Kroměřížský sněm
| Kroměřížský sněm / Kremsierer Reichstag | |
|---|---|
.svg) | |
 Kroměříž v polovině 19. století, vlevo arcibiskupský zámek, kde ústavodárný sněm zasedal | |
| Vedení | |
| Předseda | Antonín Strobach |
| 1. místopředseda | Franciszek Jan Smolka |
| Místopředseda | Josef Lasser von Zollheim |
Kroměřížský sněm (německy Kremsierer Reichstag) je označení používané pro zasedání Ústavodárného říšského sněmu habsburské monarchie v letech 1848–1849. Sněm zahájil svou činnost ve Vídni, po vypuknutí říjnového povstání byla jednání přerušena a sněm se přesunul do Kroměříže. Než sněm stačil přijmout připravený návrh ústavy, císař ho rozpustil.
Situace na jaře roku 1848
[editovat | editovat zdroj]Na počátku roku 1848 byl stav rakouské absolutní monarchie neudržitelný, petiční hnutí ze všech oblastí říše požadovala transformaci a přechod ke konstituční monarchii. V březnu ve Vídni a v Uhrách vypuklo povstání, které donutilo císaře Ferdinanda I. k vážným ústupkům: propustil kancléře Metternicha, zrušil cenzuru a slíbil vydat ústavu. 25.dubna byla císařem skutečně vydána ústava, která se podle svého hlavního autora nazývala Pillersdorfova či dubnová ústava. Tato oktrojovaná ústava však téměř nikoho neuspokojila. Vláda nakonec přistoupila na svolání ústavodárného shromáždění.
Volby a složení sněmu
[editovat | editovat zdroj]Volby probíhaly pouze na území tzv. Předlitavska od poloviny června. Poslanci sněmu byli voleni nepřímo na základě poměrně širokého volebního práva. Celkem bylo z deseti obvodů zvoleno 383 poslanců, z toho 138 poslanců z českých zemí (76 etnických Čechů).[1] České země zde zastupoval například František Palacký, František Ladislav Rieger, Josef Kajetán Tyl, Václav Bolemír Nebeský či krátce Karel Havlíček Borovský. Právník Antonín Strobach dokonce několikrát sněmu předsedal. (Dalším významným předsedou byl haličský poslanec Franciszek Jan Smolka.)
Vídeňská etapa
[editovat | editovat zdroj]
Ve Vídni sněm zasedal v Zimní jízdárně v areálu Hofburgu. Poslanci se do Vídně sjížděli postupně. Předběžná jednání začala v polovině července, 22. července se konalo slavností zahájení sněmu. Od počátku byl problémem jednací jazyk; protože část poslanců němčinu neovládala, důležité věci byly úředně tlumočeny do dalších jazyků. Hned v prvních dnech byl zvolen ústavní výbor, který měl připravit ústavu, což bylo hlavním úkolem sněmu. Jednalo se však i o jiných záležitostech. Předlohy se projednávaly ve třech čteních a přijatý zákon musel schválit císař. Mezi prvními navrženými zákony byl zákon o zrušení poddanství, který navrhl Hans Kudlich, poslanec za Horní Benešov ve Slezsku. Zákon byl po dlouhých diskusích přijat a potvrzen císařem 7. září.
Kroměřížská etapa
[editovat | editovat zdroj]
Situaci sněmu zkomplikovalo říjnové povstání ve Vídni. Poslanci opakovaně apelovali na císaře, aby odvolal nepřiměřená vojenská opatření, a požadovali ustavení nové vlády. Téměř polovina poslanců uprchla, včetně většiny českých. Ještě před potlačením povstání Windischgrätzovými vojsky rozhodl 22. října Ferdinand o přesunu sněmu do Kroměříže, kde pak zasedal v arcibiskupském zámku. Jednání sněmu zde začala 22. listopadu.
V Kroměříži sněm dále pracoval na vytvoření ústavy, která by specifikovala zejména vztah Říšského sněmu a panovníka. Základní práva občanů byla vypracována již ve Vídni (s podílem Riegera) a byla předložena 21. prosince k prvnímu čtení. Problematický byl už první paragraf, podle něhož všechna politická moc ve státě vychází z lidu, proti čemuž se ihned ohradil František Stadion, který argumentoval tím, že moc patří panovníkovi. Tato otázka nebyla vyřešena a 10. ledna bylo odhlasováno, že bude vyřešena až při konečném hlasování o ústavě jako celku.[2] Nově vzniklá vláda pod vedením Felixe Schwarzenberga sice předstírala zájem o dění v Kroměříži, ale po nástupu Františka Josefa I. na trůn již plánovala vlastní ústavu.
Když rakouská armáda potlačila všechny nepokoje, byla pozice panovníka natolik silná, že nakonec 7. března 1849 mohl vydat manifest o rozpuštění říšského sněmu. Kroměříž byla obsazena vojskem a císař vyhlásil novou tzv. březnovou ústavu.
V Kroměříži jsou na řadě domů umístěny pamětní desky věnované významným osobnostem sněmu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ České dějiny II. Příprava vydání Robert Kvaček. 1. vyd.. vyd. Praha: SPL-Práce, 2002. ISBN 978-80-86490-19-9. S. 37.
- ↑ ŠTAJF, Jiří. Revoluční léta 1848-1849 a české země. Praha: Historický ústav ČSAV, 1990. 194 s. S. 142.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- URBAN, Otto. Kroměřížský sněm 1848–1849. 2. vyd. Praha: Argo, 1998. 109 s. ISBN 80-7203-190-2.
- SPÁČIL, Jindřich. Kroměřížský sněm 1848–1849: kronika prvního ústavodárného shromáždění rakouských národů. 1. vyd. Kroměříž: Městský osvětový sbor, 1933. 119 s.
- SPÁČIL, Jindřich. Ať žije sněm!. 1. vyd. Brno: Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1947. 375 s.
- Kroměřížský sněm 1848–1849 a tradice parlamentarismu ve střední Evropě. 1. vyd. Sborník příspěvků ze stejnojmenné mezinárodní konference Kroměříž 1998: Katos Kojetín, 1998. 490 s.
- PINKAVA, Jaroslav. Kroměříž ve dnech ústavodárného říšského sněmu: (22. listopadu 1848 až 7. března 1849). Kroměříž: Pálková, 1996. 114 s.
