Přeskočit na obsah

Hulín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o městě na Kroměřížsku. O části obce Jesenice pojednává článek Hulín (Jesenice).
Hulín
Náměstí Míru s radnicí
Náměstí Míru s radnicí
Znak města HulínVlajka města Hulín
ZnakVlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecHulín
Obec s rozšířenou působnostíKroměříž
(správní obvod)
OkresKroměříž
KrajZlínský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°19′ s. š., 17°27′50″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel6 414 (2025)[1]
Rozloha32,12 km²[2]
Nadmořská výška191 m n. m.
PSČ768 24
Počet domů1 340 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ10
Kontakt
Adresa městského úřadunáměstí Míru 162
768 24 Hulín
mesto@hulin.cz
StarostaJaromír Žůrek (ANO)
Oficiální webwww.hulin.cz
Hulín
Image
Hulín
Další údaje
Kód obce588491
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hulín (německy Hullein) je město v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji, 5,5 kilometru severovýchodně od Kroměříže. Žije zde přibližně 6 400[1] obyvatel. Velký vliv na vývoj města měla stavba Severní dráhy císaře Ferdinanda v roce 1841. Od té doby je Hulín důležitým dopravním uzlem. Ve městě má dlouhou tradici strojírenská výroba (TOS – továrna obráběcích strojů, a PILANA).

Název

[editovat | editovat zdroj]

Jméno města bylo odvozeno od osobního jména Hula (jeho základem bylo sloveso huleti – „získávat, brát s sebou“) a znamenalo „Hulův majetek“.[4]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dějiny

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1224, kdy zde český král Přemysl Otakar I. vydával důležité listiny. Z nich je patrno, že tady dlel s početnou družinou, a je tudíž pravděpodobné, že Hulín vznikl dávno před touto událostí. Nasvědčuje tomu jak výhodná poloha v povodí řeky Moravy na ose starých obchodních cest, tak i archeologické nálezy. Četné požáry následkem přírodních katastrof a vojenských tažení způsobily, že se zachovalo jen málo písemných dokladů. V boční kapli kostela sv. Václava stojí pozdně románský portál z roku 1224. Přemysl Otakar I. přijel s četným doprovodem, a tak se dá předpokládat, že Hulín byl v té době menším střediskem správní a hospodářské výkonné moci. Přemysl Otakar I. zde za svého pobytu vydal důležité listiny pro Opavu a Přibyslavice a také onen první písemný doklad, kde je jméno Hulín zmiňováno poprvé. V roce 1261, za panování Přemysla Otakara II., přešel Hulín do církevního majetku jako dar krále olomouckému biskupovi Brunovi za jeho četné zásluhy.

Severně od města vzniklo předměstí Kroměřížská Ulice, zatímco jižním směrem předměstí Žabínek.

Výstavba severní dráhy

[editovat | editovat zdroj]

Rok 1841 byl zlomový pro budoucí průmyslový vývoj Hulína. Z jihu byla stavěna Severní dráha císaře Ferdinanda, která měla spojit Vídeň s polskou Bochniou. Trasa železnice vede přes Břeclav, Staré Město, Hulín, Přerov (s odbočkou do Olomouce) a dále směr Ostrava a Polsko.

Tím Hulín získal na důležitosti a pomohla tomu událost, která byla důležitá pro celé Rakousko-Uhersko, a to Kroměřížský sněm roku 1848. Tehdy účastníci sněmu přijížděli na hulínské nádraží a museli čekat na formany nebo jiné koněspřežné vozy, které je následně odvezly do Kroměříže. Dobu si zkracovali v místních pohostinstvích a utráceli nemalé peníze, což vedlo k prosperitě místních živnostníků.

Hlavním přínosem ale byla nová pracovní místa, výstavba nových bytů pro zaměstnance drah, tím vznikaly nové ulice kolem nádraží. Také byla postavena nová plynárna k distribuci svítiplynu, který se používal ve vlacích.

Kromě železnice se začínal rozvíjet průmysl na zpracovávání cukrové řepy, která se hojně pěstovala kolem Hulína. V roce 1862 vznikl Spolek moravských cukrovarů se sídlem v Olomouci, tím došlo k další výstavbě a rozvoji města. Probíhala výstavba jak průmyslového areálu, tak silnic a činžovních domů pro zaměstnance cukrovaru. Ze strany místních usedlíků a zejména Františka Skopalíka, propagátora moderního polního hospodaření, byla snaha o postavení vlastního cukrovaru. Nejprve byly žádosti zamítány, nakonec byl roku 1901 postaven nový cukrovar. S tím přišla zase nová pracovní místa a ekonomický rozvoj města. Před první světovou válkou tedy byly v Hulíně dva cukrovary.

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Během první světové války byl obyvatelům vyvlastňován majetek, především dobytek, kovové předměty, ale i zemědělské plodiny. Vláda ale dávala důraz na provoz cukrovarů, který neměl být přerušen. Došlo tedy jenom k omezení výroby, nikoliv však k úplnému zastavení.

První republika

[editovat | editovat zdroj]

I během první republiky byla hlavním ekonomickým zdrojem zemědělská výroba, a to obiloviny a cukrová řepa. Nadšení, které naplňovalo celý národ, že už nemají „nad sebou“ Habsburka, brzy opadlo a přišla první dvouhodinová stávka za zvýšení hladových mezd. Následovala Velká hospodářská krize, která sužovala všechny podniky ve městě. V cukrovarech byl znovu omezen provoz, cihelna však byla uzavřena a provoz již nebyl obnoven.

Radnice z důvodu velké nezaměstnanosti vymýšlela uměle pracovní místa jako spravování cest či chodníků, úprava zeleně atd. Radní také psali do podniků po celém Československu, zda by nějaká firma nechtěla postavit či pronajmout halu ve městě a začít podnikat na území Hulína. Tím by došlo ke vzniku nových pracovních míst. Zprvu byly odpovědi negativní, ale později se ozvala firma Elektromotor Skrat bratří Rýznarových ze Zábřehu, která si chtěla pronajmout halu na výrobu elektromotorů a elektrických praček. Ze strany Hulína byla vítána a Elektromotor Skrat začal působit v Hulíně. V tutéž dobu se otevřela První moravská továrna na pily a nástroje.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku druhé světové války podnik Elektromotor Skrat neměl tak jistou budoucnost, jelikož jeho mateřská dílna sídlila v Zábřehu, který v té době byl v Sudetech. Žádosti na přemístění podniku ze Sudet byly několikrát zamítnuty. Radní se však usilovně starali, aby podnik mohl být přestěhován do Hulína, a povedlo se jim to. Tím zachovali pracovní místa a během války došlo k velkému rozkvětu jak v podnicích Elektromotor Skrat, tak i První moravské továrně na pily a nástroje. Oba byly podporovány Němci a například První moravská továrna na pily a nástroje zásobovala německou armádu nástroji na opracování dřeva. Na začátku roku 1941 pracovalo v továrně 400 pracovníků a na konci války jich bylo 1 200. Elektromotor Skrat na tom byl podobně, pro Němce musel přerušit výboru elektro praček a začít výrobu elektromotorů o výkonu 15 kW.

Co se týče cukrovarů, tak ty byly během války uzavřeny a obnoveny po skončení války.

1945–1948

[editovat | editovat zdroj]

Provoz v cukrovarech byl obnoven, ale vznikl mezi nimi spor. Zemědělci byli nabádání, aby svoji řepu nechávali zpracovávat v novém cukrovaru (akciovém), k tomu také došlo a následně starý cukrovar neměl co zpracovávat a přestával být využíván. Následně vláda stanovila povinnost nechávat zpracovat určitou část sklizně i ve starém cukrovaru a tím ho znovu využít.

V zemědělství vznikl problém s nedostatkem pracovníků a tak museli být dováženi lidé na výpomoc ze zahraničí, především z Ukrajiny a Rumunska. Zato průmysl v Hulíně stále vzkvétal. Po válce dvě největší firmy exportovaly výrobky do zahraničí. Vyvážely se pily, pilové nástroje, elektromotory. Také bylo založeno nové průmyslové odvětví, oděvní průmysl.

Tak jako v celém Československu, tak i v Hulíně, byl všechny podniky postupně znárodňovány. S novým označením Pilana n. p., Elektromotor Skrat n. p. vystupovaly tyto firmy v době socialismu, do roku 1989 jsou však průběžně přejmenovávány. Cukrovary byly spojeny do firmy Cukrovar v Hulíně n. p. a oděvní průmysl přešel pod OP Prostějov n. p.

1949–1960

[editovat | editovat zdroj]

Rokem 1949 začala plně vládnout komunisté a byla stanovena tzv. pětiletka, jednalo se o ekonomickou koncepci SSSR a ostatních států východního bloku. Byly naplánovány předběžné výnosy, zisky a také plán odvedené práce, kolik pracovníků bude na čem pracovat a kolik určité plodiny či produktu vyrobí. V Hulíně první pětiletka dopadla nad očekávání. Neustále narůstal průmysl a s ním i přibýval počet obyvatel. Pilana n. p. de facto Nářadí n. p. mělo tři pracoviště, exportovalo i mimo Evropu a to do Asie a Ameriky. Výrazná změna se dotkla Elektromotor Skrat n. p., nejen že byl přejmenován na TOS Hulín n. p., ale došlo ke změně produkce a to na výrobu obráběcích strojů, která je zachována dodnes. Cukrovar Hulín n. p. omezoval výrobu a areál starého cukrovaru začal sloužit jako skladiště.

1961–1971

[editovat | editovat zdroj]

V tomto desetiletí došlo asi k největšímu rozmachu Hulína v celé jeho historii. Došlo k strmému zvýšení životní úrovně obyvatel. Pro příklad, každá šestá rodina měla automobil, televize a pračka v domácnosti byly samozřejmostí a ve městě byla budována nová kanalizace. Byla sjednocována zemědělská družstva JZD Hulín, Skaštice a Bílany do jednoho JZD Rovina. Otevřel se nový podnik na zpracování dřeva Dřevopodnik Holešov, provozovna Hulín a Nářadí n. p. byl zařazen do specializovaného podniku Nářadí Praha. Tím se stal monopolem na trhu s tímto výrobkem. Pozadu nebyl ani TOS Hulín n. p., který nabral na významnosti v rámci celé republiky. Díky nálezům štěrkopísku se začal rozvíjet nový průmysl a vznikala nová pracovní místa. Jednalo se o tzv. mokrou těžbu, jelikož štěrkopísek byl těžen pod vodní hladinou.

Během tohoto desetiletí bylo vybudováno mnoho nových budov – domov důchodců, škola, veřejné osvětlení, vodovod, tělocvična spolu s jídelnou a družinou, která byla postavena v rámci akce „Z“ a také nové cesty.

1972–1989

[editovat | editovat zdroj]

Po velkém rozvoji začalo město stagnovat, nerozvíjelo se tak mohutně jako doposud. Ale neznamená to, že by se úplně zastavilo či přestalo s výstavbou, naopak byla postavena dvě nová sídliště Družba I. a později Družba II. Počet obyvatel byl v roce 1971 5 815, kdežto v roce 1989 až 8 660 obyvatel, což byl největší stav obyvatel za celou existenci Hulína. Přispěly k tomu podmínky místních podniků, nabídka bydlení, dopravní obslužnost a také lidé stěhující se z vesnic do měst, kde nacházeli nové služby a pohodlí.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

V lesích jsou zarostlé malé písečné duny. Vodní plochy a lesy obývají ptáci. Podél lesa vedou i cyklistické stezky.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Struktura

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[5][6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 867 3 405 3 663 3 831 4 377 4 506 4 931 4 788 6 014 6 354 7 649 7 895 7 610 6 896 6 320
Počet domů 405 449 489 543 593 636 793 993 1 045 1 105 1 166 1 321 1 299 1 333 1 340
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat.
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.

Městská správa

[editovat | editovat zdroj]

Části města

[editovat | editovat zdroj]

Od 1. ledna 1985 do 30. června 1990 k městu patřily i Pravčice.[7]

Městské symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 1. února 1994.[8]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Územím města prochází dálnice D1, která zde má exit 264 Hulín-západ a která se zde kříží s dálnicí D55 ve směru na Otrokovice. Kromě nich se zde kříží i silnice I/47 v úseku Kroměříž – Hulín se silnicí I/55 v úseku Přerov – Hulín – Otrokovice. Dále z města pokračuje na Holešov silnice II/432. Silnice III. třídy na území města jsou:

  • III/05511 Hulín – Chrášťany – Záhlinice
  • III/4325 (Nádražní ulice)
  • III/4328 Hulín – Skaštice
  • III/43826 Tlumačov – Kurovice
  • III/43828 Záhlinice – Kurovice

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hulíně.

Významní rodáci a osobnosti spojené s městem

[editovat | editovat zdroj]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. A–L. Praha: Academia, 1970. 962 s. S. 306–307.
  5. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  6. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  7. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 453.
  8. ↑ Udělené symboly – Hulín [online]. 1994-02-01 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  9. ↑ Osobnosti. Městská knihovna v Hulíně [online]. [cit. 2024-08-16]. Dostupné online.
  10. ↑ Šli až za hranice... Sborník zemřelých českých salesiánů, misionářů, emigrantů a salesiánek misionářek [online]. Praha: SADBA, 2019 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online.
  11. ↑ Václav Ruprecht. www.rafaci.cz [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online.
  12. ↑ plukovník in memoriam Václav Ruprecht. www.vets.cz [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hulín&oldid=25849788“