Smilstvo
Slovo smilstvo (řecky πορνεία [porneia], latinsky fornication) je původem křesťanské označení pro mimomanželský pohlavní styk a další hříchy proti sexuální zdrženlivosti v důsledku chtíče (lat. luxuria). Je úzce spojeno s pojmy krvesmilství a cizoložství označujícími příbuzenský a nevěrný mimomanželský sexuální styk.
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Ve Starém zákoně jde nejčastěji o překlad hebrejského kořene ZNH, kterým se označuje především styk s prostitutkou. To bylo kvůli rozšířené chrámové prostituci jiných náboženství chápáno jako porušení zákona a též modlářství.[1] Slovo bylo do řečtiny přeloženo jako porneia, „prostituce“, ze kterého bylo odvozeno slovo pornografie, a do latiny fornication (od fornix, „oblouk, klenba“), které metonymicky a eufemisticky označuje nevěstinec.
České slovo smilstvo je etymologicky příbuzné se slovem „mlsat“ a litevským smilus, „lačný, chamtivý“.[2]
Křesťanství
[editovat | editovat zdroj]Bible dost jasně zakazuje smilnění s cizími bohy, které považuje za modlářství. Smilstvo zahrnuje jak cizoložství, tak veškeré „nezákonné“ sexuální jednání, přeneseně i modloslužbu.[3]
Kromě desatera se v křesťanství smilstvo objevuje ve výčtu sedmi hlavních hříchů; zde však má tento hřích trochu jiný význam, odpovídající spíše nezvládanému chtíči a zvrhlosti. Původně označovalo jakoukoliv přemrštěnou touhu po sexuálním uspokojení, v současnosti je ale vnímán pouze jako úmyslné vyvolávání této touhy či její realizace. Dante Alighieri popsal chtíč jako „přílišnou lásku k jiným“.
Ctností stojící proti smilstvu je cudnost (lat. castitas).
Pojem násilné smilstvo, který dosud přetrvává v některých zákonících a mezinárodních dohodách, je dříve používaný termín pro znásilnění; jeho význam však není totožný, neboť na rozdíl od moderního termínu se nevztahuje na znásilnění manželky.
Právo
[editovat | editovat zdroj]Někdejší československý Nejvyšší soud uvedl v rozhodnutí ze dne 12. března 1921 sp. zn. Kr II 265/20, publikovaném ve Vážného sbírce pod č. 395/1921 tr., že „ve dvorním dekretu ze dne 26. června 1844, čís. 4413, sb. z. s. čís. 816 se praví, že výraz „smilstvo“ dlužno pojímati v jeho přirozeném významu. Dle tohoto významu zahrnuje však smilstvo v sobě každé, smyslnosti sloužící, meze mravů a slušnosti překročující pohlavní zneužití těla jiné osoby. V důsledku toho nemusí smilné úkony býti nutně předsevzaty na nahých částech těla osoby, nýbrž stačí, i když se tak stalo na těle oděném“.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Smilník.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia, 1971. S. 560–561.
- ↑ DIVIŠ, Libor. Bible Kralická se Strongovými čísly a morfologií. O Bohu [online]. [cit. 2023-05-28]. Dostupné online.
