky z čela žebříčku jako Billie Jean Kingová, Chris Evertová, Virginia Wadeová, Martina Navrátilová nebo Steffi Grafová. V roce 2000 se do poháru zapojilo 100 zemí celého světa.

V roce 2012 proběhl jubilejní 50. ročník. V listopadovém finále Světové skupiny se v pražské O2 areně střetly obhájce titulu Česká republika a Srbsko. Český tým vyhrál 3:1 na zápasy a získal sedmý titul.

Pouze Margaret Courtová, Chris Evertová a Billie Jean Kingová vyhrály soutěž jako aktivní hráčky i jako nehrající kapitánky týmu.[10] Petr Pála dosáhl v roce 2016 jako první nehrající kapitán na pět titulů.[11]

V roce 2019 se mohlo poprvé součástí družstva stát pět hráček a premiérově byl zaveden tiebreak za stavu her 6–6 ve třetí, rozhodující sadě.[12] Finanční odměny šestnácti týmům při posledním ročníku ve formátu dvou světových skupin dosáhly výše 7,5 milionů dolarů, což znamenalo téměř zdvojnásobení z částky 3,7 milionů dolarů v roce 2018.[12]

Přejmenování na Billie Jean King Cup

[editovat | editovat zdroj]
Image
Ruska Maria Šarapovová ve Světové skupině 2008 proti Izraeli

V září 2020 byl Fed Cup přejmenován na Billie Jean King Cup na počest americké tenistky Billie Jean Kingové, která se stala bojovnicí za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost, rovněž tak stála u založení Ženské tenisové asociace. Kingová, s rekordním počtem 10 trofejí získaných v roli hráčky a kapitánky amerického týmu, byla již v roce 2019 jmenována první globální ambasadorkou soutěže. Změněn byl také barevný design z růžové na modrou. Billie Jean King Cup představuje první celosvětovou soutěž ženských družstev, která získala jméno po ženě.[13][14][15] V roce 2023 Kingová získala vlastnický podíl v soutěži.[16]

Vývoj herního formátu

[editovat | editovat zdroj]

Významné změny struktury vstoupily v účinnost roku 1995, po změně názvu soutěže o rok dříve z Poháru federace na Fed Cup. Z šestnáctičlenné světové skupiny bylo vyčleněno osm týmů, které vytvořily druhou světovou skupinu. K oběma nově osmičlenným úrovním byly zavedeny baráže. Transformoval se i model pořadatelství, když v prvních dvou skupinách zaniklo konání v jednom datu a dějišti. Namísto toho se zápasy odehrávaly na místě jednoho ze vzájemných soupeřů, se střídáním domácího družstva.

V roce 2000 došlo opět ke sloučení v jedinou světovou skupinu o třinácti zemích s finálovou fází v jediném areálu. Následující ročník měla světová skupina dva čtyřčlenné bloky. V sezóně 2002 se vrátil systém pavouka s 16 týmy i pořadatelstvím jednoho z duelistů. Roku 2005 pak byly obnoveny dvě světové skupiny po osmi družstvech. Herní formát do roku 2019 tvořily dvě světové skupiny s barážemi a tři kontinentální zóny s výkonnostními skupinami, když každá z nich byla rozdělena na bloky a závěrečnou baráž.[5][17]

Image
Český tým s desátým pohárem po finálové výhře v roce 2016. Zleva: Hradecká, Kvitová, Pála, Strýcová a Plíšková

Od roku 2020 soutěž navázala na změny schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem na neutrální půdě v dubnovém termínu. V roce 2021 proběhlo první takové finále v Praze. Do roku 2024 se finálové události účastnilo dvanáct týmů, z nichž osm do něj postoupilo z kvalifikačního kola, které v letech 2022 a 2023 čítalo osmnáct a v ročníku 2024 šestnáct účastníků. Poražení z kvalifikace hráli baráž. Zbylá čtyři místa pro finále byla přidělena dvěma finalistům předchozího ročníku, týmu na divokou kartu a hostitelské zemi.[5]

V ročníku 2025 získaly kvalifikační kolo se světovou baráží přechodný skupinový charakter, s návratem zápasů dvojic mezi domácím a hostujícím celkem v roce 2026. Kvalifikační kolo 2025 zahrnovalo šest tříčlenných skupin a baráž sedm takových skupin, vždy s jedním hostitelským celkem v rámci účastníků každé skupiny. Šest vítězů kvalifikační fáze postoupilo do zářijového finále, v letech 2025–2027 pořádaném v šenčenské aréně komplexu Shenzhen Bay Sports Center. Počet finalistů byl v roce 2025 snížen z dvanácti na osm, s garancí účasti pro obhájce trofeje a pořadatelskou zemi. Redukce finálových celků do „Final 8“ následovala formát finále mužského Davis Cupu, který se podle organizátorů z Mezinárodní tenisové federace osvědčil.[18] Na druhé a třetí celky z kvalifikace čekala v roce 2025 listopadová světová baráž, čítající dvacet jedna účastníků, když byla doplněna o nejlepší týmy z 1. skupin kontinentálních zón. Vítězové barážových skupin postoupili do kvalifikačního kola následujícího ročníku.[5][19]

Image
Rumunsko ve světové baráži 2018 proti Švýcarsku: Buzărnescuová, Beguová, Cîrsteaová, Halepová a kapitán Segărceanu

Od ročníku 2026 mají kvalifikační kolo se světovou baráží charakter sedmi vzájemných zápasů. Vítězové kvalifikace postupují na finálový turnaj a vítězné celky baráže do kvalifikačního kola následujícího ročníku.[20]

Čtyři kontinentální zóny – americká, asijsko-oceánská, evropská a africká, jsou rozděleny do čtyř výkonnostních skupin. První i druhá skupina evropské a africké zóny jsou vždy spojeny do odpovídající jediné euroafrické skupiny. Jednotlivé skupiny zón jsou rozděleny do základních bloků různé velikosti podle počtu účastníků. Po dohrání bloků se týmy, na základě umístění, střetávají s celky ze sousedního bloku v baráži o postup a sestup. Konkrétní turnaje ve skupinách trvají jeden týden a konají se v jediném dějišti. Vítězové 1. skupin zón postupují do kvalifikačního kola.[5][19]

Mezistátní utkání kvalifikačního kola a světové baráže probíhají do tří vítězných bodů v rámci dvou dnů, se čtyřmi dvouhrami a deblem. V roce 2026 byla čtyřhra zařazena jako třetí namísto závěrečného pátého utkání, znamenající úvodní duel druhého hracího dne. Zkopírováno tím bylo daviscupové schéma.[5] Zbylé mezistátní zápasy se konají během jediného dne do dvou vítězných bodů, s dvěma dvouhrami a závěrečnou čtyřhrou.[21][5] V přechodném ročníku 2025 byly všechny mezistátní zápasy hrány do dvou vítězných bodů s třemi zápasy.[5][19] Sady všech utkání za stavu gamů 6–6 uzavírá sedmibodový tiebreak.[22]

Formát

[editovat | editovat zdroj]
Finále
8 týmů
(5 dnů, finálový turnaj, zápas s 2 dvouhrami a 1 čtyřhrou)
Kvalifikační kolo
14 týmů
(2 dny, zápasy doma/venku, 4 dvouhry, 1 čtyřhra)
Světová baráž
14 týmů
(2 dny, zápasy doma/venku, 4 dvouhry, 1 čtyřhra)
Americká zónaZóna Asie a OceánieZóna EvropyZóna Afriky
1. skupina 1. skupina 1. evropsko-africká skupina
2. skupina 2. skupina 2. evropsko-africká skupina
3. skupina 3. skupina 3. evropská skupina 3. africká skupina
4. africká skupina

Přehled finále

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vítězek Billie Jean King Cupu.

Přehled vítězů a finalistů

[editovat | editovat zdroj]
Stát[23] vítězství[23] finále[23]
počet roky počet roky
USA Spojené státy 18 1963, 1966, 1967, 1969, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1981
1982, 1986, 1989, 1990, 1996, 1999, 2000, 2017		 13 1964, 1965, 1974, 1985, 1987, 1991, 1994, 1995, 2003, 2009
2010, 2018, 2025
Československo Československo
Česko Česko		 12 1975, 1983, 1984, 1985, 1988
2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018, 2026		 1 1986
Austrálie Austrálie 7 1964, 1965, 1968, 1970, 1971, 1973, 1974 12 1963, 1969, 1975, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1984, 1993
2019, 2022
Itálie Itálie 6 2006, 2009, 2010, 2013, 2024, 2025 2 2007, 2023
Sovětský svaz Sovětský svaz
Rusko Rusko		 5
2004, 2005, 2007, 2008, 2021[a]		 7 1988, 1990
1999, 2001, 2011, 2013, 2015
Španělsko Španělsko 5 1991, 1993, 1994, 1995, 1998 6 1989, 1992, 1996, 2000, 2002, 2008
Francie Francie 3 1997, 2003, 2019 3 2004, 2005, 2016
Německo Západní Německo
Německo Německo		 2 1987
1992		 5 1966, 1970, 1982, 1983
2014
Švýcarsko Švýcarsko 1 2022 2 1998, 2021
Belgie Belgie 1 2001 1 2006
Jižní Afrika Jižní Afrika 1 1972 1 1973
Slovensko Slovensko 1 2002 1 2024
Kanada Kanada 1 2023 0
Spojené království Velká Británie 0 4 1967, 1971, 1972, 1981
Nizozemsko Nizozemsko 0 2 1968, 1997
Bělorusko Bělorusko 0 1 2017
Srbsko Srbsko 0 1 2012
Ukrajina Ukrajina 0 1 2026

Vysvětlivky

Rekordy

[editovat | editovat zdroj]

Týmové rekordy

[editovat | editovat zdroj]
Rekord[27][28][29]týmvýkon
Nejvíce titulů USA Spojené státy 18
Nejvíce titulů v řadě USA Spojené státy 7 (1976–1982)
Nejvíce finále USA Spojené státy 31
Nejvíce finále v řadě Austrálie Austrálie 8 (1973–1980)
Nejvíce finále bez titulu Spojené království Velká Británie 4 (1967, 1971, 1972, 1981)
Nejčastější finálový pár USA Spojené státy
Austrálie Austrálie		 10 finále (USA vs. AUS: 7–3)
Nejvyšší finálová úspěšnost
(při minimu 3 finále)		 Československo Československo
Česko Česko		 92,3 % (12–1)
Nejdelší neporazitelnost
v mezistátních zápasech		 USA Spojené státy 37 mezistátních zápasů[a]
1. kolo 1976 – čtvrtfinále 1983[b]
Nejdelší neporazitelnost
v utkáních mez. zápasů		 USA Spojené státy 64 utkání
2. utkání finále 1978 – 3. utkání 2. kola 1983
Nejvíce výher ze stavu 0–2 Rusko Rusko 2 (2011: vs. Francie; 2013: vs. Slovensko)
Účast ve všech ročnících Austrálie Austrálie
Francie Francie
Itálie Itálie
Spojené království Velká Británie

Vysvětlivky

  1. ↑ Na 2. místě Československo s 18zápasovou neporazitelností (1. kolo 1983 – semifinále 1986)
  2. ↑ Bez zápočtu neodehraného zápasu, při postupu Spojených států bez boje z 1. kola 1979 proti Filipínám.

Individuální rekordy

[editovat | editovat zdroj]
Rekord[30][28][29][31] tenistkavýkon
Nejvíce titulů USA Chris Evertová 8[a]
Titul jako hráčka i kapitánka USA Billie Jean Kingová
Austrálie Margaret Courtová
USA Chris Evertová
Česko Barbora Strýcová		 7krát hráčka; kapitánka (1976, 1996, 1999, 2000)
4krát hráčka; kapitánka (1965, 1968, 1971)
8krát hráčka; kapitánka (1980, 1981, 1982)
6krát hráčka; kapitánka (2026)[32]
Nejvíce odehraných finále Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová
Španělsko Conchita Martínezová		 10[b]
Nejvíce odehraných finále v řadě USA Chris Evertová
Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová
Španělsko Conchita Martínezová		 6 (1977–1982)
6 (1991–1996)
6 (1991–1996)
Nejvíce vyhraných utkání Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová 72 (72–28)
Nejvíce vyhraných dvouher Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová 50 (50–22)
Nejvíce vyhraných čtyřher Sovětský svaz/Lotyšsko Larisa Savčenková 38 (38–7)
Nejvíce výher deblového páru Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová
Španělsko Conchita Martínezová		 18 (18–3)
Nejdelší neporazitelnost USA Chris Evertová 29 dvouher (29–0; celkový poměr: 40–2)
1. kolo 1977 – 2. kolo 1986
Austrálie Margaret Courtová 20 dvouher (20–0); absolutní neporazitelnost[c]
Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová
Španělsko Conchita Martínezová		 16 čtyřher (16–0); absolutní neporazitelnost[c]
2. kolo 1990 – finálový blok 2000
Nejmladší hráčka Řecko Denise Panagopoulouová 12 let a 360 dnů[d]
1. kolo Světové skupiny 1977 vs. Portugalsko[33]
Nejstarší hráčka Bermudy Gill Butterfieldová 52 let a 162 dnů
2. skupina americké zóny 1996 vs. Jamajka[33]
Nejvíce odehraných
mezistátních zápasů		 Lucembursko Claudine Schaulová 76
období: 1998–2024
Nejvíce odehraných utkání
v mezistátních zápasech		 Lucembursko Anne Kremerová 118
dvouhra: 45–29, čtyřhra: 16–28
Rekordkapitánvýkon
Nejvíce titulů Česko Petr Pála 6 (2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018)

Vysvětlivky

  1. ↑ Tenistky v ročníku nominované do Světové skupiny či na finálový turnaj.
  2. ↑ Tenistky, které ve finále nastoupily do utkání.
  3. 1 2 Tenistka či pár bez kariérní prohry v konkrétní disciplíně soutěže.
  4. ↑ Minimální věková hranice hráček byla později zvýšena na 14 let.[29]

Zápasové rekordy

[editovat | editovat zdroj]
Rekord[29]držitelévýkon
Nejvíce odehraných gamů
v mezistátním zápase		 Francie Francie
Japonsko Japonsko		 162 gamů (zápas do 3 vítězných bodů)
Francie vs. Japonsko 4–1, 1. kolo Světové skupiny 1997
Kanada Kanada
Švýcarsko Švýcarsko		 102 gamů (zápas do 2 vítězných bodů)
Kanada vs. Švýcarsko 2–1, 2. kolo turnaje útěchy 1977
Nejvýraznější vítězství Bělorusko Bělorusko
Estonsko Estonsko		 13 ztracených gamů (zápas do 3 vítězných bodů)
Bělorusko vs. Estonsko 5–0, 2. světová baráž 2011
Nejvíce gamů v utkání Francie Nathalie Tauziatová
Japonsko Naoko Sawamacuová		 54 gamů ve dvouhře
7–5, 4–6, 17–15, 1. kolo Světové skupiny 1997
Austrálie Courtová / Melvilleová
Spojené království Shawová / Wadeová		 51 gamů ve čtyřhře
9–7, 3–6, 14–12, semifinále 1968
Nejvíce gamů v setu Francie Nathalie Tauziatová
Japonsko Naoko Sawamacuová		 32 gamů ve dvouhře
7–5, 4–6, 17–15, 1. kolo Světové skupiny 1997
Itálie Bassiová / Porziová
Belgie Gurdalová / van Haverová		 32 gamů ve čtyřhře
17–15, 6–1, 1. kolo Světové skupiny 1974
Nejdelší tiebreak Indie Malhotrová / Mirzaová
Uzbekistán Jekšibarovová / Israjlovová		 40 bodů
7–6(21–19), 6–1, 1. skupina asijsko-oceánské zóny 2004

Heart Award

[editovat | editovat zdroj]

Heart Award (česky Cena srdce) je ocenění udělované tenistkám „srdcařkám“ za příkladnou reprezentaci země, odvahu na dvorci a mimořádné nasazení pro tým v průběhu soutěže. Cena je předávána v jednotlivých úrovních ročníku.[30]

Rok Svět
2009 USA Melanie Oudinová —
Semifinále světa Svět / Baráž 2. světa Svět / 1. kolo 2. světa 1. skup. americká 1. skup. asijsko-oceánská 1. skup. euroafrická
2010 Itálie Francesca Schiavoneová Belgie Yanina Wickmayerová Srbsko Jelena Jankovićová Brazílie Maria Fernanda Alvesová Japonsko Kimiko Dateová Slovinsko Katarina Srebotniková
2011 Česko Petra Kvitová Německo Andrea Petkovicová Srbsko Bojana Jovanovská Peru Bianca Bottová Japonsko Ajumi Moritová Bělorusko Viktoria Azarenková
2012 Srbsko Jelena Jankovićová cena neudělena Slovensko Daniela Hantuchová Kolumbie Catalina Castañová Čína Li Na Švédsko Sofia Arvidssonová
2013 Itálie Sara Erraniová Slovensko Daniela Hantuchová Brazílie Paula Cristina Gonçalvesová Kazachstán Galina Voskobojevová Polsko Agnieszka Radwańská
2014 Německo Andrea Petkovicová Polsko Agnieszka Radwańská Brazílie Teliana Pereirová Uzbekistán Sabina Šaripovová Rumunsko Simona Halepová
2015 Česko Lucie Šafářová Itálie Flavia Pennettaová Rumunsko Irina-Camelia Beguová Paraguay Verónica Cepede Roygová Thajsko Tamarine Tanasugarnová Turecko Çağla Büyükakçay
2016 Francie Caroline Garciaová Čínská Tchaj-pej Sü Čching-wen Bělorusko Aljaksandra Sasnovičová Argentina Nadia Podoroská Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej Ukrajina Kateryna Bondarenková
2017 Bělorusko Aljaksandra Sasnovičová Německo Julia Görgesová Bělorusko Aryna Sabalenková Kanada Bianca Andreescuová Kazachstán Galina Voskobojevová Spojené království Heather Watsonová
2018 Česko Petra Kvitová Kanada Eugenie Bouchardová Francie Kristina Mladenovicová Paraguay Montserrat Gonzálezová Kazachstán Julia Putincevová Srbsko Olga Danilovićová
2019 Austrálie Ashleigh Bartyová Spojené království Katie Boulterová Rumunsko Simona Halepová Brazílie Carolina Alvesová Kazachstán Zarina Dijasová Spojené království Johanna Kontaová
Finále Kvalifikace Baráž 1. skup. americká 1. skup. asijsko-oceánská 1. skup. euroafrická
2021 Švýcarsko Belinda Bencicová Lotyšsko Anastasija Sevastovová Kanada Leylah Fernandezová Mexiko Fernanda Contreras Gómezová Indie Sania Mirzaová Estonsko Anett Kontaveitová
2022 Austrálie Storm Sandersová Polsko Iga Świąteková Brazílie Beatriz Haddad Maiová Brazílie Beatriz Haddad Maiová Indie Ankita Rainová Slovinsko Kaja Juvanová
2023 Kanada Leylah Fernandezová Kanada Leylah Fernandezová Ukrajina Anhelina Kalininová Argentina Julia Rierová Jižní Korea Pek Ta-jon Švédsko Rebecca Petersonová
2024 Itálie Jasmine Paoliniová Rumunsko Ana Bogdanová Brazílie Beatriz Haddad Maiová Argentina Julia Rierová Čína Wang Sin-jü Dánsko Clara Tausonová
2025 Ukrajina Elina Svitolinová Ukrajina Elina Svitolinová Polsko Iga Świąteková Mexiko Victoria Rodríguezová Indie Šrívalli Bhamidipatyová Portugalsko Matilde Jorgeová
Svět2. svět1. skup.americkáasijsko-oceánskáeuroafrická
Světová skupina2. světová skupina1. skupina zóny
kontinentální zóny

Žebříček World Tennis

[editovat | editovat zdroj]
Žebříček ženských týmů
Poř.zeměbodyzměna
1. Itálie Itálie1312,50▬
2. Česko Česko1277,50▲ 3
3. Ukrajina Ukrajina1226,25▬
4. Spojené království Velká Británie1178,75▼ 2
5. Španělsko Španělsko1131,25▼ 1
6. USA Spojené státy1021,25▬
7. Kazachstán Kazachstán988,75▬
8. Kanada Kanada921,25▬
9. Polsko Polsko887,50▬
10. Japonsko Japonsko868,75▬
vydán 28. září 2026[34]
Poř.zeměbodyzměna
11. Slovensko Slovensko848,75▬
12. Belgie Belgie841,25▬
13. Čína Čína820,50▬
14. Austrálie Austrálie803,75▬
15. Nizozemsko Nizozemsko759,00▬
16. Švýcarsko Švýcarsko727,50▬
17. Rumunsko Rumunsko721,25▬
18. Slovinsko Slovinsko708,75▬
19. Brazílie Brazílie701,25▬
20. Německo Německo662,50▬

Týmy na 1. místě žebříčku World Tennis

[editovat | editovat zdroj]
Image
Petra Kvitová s pohárem v Moskvě, 2011

Na 1. místě žebříčku World Tennis se od jeho zavedení v listopadu 2002 vystřídalo osm týmů.[35]

Č. stát nástup odchod
1.Slovensko Slovensko 4. listopadu 200223. listopadu 2003
2.Francie Francie 24. listopadu 200318. září 2005
3.Rusko Rusko 19. září 20058. listopadu 2009
4.Itálie Itálie 9. listopadu 200922. dubna 2012
5.Česko Česko 23. dubna 20123. listopadu 2013
— Itálie Itálie (2) 4. listopadu 201320. dubna 2014
Česko Česko (2) 21. dubna 201410. listopadu 2019
Francie Francie (2) 11. listopadu 20198. listopadu 2021
6. Austrálie Austrálie 8. listopadu 202116. dubna 2023
7. Švýcarsko Švýcarsko 17. dubna 202312. listopadu 2023
8. Kanada Kanada[35] 13. listopadu 20232. prosince 2024
— Itálie Itálie (3) 3. prosince 2024úřadující[36]
Aktualizováno 20260928a28. září 2026.[34]

Systém přidělování bodů do roku 2019

[editovat | editovat zdroj]
Image
Logo Fed Cupu by BNP Paribas do roku 2020

Po každém odehraném kole byl žebříček aktualizován.

Body každého týmu ve Fed Cupu byly kumulovány ze čtyř posledních ročníků. Větší váhu měly body získané nověji a naopak váha bodů dosažených dříve se snižovala.[37] V celkové sumě tak měly 100% váhu body získané v posledním, předešlém roce, počítané k datu daného kola. Do součtu pak byly přičteny i body získané před dvěma, třemi a čtyřmi lety k danému datu, a to se sníženou váhou, přičemž platilo, že váha bodů dosažených před 2 lety byla 75 %, před 3 lety 50 % a před 4 lety 25 % z jejich původní hodnoty.

Body byly přidělovány pouze vítězným týmům daného kola soutěže. Vítězové ve světových skupinách byli bodováni štědřeji než v kontinentálních zónách, stejně tak i následná kola měla vzestupnou bodovou gradaci. Bonusové body náležely družstvům, která porazila výše postaveného soupeře, ale pouze tehdy, jestliže byl soupeř umístěn do 75. místa žebříčku. Při volném losu družstvo získalo standardní počet bodů za postup do dalšího kola. Žádné body také nebyly přidělovány z eventuálních turnajů útěchy.[37]

V 1., 2. a 3. skupinách tří kontinentálních zón byly body každého týmu vytvořeny na základě jeho výsledného postavení ve skupině. Suma bodového ohodnocení závisela na počtu týmů, které se daný rok soutěže zúčastnil. Nicméně maximální bodový strop byl v každé skupině neměnný.[37]

Skupinafázepředešlý rok– 2 roky– 3 roky– 4 roky
Světová skupina Ifinále8 0006 0004 0002 000
semifinále6 0004 5003 0001 500
čtvrtfinále4 0003 0002 0001 000
baráž2 0001 5001 000500
Světová skupina II1. kolo1 5001 125750375
baráž1 000750500250
1. skupina zónyzákladní blok a barážmaximálně 1 000 bodů
2. skupina zónyzákladní blok a barážmaximálně 400 bodů
3. skupina zónyzákladní blok a barážmaximálně 160 bodů
Žebříček soupeřebonus
1.200
2.–5.180
6.–10.150
11.–20.100
21.–30.80
31.–50.50
51.–75.30

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ruský tým v roce 2021 startoval pod hlavičkou Ruské tenisové federace s neutrálním statusem, bez užití ruské vlajky, hymny a názvu Ruská federace kvůli státem řízenému dopingu.[25][26]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Gainbridge to level the playing field as new title partner of Billie Jean King Cup. Billie Jean King Cup [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (anglicky)
  2. ↑ Gainbridge to level the playing field as new title partner of Billie Jean King Cup. Billie Jean King Cup [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (anglicky)
  3. ↑ U.S. opens BJK Cup Finals with win vs. Swiss. ESPN.com [online]. 2023-11-09 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ U.S. Records in the Billie Jean King Cup [online]. United States Tennis Association, 2023 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
  5. 1 2 3 4 5 6 7 8 Format. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2026 [cit. 2026-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-02-18. (anglicky)
  6. ↑ Po osmi letech zpátky na trůnu! Češky díky Noskové a Muchové vyhrály BJK Cup. iDNES.cz [online]. 2026-09-27 [cit. 2026-09-27]. Dostupné online.
  7. ↑ NOVOTNÝ, Pavel. Češky vládnou světu! Muchová s Noskovou smetly Ukrajinky a slaví vítězství v BJK Cupu. TenisPortal.cz [online]. 2026-09-27 [cit. 2026-09-27]. Dostupné online.
  8. ↑ Září místo listopadu. Pořadatelé změnili termín finálového turnaje Billie Jean King Cupu. Sport.cz [online]. 2025-04-10 [cit. 2025-11-17]. Dostupné online.
  9. ↑ Třetí den finále: Berdych Ferrerovi podlehl, Španěly dorazil Štěpánek. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online.
  10. ↑ Fed Cup Final #Trivia [online]. Twitter /Fed Cup account/, 2016-10-26 [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
  11. ↑ TenisPortal.cz, ČTK, Ondřej Jirásek. Splněný fedcupový sen: Češky slaví hattrick! [online]. Tenisportal.cz, 2016-11-13 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online.
  12. 1 2 Mezinárodní tenisová federace. ITF announces record Fed Cup investment for 2019 [online]. Tenisportal.cz, 2018-08-24 [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-26.
  13. ↑ Tenisový Fed Cup ženských týmů se mění na Billie Jean King Cup. iDNES.cz [online]. 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online.
  14. ↑ VOJKŮVKA, Jan. Fed Cup oblékne nové barvy. ITF oznámila novinky ženské týmové soutěže [online]. Tenisový svět.cz, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online.
  15. ↑ ITF to debut Billie Jean King Cup in 2021 [online]. WTA Tennis, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. (anglicky)
  16. ↑ FENDRICH, Howard. The Billie Jean King Cup has a new part-owner: Billie Jean King. ABC News [online]. 2023-08-03 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
  17. ↑ Fed Cup Rules & Regulations [online]. International Tennis Federation, 13-01-2016 [cit. 2016-01-13]. Dostupné online.
  18. ↑ Davis Cup, Billie Jean King Cup changing formats. www.espn.co.uk [online]. ESPN, 2024-10-04 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
  19. 1 2 3 2025 Billie Jean King Cup and Davis Cup structures announced. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2024-10-04 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
  20. ↑ 2026 BJK Cup event dates announced. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2025-10-10 [cit. 2025-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
  21. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Fed Cup následuje Davis Cup. Od příštího roku se v šestidenním finále utká 12 zemí [online]. 2018-06-27 [cit. 2019-07-07]. Dostupné online.
  22. ↑ 2025 Qualifiers schedules confirmed. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2025-02-21 [cit. 2025-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
  23. 1 2 3 4 5 Every past winner of the Billie Jean King Cup. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2025 [cit. 2025-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
  24. 1 2 Where and when are the 2025 Billie Jean King Cup Finals?. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2025-08-07 [cit. 2025-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
  25. ↑ ADDICOTT, Adam. The ITF Reacts With Caution To Russian Doping Ban. UBITENNIS [online]. 2019-12-10 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
  26. ↑ Dopingové aféry. Rusko bylo vyloučeno ze dvou OH a světových akcí na dva roky. Deník.cz [online]. 2020-12-17 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
  27. ↑ Records by Nation [online]. Billie Jean King Cup, 2026 [cit. 2026-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-08-20. (anglicky)
  28. 1 2 2026 BJK Cup Finals: Records and milestones [online]. Billie Jean King Cup, 2026-09-23 [cit. 2026-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
  29. 1 2 3 4 Records [online]. Fed Cup [cit. 2026-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-23. (anglicky)
  30. 1 2 Records by Player [online]. Billie Jean King Cup, 2026 [cit. 2026-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-04-20. (anglicky)
  31. ↑ History of Nations in the Fed Cup Final [online]. Fed Cup [cit. 2026-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20218-08-11. (anglicky)
  32. ↑ Wimbledon finalists Noskova, Muchova secure Billie Jean King Cup title for Czechia. CBC [online]. 2026-09-27 [cit. 2026-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
  33. 1 2 PALMER, Kevin. The Billie Jean King Cup in numbers. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2023-10-16 [cit. 2026-09-24]. Dostupné online. (anglicky)
  34. 1 2 Rankings | 28 September 2026 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
  35. 1 2 World Champions Canada climb to No. 1 in year-end Billie Jean King Cup by Gainbridge Nations Rankings. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-15 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
  36. ↑ Italy retain No. 1 spot in Nations Rankings. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2025-09-23 [cit. 2025-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
  37. 1 2 3 How the Rankings Work [online]. International Tennis Federation. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Billie_Jean_King_Cup&oldid=26257576“