František Klokner

Prof. ing. František Klokner
Prof. ing. František Klokner
Narození	10. listopadu 1872; Praha; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. ledna 1960 (ve věku 87 let); Praha ; Československo
Vzdělání	Císařská a královská česká vysoká škola technická v Praze
Povolání	Rektor ČVUT (1928/1929) Přednosta Výzkumného a zkušebního ústavu hmot a konstrukcí stavebních (1921 - 1939)
Zaměstnavatel	České vysoké učení technické v Praze
Titul	Prof. Ing.
Ocenění	důstojník Řádu belgické koruny; čestný titul Doktor technických věd
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Klokner (10. listopadu 1872, Praha – 8. ledna 1960, Praha) byl český stavební inženýr, profesor statiky konstrukcí pozemního stavitelství, staveb ze železobetonu a železných staveb pozemních a akademik. Byl zakladatelem české betonářské školy a zakladatelem zkušebnictví a výzkumnictví v oboru stavebních hmot a konstrukcí a zakladatelem a přednostou dnešního Kloknerova ústavu. Pro rok 1928/1929 byl – po předčasné smrti Emila Navrátila – zvolen rektorem ČVUT.

Život

František Klokner se narodil 10. listopadu 1872 v rodině kováře v pražském Karlíně. Ve 13 letech se stal úplným sirotkem.^[1] Po maturitě na reálné gymnázium v Karlíně (1892) studoval současně na Vysoké škole stavebního inženýrství a zemědělského inženýrství. Obě vysoké školy absolvoval s vyznamenáním, studium zemědělského inženýrství v roce 1896 a stavební inženýrství o dva roky později. Získal několik různých stipendií od veřejných i privátních donátorů a během studií si vydělával doučováním a brigádami o prázdninách.^[2]^[3]

Po studiích začal pracovat u konstrukčních firem a podílel se na stavbách lávek, mostů, přístavních jeřábů a průmyslových budov v tehdejší rakousko-uherské monarchii, ale také v Nizozemí a ve Švédsku.^[1] V letech 1897–1899 byl asistentem profesora Josefa Šolína na císařské a královské české vysoké škole technické v Praze, v době nemoci ho zastupoval v přednáškách o pružnosti, pevnosti a stereotomii. V té době vytvořil návrh předpisů pro statické řešení a výstavbu zděných továrních komínů a působil jako konstruktér mostárny Fanta a Jireš v oboru montáže a provádění ocelových konstrukcí. V letech 1899–1902 pracoval jako konstruktér Českomoravské strojírny v Praze-Libni na projektech ocelových pozemních i mostních konstrukcí pro domácí i pro zahraniční trh.^[2]^[3]

Po několika letech praxe se natrvalo vrátil k pedagogické činnosti. V letech 1902–1908 působil jako učitel na státní průmyslové škole v Plzni, odkud přešel na stavebně inženýrský odbor České vysoké školy technické v Praze. V roce 1909 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1917 řádným profesorem statiky konstrukcí pozemního stavitelství, staveb ze železobetonu a železných staveb pozemních. Kromě toho přednášel také stavebnou mechaniku, betonové konstrukce pro vodní stavby a statiku pozemních staveb na Vysoké škole architektury. V akademickém roce 1917/1918 byl děkanem odboru pozemního stavitelství, v roce 1919–20 byl děkanem Vysoké školy inženýrského stavitelství ČVUT. V akademickém roce 1928/1929 byl rektorem ČVUT. V roce 1939 byl politickými událostmi během okupace Československa donucen odejít předčasně do výslužby.^[2]^[3]

V roce 1921 založil Výzkumný ústav hmot a konstrukcí stavebních^{[p 1]} a do roku 1939 byl jeho přednostou.^[3] Ústav vznikl jako první výzkumné pracoviště svého druhu při ČVUT a patřil mezi nejstarší specializované stavební výzkumné ústavy v Evropě. Jeho činnost spočívala zejména ve zkoušení a vyhodnocování betonových stavebních prvků a betonářské a konstrukční oceli. Jeho zaměstnanci poskytovali odborné posouzení pro stavebníky veřejného i soukromého sektoru, vyvíjeli odbornou pedagogickou a publikační činnost a vytvářeli nové soustavy stavebních norem.^[1]

Klokner patřil mezi první české odborníky, kteří systematicky přednášeli o železobetonových konstrukcích. Již roku 1909 zahájil přednášky o železobetonu a ocelových stavbách. Stal se tvůrcem několika základních norem z oboru betonového stavitelství a stavitelství betonových konstrukcí. Do navrhování, provádění a kontroly konstrukcí tak vnesl jednotnost a hospodárnost.^[2]^[3] Podílel se například na konstrukčním řešení Podolské vodárny v Praze, zejména na návrhu a propočtu unikátních parabolických železobetonových oblouků filtrační haly, které překlenují prostor bez nutnosti jakékoliv centrální opory.^[1]

Členství ve spolcích a organizacích

člen České akademie věd a umění
člen vědecké rady Masarykovy akademie práce
Akademik Československé akademie věd od roku 1952^[1]

Ocenění

důstojník Řádu belgické koruny (Officier de l'ordre de la Couronne)
1946 čestný titul doktora technických věd (dr. h. c.) Českého vysokého učení technického v Praze^[4]
1948 Křižíkova cena^[1]
1959 Řád republiky^[1]

Spisy

Železový beton, 2. díl, Tabulky pro výpočet průřezů betonových konstrukcí, spoluautor: Konrád Hruban, 3. přepracované a rozšířené vydání, Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1960
Železový beton, 1. díl, Technologie betonu, konstrukční prvky a výpočty, spoluautor: Konrád Hruban, 6. přepracované vydání, Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1959
Statické tabulky, spoluautoři Antonín Brebera, Ludvík Martínek, 6. přepracované a rozšířené vydání, Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1959

Odkazy

Poznámky

↑ Tato instituce později několikrát změnila název a dnes se jmenuje Kloknerův ústav ČVUT

Reference

1 2 3 4 5 6 7 Klokner: z kovářského synka železobetonovým normalizátorem - Pražské vodovody a kanalizace, a.s.. www.pvk.cz [online]. [cit. 2026-05-12]. Dostupné online.
1 2 3 4 František Klokner. www.casopisstavebnictvi.cz [online]. [cit. 2026-05-12]. Dostupné online.
1 2 3 4 5 Profesor František Klokner [online]. [cit. 2026-05-12]. Dostupné online.
↑ Významné osobnosti, jimž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 12-06-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-11-2011.

Literatura

heslo Klokner, František. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930–1934. ISBN 80-7185-289-9. Svazek III / 1. S. 561.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století. Svazek II. díl K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. ISBN 80-7185-246-5. S. 81.

Související články

Kloknerův ústav

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu František Klokner na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Klokner
František Klokner na stránkách ČVUT

[4] Tato instituce později několikrát změnila název a dnes se jmenuje Kloknerův ústav ČVUT

[:2-1] 1 2 3 4 5 6 7 Klokner: z kovářského synka železobetonovým normalizátorem - Pražské vodovody a kanalizace, a.s.. www.pvk.cz [online]. [cit. 2026-05-12]. Dostupné online.

[:0-2] 1 2 3 4 František Klokner. www.casopisstavebnictvi.cz [online]. [cit. 2026-05-12]. Dostupné online.

[:1-3] 1 2 3 4 5 Profesor František Klokner [online]. [cit. 2026-05-12]. Dostupné online.

[5] Významné osobnosti, jimž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 12-06-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-11-2011.

[1]

[2]

[3]

[p 1]

[4]

Prof. ing. František Klokner

Narození	10. listopadu 1872 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. ledna 1960 (ve věku 87 let) Praha Československo Československo
Vzdělání	Císařská a královská česká vysoká škola technická v Praze
Povolání	Rektor ČVUT (1928/1929) Přednosta Výzkumného a zkušebního ústavu hmot a konstrukcí stavebních (1921 - 1939)
Zaměstnavatel	České vysoké učení technické v Praze
Titul	Prof. Ing.
Ocenění	důstojník Řádu belgické koruny čestný titul Doktor technických věd
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rektoři ČVUT

Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–2025 • Zbyněk Škvor (pověřený) 2025–2026 • Michal Pěchouček od 2026

České vysoké učení technické v Praze