Haličsko-volyňské království
| Haličsko-volyňské knížectví (1199–1253) Ruské království (1253–1349) Галицько-Волинське князівство Королѣвство Русь
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||
| |||||||||||
.svg)
Haličsko-volyňské knížectví, povýšené roku 1253 na království a známé pak jako Haličsko-volyňské království nebo také jako království Rusi (latinsky Regnum Russiae), byl středověký státní útvar ve východní Evropě vzniklý po rozpadu Kyjevské Rusi na území Volyně a Haliče na jihovýchodě dnešního Polska a západě Ukrajiny. Vedle Novgorodské republiky a Vladimirsko-suzdalského knížectví byl Haličsko-volyňský stát nejsilnějším státem na Rusi v době 13.–14. století. Zhruba v letech 1246–1253 a poté 1259–1349 bylo království podřízeno Zlaté hordě.
Název
[editovat | editovat zdroj]Východoslovanský jazyk jímž se psalo v tomto státním útvaru je označován v 21. století často jako staroukrajinský či staroběloruský (v Rusku "západoruský"), odborně též rutenský (nepřesně "rusínský"), v době jeho užívání se však nazýval "ruský". Níže jej nazýváme staroukrajinský.
Haličsko-volyňské knížectví = starorusky Князьство Галичьскоє и Волыньскоє ("Kňazstvo Galičskoje i Volyňskoje"), staroukrajinsky Галицко-Волинськоє кънѧжьство ("Galicko-Volynskoje kňažstvo"), polsky Księstwo Halickie i Wołyńskie, ukrajinsky Галицько-Волинське князівство, rusky Га́лицко-Волы́нское кня́жество
Haličsko-volyňské království = staroukrajinsky Галицко-Волинскоє Королѣвство ("Galicko-volinskoje korolěvstvo), latinsky Regnum Galiciæ et Lodomeriæ, polsky Królestwo Galicji i Lodomerii, německy Königreich Galizien und Lodomerien.
"Království Rusi" = latinsky Regnum Russiae, staroukrajinsky Королѣвство Русь ("Korolěvstvo Rus").
Administrativní členění
[editovat | editovat zdroj].svg){kind=small}
Historie
[editovat | editovat zdroj]Haličsko-volyňské knížectví vzniklo v roce 1199, kdy Roman Mstislavič sjednotil knížectví haličské a volyňské pod svojí vládou.
V roce 1253 se korunovací Romanova syna Daniela Romanoviče Haličského se Haliče-Volyň stala načas královstvím. Daniel Haličský ve snaze odolat Zlaté hordě usiloval o sblížení se Západem a na znamení přízně obdržel od papeže královský titul. Daniel přenesl sídlo do dnešního Chełmu (1237) a založil několik měst, mezi jinými také Lvov (1256), nazvaný podle jeho syna Lva), který byl od roku 1272 sídelním městem.
Po Lvově smrti v roce 1301 nastal postupný úpadek a království se stalo předmětem zájmu Polska, Litvy a Uher. Ve 20. letech 14. století vymřela panující větev zdejších Rurikovců. V roce 1349 zemi dobyl polský král Kazimír III. Veliký a připojil ji k Polsku jakožto Ruské, Volyňské a Belžské vojvodství.
V roce 1772 v rámci prvního dělení Polska navázala na tradici tohoto dávného státu nově zřízená rakouská korunní země Království Haličské a Vladimiřské a oblast byla nazývána jako Halič.
Symbolika
[editovat | editovat zdroj]- země království Rusi:
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PICKOVÁ, Dana. Velké ruské dějiny I: Od Rusi k moskevskému carství. Praha: Nakladatelství Epocha, 2023.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Haličsko-volyňské knížectví na Wikimedia Commons
