Přeskočit na obsah

Erwin Neher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erwin Neher
Erwin Neher (5. července 2007)
Erwin Neher (5. července 2007)
Narození20. března 1944 (82 let)
Landsberg am Lech
Alma materWisconsinská univerzita v Madisonu
Mnichovská univerzita
Univerzita Georga Augusta v Göttingenu
Technická univerzita Mnichov
PracovištěUniverzita Georga Augusta v Göttingenu
Oborbiofyzika
OceněníFeldberg Foundation Prize (1979)
W. Alden Spencer Award (1983)
Cena Adolfa Ficka (1984)
Cena Louisy Grossové Horwitzové (1986)
Cena Gottfrieda Wilhelma Leibnize (1987)
… více na Wikidatech
DětiRichard Neher
Image Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erwin Neher (* 20. března 1944 Landsberg am Lech) je německý biofyzik, buněčný fyziolog a vysokoškolský pedagog, spolu s Bertem Sakmannem nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1991. Odměněni byli za výzkum funkce iontových kanálů v buňkách a vynález laboratorní techniky zvané patch clamp, která umožňuje iontové kanály zkoumat. Iontové kanály umožňují průchod iontů přes buněčnou membránu a zprostředkovávají tak důležité signály, jako jsou nervové impulzy a hormonální signály. Technika patch clamp se nyní používá v laboratořích po celém světě ke zkoumání mnoha různých typů iontových kanálů a jejich funkcí. Měla zásadní vliv na chápání fyziologických jevů a umožnila objasnění role iontových kanálů u onemocnění jako cukrovka, kardiovaskulární choroby a úzkostné poruchy.[1]

Erwin Neher je emeritním profesorem na univerzitě v Göttingenu a emeritním ředitelem Institutu Maxe Plancka pro biofyzikální chemii v Göttingenu.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Erwin Neher se narodil 20. března 1944 v Landsbergu am Lech v Horním Bavorsku. Matka byla učitelka a otec vedoucí pracovník mlékárenského podniku. V letech 1963–1966 studoval fyziku na Technické univerzitě v Mnichově. V roce 1966 získal Fulbrightovo stipendium na studium v USA. Rok strávil na Wisconsinské univerzitě v Madisonu a získal magisterský titul v oboru biofyzika.[2]

V letech 1968–1972 absolvoval postgraduální a postdoktorskou práci na Institutu Maxe Plancka pro psychiatrii v Mnichově. Myšlenku techniky patch clamp poprvé rozvinul ve své doktorské práci a v roce 1970 získal doktorát na Technické univerzitě v Mnichově. V roce 1972 odešel do Ústavu Maxe Plancka pro biofyzikální chemii v Göttingenu. Později přešel na Washingtonskou univerzitu v Seattlu a poté na Yaleovu univerzitu.[3] V roce 1976 se vrátil do Göttingenu na Ústav Maxe Plancka pro biofyzikální chemii a od roku 1983 byl ředitelem jeho oddělení membránové biofyziky. V roce 2011 se stal emeritním ředitelem ústavu a je také emeritním profesorem univerzity v Göttingenu a spolupředsedou Bernsteinova centra pro výpočetní neurovědu v Göttingenu.

Image
Erwin Neher v roce 2017

Neher svým inovativním výzkumem otevřel zcela novou oblast buněčné a membránové biologie. Na oddělení neurobiologie v Institutu Maxe Plancka pro biofyzikální chemii v Göttingenu objevil spolu s Bertem Sakmannem existenci iontových kanálů v buněčné membráně a vyvinul techniku patch-clamp,[4] která vědcům umožňuje měřit nepatrné elektrické proudy procházející jednotlivými iontovými kanály. V roce 1976 Neher a Sakmann prezentovali své poznatky o patch-clamp na vědeckém setkání a v roce 1991 obdrželi za objevy týkající se funkce jednotlivých iontových kanálů v buňkách a vynález laboratorní techniky patch clamp Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.[5]

Během postdoktorské práce na Yaleově univerzitě se Neher seznámil s kolegyní vědkyní Evou-Marií, s níž se v roce 1978 oženil a následně se manželům narodilo pět dětí, Richard, Benjamin, Carola, Sigmund a Margret. Eva-Maria se vzdala vlastní vědecké kariéry, aby se mohla věnovat rodině a podporovat manžela.[2]

Vyznamenání a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Kromě Nobelovy ceny získal Bert Sakmann řadu dalších prestižních ocenění, včetně Ceny Louisy Grossové Horwitzové a Ceny Gottfrieda Wilhelma Leibnize, členství v akademiích věd, například Německé akademie věd Leopoldiny nebo Královské společnosti, a čestných doktorátů mnoha světových univerzit.[2]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SHAMPO, Marc A.; KYLE, Robert A. Bert Sakmann—Nobel Prize for Studies of Cell Function. Mayo Clinic Proceedings. 1999-08-01, roč. 74, čís. 8, s. 784. Dostupné online [cit. 2025-06-05]. ISSN 0025-6196. doi:10.4065/74.8.784. (anglicky)
  2. 1 2 3 Erwin Neher – Biographical. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ↑ Erwin Neher | Biography, Nobel Prize, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2025-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ HAMILL, O. P.; MARTY, A.; NEHER, E. Improved patch-clamp techniques for high-resolution current recording from cells and cell-free membrane patches. Pflugers Archiv: European Journal of Physiology. 1981-08, roč. 391, čís. 2, s. 85–100. PMID: 6270629. Dostupné online [cit. 2025-06-04]. ISSN 0031-6768. doi:10.1007/BF00656997. PMID 6270629.
  5. ↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1991. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-06-05]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Image Obrázky, zvuky či videa k tématu Erwin Neher na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Erwin_Neher&oldid=24977046“