Esejci (někdy také eséni či esséni) byli členové asketického apokalyptického mesianistického hnutí antického judaismu, které vzniklo v polovině 2. stol. př. n. l. a zaniklo roku 68 zničením jejich sídliště v Kumránu. O hnutí se zmiňují již starověcí autoři, v současné době byl zájem o ně probuzen nálezem svitků od Mrtvého moře a archeologickým průzkumem Kumránu.
Název „esejci“ (řec. essaioi) zřejmě nepochází od esejců samotných, ale byli tak pojmenováni jinými. Výraz je odvozen zřejmě od aramejského chasajja – „zbožní“. Jelikož počáteční ch bylo vyslovováno hluboko v krku a řečtina pro ně neměla ekvivalent, bylo vynecháno. Esejci samotní se zřejmě označovali jako Jachad, což znamená „spolek“, „unie“, „společenství“.
