Zemská heraldika
Od křížových výprav, kterých se zúčastnily také královské rodiny z Evropy, se znaky zemí spojovaly s erby vládnoucí dynastie.[1] Tuto praxi dnes zachovává např. Lichtenštejnsko, kde je znak panovníka totožný se znakem státním. Vymřel-li královský rod a na trůn dosedl král z jiného královského rodu, znak země již nový vládce neměnil, případně ho kombinoval se svým rodovým erbem. Erb královského rodu i znak státní je ve všech monarchiích v Evropě totožný. Při spojováních různých států vznikaly proto složité znaky, například v Německu, kdy saský rod Wettinů měl velice nepřehledný erb o mnoha polích.
Typy zemských znaků
[editovat | editovat zdroj]- Velký znak – obsahuje ve štítu pole všech oblastí a držav, měl štítonoše a jiné honosné kusy jako například heslo nebo královský stan.[2]
- Střední znak – obsahuje znak na královském stanu se štítonoši a heslem a ve štítu znaky jen hlavních držav.[2]
- Malý znak – obsahuje pouze znak královského rodu a maximálně hlavní země (jako například u Rakouska-Uherska to bylo Rakousko).[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BUBEN, Milan. Heraldika. 1. vyd. Praha: Albatros, 1986. 317 s. (OKO). Kapitola Zemská a státní heraldika, s. 218–226.
- 1 2 3 BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. 1. vyd. Praha: Libri, 1994. 215 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 388–390.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. 1. vyd. Praha: Libri, 1994. 215 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 388–390.
- BUBEN, Milan. Heraldika. 1. vyd. Praha: Albatros, 1986. 317 s. (OKO). Kapitola Zemská a státní heraldika, s. 218–226.
