Immanuel Kant (22. dubna 1724 Královec – 12. února 1804 Královec, Pruské království) byl německý filozof, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů a poslední z představitelů osvícenství. Jeho Kritikou čistého rozumu začíná nové pojetí filozofie, zejména v epistemologii (teorii poznání) a v etice. Kant významně ovlivnil pozdější romantické a idealistické filozofy 19. století a novější filozofii vůbec.
Narodil se jako čtvrté dítě v rodině drobného řemeslníka a celý život prožil v okolí Královce ve východním Prusku (Königsberg, dnešní ruský Kaliningrad). Byl drobné až neduživé postavy, byl však velmi společenský a sám na sebe poměrně přísný. Od roku 1740 studoval na zdejší univerzitě filozofii, přírodní vědy a matematiku. Roku 1746 mu zemřel otec a univerzita odmítla jeho disertační práci, takže se řadu let živil jako vychovatel. Po návratu na univerzitu vydal práci o „Obecných dějinách přírody a teorii oblohy“ (1755) a téhož roku se habilitoval spisem „O prvních zásadách metafyzického poznání“.
Přednášel logiku, morální filozofii a metafyziku a jako úvod ke studiu filozofie fyziku, geografii a antropologii. Roku 1770 se stal profesorem logiky a metafyziky a dvakrát byl rektorem Univerzity v Královci. Roku 1787 byl přijat do Pruské akademie věd, v posledním období života měl však značné nesnáze s pruskou cenzurou. Líčí se jako profesorský pedant, hrával ale dobře karty i kulečník a ve společnosti byl oblíbený, zejména jako skvělý vypravěč. Také na jeho přednášky vzpomínali žáci s nadšením: Kant byl vtipný a hlavně vedl své posluchače k samostatnému myšlení. Dožil se téměř 80 let a byl pohřben v královecké katedrále, později zničené a znovu obnovené.
