Přeskočit na obsah

Souhvězdí Indiána

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Souhvězdí Indiána
Mapa souhvězdí Indiána podle hranic Mezinárodní astronomické unie
Mapa souhvězdí Indiána podle hranic Mezinárodní astronomické unie
Latinský názevIndus
Latinský genitivIndi
Latinská zkratkaInd
Rektascenze20 h 28,7 min až 23 h 28,0 min
Deklinace−74,5° až −45,0°
Rozloha294 čtverečných stupňů
Viditelnost na zeměpisné šířce+15° až −90°
Nejlepší pozorovatelnost v ČRzáří
Počet hvězd jasnějších než 3m0
Nejjasnější hvězdaα Ind (3,11m)
Sousední souhvězdíMikroskop
Střelec
Dalekohled
Páv
Oktant
Tukan
Jeřáb

Souhvězdí Indiána (latinsky Indus, v genitivu Indi, zkratka Ind) je nevýrazné souhvězdí jižní oblohy a jedno z 88 souhvězdí moderní astronomie.[1] Představuje postavu domorodého obyvatele – Indiána s kopím – a patří mezi dvanáct souhvězdí, která na konci 16. století zavedli nizozemští navigátoři Pieter Dirkszoon Keyser a Frederick de Houtman z hvězd, které zmapovali během první plavby do Východních Ind.[2] Poprvé bylo zobrazeno roku 1598 na nebeském globusu kartografa Petra Plancia a o pět let později je zveřejnil Johann Bayer v atlasu Uranometria.[2]

Souhvězdí zaujímá na obloze 294 čtverečních stupňů, což ho řadí na 49. místo z hlediska rozlohy mezi všemi souhvězdími.[3] Celé je pozorovatelné jižně od 15. rovnoběžky severní šířky a částečně se objevuje až po 43. rovnoběžku; ve střední Evropě zůstává pod obzorem.[3] Na hvězdné obloze ho obklopují souhvězdí Mikroskop, Střelec, Dalekohled, Páv, Oktant, Tukan a Jeřáb.[4]

Nejjasnější hvězdy Indiána nepřesahují třetí hvězdnou velikost; α Ind dosahuje 3,11m a celé souhvězdí obsahuje 42 hvězd jasnějších než 6,5m.[3] Tři nejjasnější hvězdy – α, β a δ – na obloze tvoří téměř pravoúhlý trojúhelník.[5] Do souhvězdí patří i jedna z nejbližších hvězd Slunci, ε Ind, vzdálená necelých 12 světelných let,[6] u níž byla objevena exoplaneta i dvojice hnědých trpaslíků.[7][8] Celkem byly v souhvězdí objeveny planety u jedenácti hvězd.[9] V Indiánovi neleží žádný objekt Messierova katalogu ani radiant meteorického roje.[10]

Mezi objekty hlubokého vesmíru dominují galaxie, zejména NGC 7049 s výrazným prachovým prstencem, dále spirální galaxie NGC 7090 či trpasličí galaxie IC 5152 na okraji Místní skupiny, jejíž příslušnost k této skupině není jistá.[11] Ve vzdálenějších partiích souhvězdí leží dvě slabé hvězdokupy vnějšího hala Mléčné dráhy, Kim 2 a DES 3.[12][13] V roce 2015 se v jedné z galaxií souhvězdí objevila ASASSN-15lh, superluminózní supernova, která krátce patřila mezi nejjasnější známé výbuchy ve vesmíru.[14]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Tabule 49 Bayerovy Uranometrie s vyobrazeními dvanácti jižních souhvězdí, mezi nimiž je nahoře uprostřed Indián se vztyčeným kopím
Tabule 49 Bayerovy Uranometrie (1603); Indián je zobrazen nahoře uprostřed

Indián patří mezi dvanáct souhvězdí jižní oblohy, které vymezili nizozemský navigátor Pieter Dirkszoon Keyser, hlavní pilot lodi Hollandia, a Frederick de Houtman. Hvězdy potřebné pro nová souhvězdí pozorovali během tzv. první nizozemské výpravy do Východních Ind v letech 1595–1597, vedené Corneliem de Houtmanem, především během několika měsíců trvajícího pobytu flotily na Madagaskaru.[2] Pozorované hvězdy zanesl Keyser do katalogu, který po návratu výpravy zpracoval kartograf Petrus Plancius; na jeho nebeském globusu z roku 1598 bylo souhvězdí zobrazeno poprvé.[2]

V tištěné podobě se souhvězdí poprvé objevilo v roce 1603 v Bayerově hvězdném atlasu Uranometria.[2] Bayer vyobrazil Indiána zepředu s kopím vztyčeným v levé ruce; pozdější autoři se v pojetí postavy růzily – Johannes Hevelius ho roku 1690 kreslil rovněž zepředu, avšak s žensky působící postavou, zatímco Johann Elert Bode v Uranografii roku 1801 otočil postavu zády ke hvězdám a přidal jí svazek kopí.[2] Postava přitom zůstává bezejmenná a její předobraz je nejistý: mohl jím být domorodec z Madagaskaru, kde výprava hvězdy pozorovala, obyvatel Východních Ind či jižní Afriky, nebo jde o symbolické vyobrazení všech domorodých obyvatel, s nimiž Evropané na cestách potkávali.[2] Raná vyobrazení souhvězdí, například na Planciově globu, se podobají rytině domorodce z Madagaskaru s kopím z knihy De eerste schipvaart naar Oost-Indië onder Cornelis de Houtman, vydané rovněž roku 1598.[2] Richard Hinckley Allen ve své encyklopedii Star Names z roku 1899 připomíná, že ačkoli postava obecně představuje typického domorodce, v raných atlasech je vyobrazena nahá, se šípy v obou rukou, avšak bez luku.[15] Francouzský astronom Jérôme Lalande souhvězdí označoval alternativně jako „Trojúhelník Indů“ (Triangle Indien), podle obrysu jeho hlavních hvězd.[15] Julius Schiller ve svém křesťanském atlasu z roku 1627 spojil Indiána se sousedním Pávem do biblické postavy patriarchy Jóba.[15]

V roce 1756 publikoval Nicolas-Louis de Lacaille katalog hvězd jižní oblohy, v němž hvězdy Indiána označil řeckými písmeny.[16] Písmeno ν původně nesla hvězda, kterou Benjamin Apthorp Gould roku 1879 v katalogu Uranometria Argentina přeřadil do sousedního souhvězdí Mikroskopu; dnešní ν Ind je hvězda HD 211988, kterou Gould do souhvězdí přiřadil dodatečně.[16]

V roce 1922 schválila Mezinárodní astronomická unie třípísmennou zkratku „Ind“ pro souhvězdí v rámci celkového systému označení 88 souhvězdí.[17] Definitivní hranice souhvězdí stanovil belgický astronom Eugène Delporte v roce 1930 na základě rovníku a poledníků epochy 1875,0.[4]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Fotografie noční jižní oblohy s vyznačenými obrysy souhvězdí Indiána a jmény jeho nejjasnějších hvězd
Indián ve fotografii noční oblohy s vyznačenými hranicemi (snímek E. Slawika, NOIRLab)

Souhvězdí Indiána leží mezi rektascenzí 20 h 28,7 min a 23 h 28,0 min a mezi deklinací −74,45° a −44,96°.[4] S rozlohou 294 čtverečních stupňů pokrývá 0,713 % nebeské sféry a je 49. největším souhvězdím.[3] Na severu a severozápadu sousedí s Mikroskopem, v severozápadním rohu se dotýká Střelce, dále hraničí s Dalekohledem, na západě a jihozápadě s Pávem, na jihu s Oktantem, na jihovýchodě s Tukanem a na severovýchodě s Jeřábem.[4]

Protože žádná hvězda souhvězdí není jasnější než 3. hvězdná velikost, jeho vyhledání usnadňují sousední jasné hvězdy: Indián leží zhruba v polovině cesty mezi Alnair (α Jeřába) a Peacock (α Páva). Tři nejjasnější hvězdy α, β a δ Ind tvoří na obloze téměř pravoúhlý trojúhelník.[5] Severní část souhvězdí hvězdy vyplňují, zatímco celá jižní polovina, kde chybí i hvězdy šesté velikosti, zůstává okem prakticky prázdná.[5] Právě v této oblasti dalekohledy odhalily slabé galaxie i hvězdokupy vnějšího hala Mléčné dráhy.

Celé souhvězdí je pozorovatelné jižně od 15. rovnoběžky severní šířky, částečně vychází až po 43. rovnoběžku, takže na většině severní polokoule zůstává skryto pod obzorem.[3] Nejlépe je pozorovatelné ve večerních hodinách v září a říjnu.

Hvězdy

[editovat | editovat zdroj]

Bayer v souhvězdí označil hvězdy řeckými písmeny a tato označení se stále užívají. Některá písmena ovšem dnes označují hvězdy vzájemně nesouvisející – κ¹ Ind je hvězda vzdálená asi 170 světelných let, zatímco κ² Ind leží asi 460 světelných let od Slunce.[18] Hvězdy jasnější než 5,4m shrnuje tabulka; uvedené hvězdné velikosti, spektrální typy i vzdálenosti odpovídají databázi SIMBAD.[18]

Hvězda Hvězdná velikost Spektrální typ Vzdálenost
(světelné roky)
α Ind3,11K0 III–IV99
β Ind3,65K1 II578
δ Ind4,39F0 IV155
θ Ind4,48A5 IV–V99
η Ind4,50A9 IV79
ε Ind4,69K5 V11,9
ζ Ind4,88K5 III450
ι Ind5,04K1 II/III500
μ Ind5,16K2 III420
ν Ind5,29G9 V93

Alfa Indi

[editovat | editovat zdroj]

α Ind je oranžový obr spektrální třídy K0 III–IV, vzdálený asi 99 světelných let.[18] S hvězdnou velikostí 3,11m je to nejjasnější hvězda souhvězdí; na obloze leží v severní části souhvězdí, nad vyobrazenou hlavou domorodce.[2] Hvězda má zhruba dvojnásobný obsah železa oproti Slunci, poloměr asi desetinásobek slunečního a září s přibližně šedesátinásobnou svítivostí Slunce.[19][20]

V čínské astronomii hvězda nesla označení 波斯 (Pe-sze, „Persie“); podle něj jí jezuitští misionáři říkali „Peršan“ (the Persian).[15][20] Toto jméno se občas uvádí dosud, není však zapsáno v oficiálním katalogu jmen hvězd Mezinárodní astronomické unie – v souladu s ním α Ind žádné vlastní jméno nese.[21]

Beta Indi

[editovat | editovat zdroj]

β Ind je oranžový jasný obr spektrální třídy K1 II; s hvězdnou velikostí 3,65m jde o druhou nejjasnější hvězdu souhvězdí.[18] Leží asi 578 světelných let od Slunce, takže je to nejvzdálenější hvězda trojúhelníku α–β–δ; v obrazci souhvězdí značí jeho jihovýchodní vrchol.[18][5]

Epsilon Indi

[editovat | editovat zdroj]
Snímek trpasličí galaxie IC 5152, na jehož popředí svítí hvězda z našeho Galaktického disku
Trpasličí galaxie IC 5152 na okraji Místní skupiny

ε Ind je červený trpaslík spektrální třídy K5 V vzdálený 11,9 světelných let (3,64 pc) a s hvězdnou velikostí 4,69m jeden z mála hvězdných systémů v takové blízkosti Slunce viditelných pouhým okem.[6][22] Jde o 17. nejbližší hvězdný systém a její vlastní pohyb patří k největším mezi hvězdami viditelnými pouhým okem – na obloze se posune o 4,7 úhlové vteřiny ročně.[18] Do sousedního souhvězdí Tukana přejde kolem roku 2640.[23] Dlouho byla považována za jednoho z nejnadějnějších kandidátů při hledání mimozemských civilizací (SETI).[24]

Roku 2003 byla u hvězdy objevena dvojice hnědých trpaslíků, nazvaná ε Ind B, vzdálená od hlavní hvězdy (označované ε Ind A) necelé 7 úhlových minut, tedy přinejmenším 1400 astronomických jednotek.[25][7] Podrobná pozorování ukázala, že jde o binární systém tvořený hnědými trpaslíky ε Ind Ba (spektrální třída T1) a ε Ind Bb (T6) s hmotnostmi kolem 47 a 28 hmotností Jupiteru; jde o nejbližší známou dvojici hnědých trpaslíků.[26][22]

V roce 2019 oznámili astronomové na základě dlouhodobých měření radiálních rychlostí objev planety ε Ind Ab, plynného obra s oběžnou dobou přes 70 let.[9] V roce 2024 ji Vesmírný teleskop Jamese Webba zachytil přímo ve středním infračerveném záření; měření upřesnila hmotnost planety na 6,31 hmotností Jupiteru a ukázala výrazně excentrickou dráhu (e = 0,40).[8] Planeta tak patří mezi chladnější známé exoplanety, u nichž se podařilo získat přímý snímek.[8]

Théta Indi

[editovat | editovat zdroj]

θ Ind je dvojhvězda v severní části souhvězdí. Primární složka patří ke spektrální třídě A5 IV–V a dosahuje hvězdné velikosti 4,48m, sekundární složkou je hvězda 6,9m spektrální třídy G0 V.[18] Shodné paralaxy obou složek naznačují, že jde o fyzickou dvojhvězdu vzdálenou asi 99 světelných let.[18]

Ný Indi

[editovat | editovat zdroj]

ν Ind je hvězda třídy G9 se hvězdnou velikostí 5,29m, vzdálená asi 93 světelných let.[18] V její atmosféře je obsah železa výrazně nižší než ve Slunci (jde o tzv. hvězdu chudou na kovy), což spolu s detekovanými hvězdnými oscilacemi napovídá, že jde o výjimečně starou hvězdu – její stáří se odhaduje na více než 9 miliard let.[27][18]

Proměnné hvězdy

[editovat | editovat zdroj]

Jedinou jasnou proměnnou hvězdou souhvězdí je T Ind, polopravidelná proměnná, jejíž jasnost se s periodou kolem 272 dnů mění mezi 5,8 a 6,5m.[28] Jde o uhlíkovou hvězdu spektrální třídy C7,2 s povrchovou teplotou 2990 K a svítivostí kolem 11 000 svítivostí Slunce.[29] Dlouhoperiodickou proměnnou je S Ind, mirida spektrální třídy M6e–M8e, jejíž jasnost s periodou 400,9 dne kolísá mezi 7,2 a 17,3m.[28] Kromě nich souhvězdí obsahuje desítky dalších proměnných hvězd různých typů, například proměnné typu RR Lyrae V Ind a AT Ind nebo zákrytovou dvojhvězdu Z Ind; celkem je v přehledu mezinárodního indexu proměnných hvězd VSX k souhvězdí přiřazeno zhruba 340 hvězd.[30]

Hvězdy s exoplanetami

[editovat | editovat zdroj]

K roku 2026 bylo v souhvězdí Indiána známo celkem 11 hvězd, u nichž byla objevena exoplaneta; první planeta byla oznámena roku 2002 u hvězdy ρ Ind.[9] Jednotlivé objevy shrnuje tabulka.[9]

Hvězda Rok objevu Metoda
ρ Ind (HD 216437)2002radiální rychlosti
WASP-462011tranzit
WASP-73 (HD 202678)2014tranzit
WASP-882014tranzit
HIP 107773 (HD 207229)2015radiální rychlosti
WASP-145 A2018tranzit
HD 2062552019radiální rychlosti
LHS 3844 (L 119-213)2019tranzit
ε Ind A2019radiální rychlosti
HD 2051582022radiální rychlosti
TOI-2227 (CPD-68 3497)2026tranzit

ρ Ind je žlutý trpaslík třídy G1 V vzdálený 87 světelných let. Obíhá u něj planeta s hmotností 3,88 hmotnosti Jupiteru, jejíž hodnota patří k přesněji stanoveným, protože byla určena kombinací měření radiálních rychlostí a astrometrie.[18][31] U hvězdy ε Ind A obíhá planeta ε Ind Ab s hmotností 6,31 hmotností Jupiteru, zachycená v roce 2024 na snímku Vesmírného teleskopu Jamese Webba.[8] Červený trpaslík LHS 3844 hostí planetu s jednou z nejkratších známých oběžných dob, 11,1 hodiny.[9]

Objekty hlubokého vesmíru

[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupy

[editovat | editovat zdroj]

V Indiánovi neleží žádná jasná hvězdokupa; dalekohledy ale odhalily dvě velmi slabé hvězdokupy vnějšího hala Mléčné dráhy, které se staly jedněmi z nejvzdálenějších známých hvězdokup Galaxie. Hvězdokupu Kim 2 (v databázi SIMBAD vedenou jako Indus I) objevila roku 2015 přehlídka Stromlo Milky Way Satellite Survey v datech kamery DECam.[12] Leží asi 342 000 světelných let od Slunce, její stáří činí přibližně 11,5 miliardy let a celková svítivost odpovídá absolutní hvězdné velikosti −1,5.[12] Druhou z nich, hvězdokupu DES 3, objevila v roce 2018 přehlídka Dark Energy Survey; leží zhruba 249 000 světelných let od Slunce a patří mezi nejstarší a nejchudší známé hvězdokupy Galaxie – její stáří se odhaduje na 9,8 miliardy let a obsah železa na necelou setinu slunečního.[13]

Galaxie

[editovat | editovat zdroj]
Snímek galaxie NGC 7049 s jasným oválným jádrem, prachovým prstencem a kladlem okolních hvězd
Galaxie NGC 7049 s neobvyklým prachovým prstencem

Západní a jižní část souhvězdí patří mezi oblasti bohaté na galaxie. Nejjasnější z nich je NGC 7049 (10,74m), galaxie s neobvyklým prachovým prstencem, která kombinuje rysy spirálních i eliptických galaxií a leží zhruba 100 milionů světelných let od Země.[32][18] K dalším patří spirální galaxie NGC 7090 (11,05m), viditelná téměř z profilu, dále NGC 7038, NGC 7029 (11,81m) či NGC 7041 (11,11m), dvojice Seyfertových galaxií NGC 7083 (11,04m) a NGC 7205, a galaxie NGC 7064 (12,69m).[18]

Zvláštní postavení má IC 5152, trpasličí nepravidelná galaxie vzdálená zhruba 1,7 milionu parseců (5,5 milionu světelných let), která leží na samém okraji Místní skupiny galaxií a není jisté, zda k ní je gravitačně vázána.[11] Na snímcích galaxie v popředí svítí hvězda z disku Mléčné dráhy, která pozorování komplikuje.[11]

Superluminózní supernova ASASSN-15lh

[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. června 2015 zachytila přehlídka ASAS-SN na jihu souhvězdí neobvyklý záblesk, který dostal označení ASASSN-15lh (SN 2015L).[14] Šlo o superluminózní supernovu, tedy výbuch mnohem jasnější než u běžných supernov, která v maximu dosáhla absolutní hvězdné velikosti −23,5 a celkové svítivosti (2,2 ± 0,2) × 1045 erg/s – více než dvojnásobek nejjasnějších tehdy známých supernov a zhruba padesátinásobek svítivosti celé Mléčné dráhy.[14] K explozi došlo v galaxii s rudým posuvem z = 0,2326, tedy ve vzdálenosti zhruba 3,8 miliardy světelných let.[14] Interpretace jevů, které by výbuch vysvětlily, zůstávaly sporné: zatímco některé analýzy uvažovaly o extrémně magnetizované nově vzniklé hvězdě, magnetaru, jiné naznačovaly, že by mohlo jít o kolaps hvězdy na rychle rotující kvarkovou hvězdu.[33]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Indus (constellation) na anglické Wikipedii, ინდოელის თანავარსკვლავედი na gruzínské Wikipedii, Gwiazdozbiór Indianina na polské Wikipedii a Индеец (созвездие) na ruské Wikipedii.

  1. ↑ The Constellations [online]. Mezinárodní astronomická unie [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  2. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 RIDPATH, Ian. Star Tales – Indus [online]. [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  3. 1 2 3 4 5 RIDPATH, Ian. Constellations [online]. [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  4. 1 2 3 4 Constellation boundaries: Indus [online]. Mezinárodní astronomická unie [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  5. 1 2 3 4 RIDPATH, Ian, Wil Tirion. Stars and Planets Guide. Princeton: Princeton University Press, 2001. ISBN 0-691-08913-2. S. 162–163.
  6. 1 2 KIRKPATRICK, J. Davy, Federico Marocco, Christopher R. Gelino, Yadukrishna Raghu, Jacqueline K. Faherty, Daniella C. Bardalez Gagliuffi a kol. The Initial Mass Function Based on the Full-sky 20 pc Census of ∼3600 Stars and Brown Dwarfs. The Astrophysical Journal Supplement Series. 2024, roč. 271, čís. 1, s. 55. doi:10.3847/1538-4365/ad24e2.
  7. 1 2 SCHOLZ, Ralf-Dieter, Mark J. McCaughrean, Nicola Lodieu, Bernd Kuhlbrodt. ε Indi B: A new benchmark T dwarf. Astronomy & Astrophysics. 2003, roč. 398, s. L29–L33. doi:10.1051/0004-6361:20021847.
  8. 1 2 3 4 MATTHEWS, Elodie C., William O. Carter, Parthivi Pathak, Caroline V. Morley, Molly C. Phillips a kol. A temperate super-Jupiter imaged with JWST in the mid-infrared. Nature. 2024, roč. 633, s. 789–792. doi:10.1038/s41586-024-07837-8.
  9. 1 2 3 4 5 NASA Exoplanet Archive [online]. NASA/IPAC [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  10. ↑ Meteor Showers [online]. American Meteor Society [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  11. 1 2 3 ZIJLSTRA, Albert A., Dante Minniti. A Dwarf Irregular Galaxy at the Edge of the Local Group: Stellar Populations and Distance of IC 5152. The Astronomical Journal. 1999, roč. 117, s. 1743–1757. Dostupné online. doi:10.1086/300802.
  12. 1 2 3 KIM, Dongwon, Helmut Jerjen, Antonino P. Milone, A. Dougal Mackey a kol. Discovery of a Faint Outer Halo Milky Way Star Cluster in the Southern Sky. The Astrophysical Journal. 2015, roč. 803, čís. 2, s. 63. doi:10.1088/0004-637X/803/2/63.
  13. 1 2 LUQUE, Eduardo, Basílio Santiago, Alessandro Pieres, Jennifer L. Marshall a kol. Deep SOAR follow-up photometry of two Milky Way outer-halo companions discovered with Dark Energy Survey. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2018, roč. 478, s. 2006–2018. doi:10.1093/mnras/sty1039.
  14. 1 2 3 4 DONG, Subo, B. J. Shappee, J. L. Prieto, S. W. Jha a kol. ASASSN-15lh: A highly super-luminous supernova. Science. 2016, roč. 351, s. 257–260. Dostupné online. doi:10.1126/science.aac9613.
  15. 1 2 3 4 ALLEN, Richard Hinckley. Star Names: Their Lore and Meaning. New York: G. E. Stechert, 1899. Dostupné online. S. 250–251.
  16. 1 2 WAGMAN, Morton. Lost Stars: Lost, Missing and Troublesome Stars from the 16th to the 20th Centuries. Blacksburg: The McDonald & Woodward Publishing Company, 2003. ISBN 978-0-939923-78-6. S. 305–307.
  17. ↑ RUSSELL, Henry Norris. The New International Symbols for the Constellations. Popular Astronomy. 1922, roč. 30, s. 469. Dostupné online.
  18. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 SIMBAD Astronomical Database [online]. Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  19. ↑ LUCK, R. Earle. Abundances in the Local Region. I. G and K Giants. The Astronomical Journal. 2015, roč. 150, čís. 3, s. 88. doi:10.1088/0004-6256/150/3/88.
  20. 1 2 KALER, James B. The Persian (Alpha Indi) [online]. University of Illinois [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  21. ↑ MAMAJEK, Eric E. IAU Catalogue of Star Names (IAU-CSN) [online]. IAU Working Group on Star Names [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  22. 1 2 KALER, James B. Epsilon Indi [online]. University of Illinois [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  23. ↑ MOORE, Patrick, Robin Rees. Patrick Moore's Data Book of Astronomy. 2.. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. ISBN 978-0-521-89935-2.
  24. ↑ BURNHAM, Robert. Burnham's Celestial Handbook: An Observer's Guide to the Universe Beyond the Solar System. New York: Dover Publications, 1978.
  25. ↑ Discovery of Nearest Known Brown Dwarf [online]. European Southern Observatory [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  26. ↑ MCCAUGHREAN, Mark J., Laird M. Close, Ralf-Dieter Scholz, Richard Lenzen a kol. ε Indi Ba,Bb: The nearest binary brown dwarf. Astronomy & Astrophysics. 2004, roč. 413, s. 1029–1036. doi:10.1051/0004-6361:20034292.
  27. ↑ BEDDING, Timothy R., R. Paul Butler, Fabien Carrier, François Bouchy a kol. Solar-like Oscillations in the Metal-poor Subgiant ν Indi: Constraining the Mass and Age Using Asteroseismology. The Astrophysical Journal. 2006, roč. 647, s. 558–563. Dostupné online. doi:10.1086/505295.
  28. 1 2 SAMUS, Nikolaj N., Elena V. Kazarovets, Oleg V. Durlevich, Nadezhda N. Kireeva, Elena N. Pastukhova. General catalogue of variable stars: Version GCVS 5.1. Astronomy Reports. 2017, roč. 61, s. 80–88. doi:10.1134/S1063772917010085.
  29. ↑ BERGEAT, Jean, Agnes Knapik, Bernard Rutily. Carbon-rich giants in the HR diagram and their luminosity function. Astronomy & Astrophysics. 2002, roč. 390, s. 967–986. doi:10.1051/0004-6361:20020525.
  30. ↑ International Variable Star Index (VSX) [online]. American Association of Variable Star Observers [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  31. ↑ XIAO, Guang-Ya, Yu-Juan Liu, Huan-Yu Teng, Wei Wang a kol. The Masses of a Sample of Radial-velocity Exoplanets with Astrometric Measurements. Research in Astronomy and Astrophysics. 2023, roč. 23, čís. 5, s. 055022. doi:10.1088/1674-4527/accb7e.
  32. ↑ Unusual Dusty Galaxy NGC 7049 [online]. NASA Astronomy Picture of the Day [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  33. ↑ DAI, Zi-Gao, Shuai-Qiang Wang, Jia-Shu Wang, Ling-Jun Wang, Yun-Wei Yu. The Most Luminous Supernova ASASSN-15LH: Signature of a Newborn Rapidly Rotating Strange Quark Star. The Astrophysical Journal. 2016, roč. 817, čís. 2, s. 132. doi:10.3847/0004-637x/817/2/132.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ALLEN, Richard Hinckley. Star Names: Their Lore and Meaning. New York: G. E. Stechert, 1899. Dostupné online. 
  • MOORE, Patrick, Robin Rees. Patrick Moore's Data Book of Astronomy. 2.. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. ISBN 978-0-521-89935-2. 
  • RIDPATH, Ian, Wil Tirion. Stars and Planets Guide. Princeton: Princeton University Press, 2001. ISBN 0-691-08913-2. 
  • WAGMAN, Morton. Lost Stars: Lost, Missing and Troublesome Stars from the 16th to the 20th Centuries. Blacksburg: The McDonald & Woodward Publishing Company, 2003. ISBN 978-0-939923-78-6. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Image Obrázky, zvuky či videa k tématu Indián na Wikimedia Commons
  • Image Slovníkové heslo Indián ve Wikislovníku
  • Indus na webu Star Tales Iana Ridpatha {{{2}}}
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Souhvězdí_Indiána&oldid=26296746“