Přeskočit na obsah

Národní divadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o divadle v Praze. Další významy jsou uvedeny na stránce Národní divadlo (rozcestník).
Národní divadlo
Budova Národního divadla v Praze, pohled přes Vltavu ze Střeleckého ostrova
Budova Národního divadla v Praze, pohled přes Vltavu ze Střeleckého ostrova
Základní informace
StátČeskoČesko Česko
MístoPraha
Typ divadlaprofesionální divadlo
Zaměřeníčinohra, opera, balet, laterna magika
Vznik1881
ScényNárodní divadlo
Stavovské divadlo
Státní opera Praha
Nová scéna
ZřizovatelMinisterstvo kultury České republiky
Budova
Stylnovorenesance
ArchitektJosef Zítek,
Josef Schulz (po požáru)
Doba výstavby1868–1883
Otevření11. června 1881,
18. listopadu 1883
Přestavby1881–1883 (obnova po požáru)
1977–1983 (přístavba Nové scény) – architekt Karel Prager
Osobnosti
ŘeditelJan Burian
Umělecký šéfPer Boye Hansen (Opera)
SKUTR Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka (Činohra)
Filip Barankiewicz (Balet)
Radim Vizváry (Laterna magika)
Další informace
Národní divadlo
Image
Národní divadlo
Národní divadlo na mapě Prahy
Souřadnice50°4′51,24″ s. š., 14°24′49,68″ v. d.
AdresaNárodní divadlo:
Ostrovní 225/1
Praha 1, Nové Město
112 30 Praha 1

Stavovské divadlo:
Železná 540/11
Praha 1, Staré Město
110 00 Praha 1

Nová scéna:
Národní 1393/4
Praha 1, Nové Město
112 30 Praha 1

Státní opera Praha:
Wilsonova 101/4
Praha 1, Vinohrady
110 00 Praha 1

adresa pro korespondenci:

Národní divadlo
P.O.BOX 865
112 30 Praha 1
Oficiální webhttp://www.narodni-divadlo.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Image
Fotografie Národního divadla z přední části

Národní divadlo v Praze patří mezi nejznámější divadla v České republice. Novorenesanční budova divadla od Josefa Zítka na rohu Národní třídy a Masarykova nábřeží na Novém Městě, národní kulturní památka, je jednou z nejvýznamnějších staveb v zemi, jak z hlediska obecně národně kulturního a historického, tak i z hlediska čistě architektonického.

Národní divadlo navazovalo na činnost Prozatímního divadla a otevřelo se roku 1881, resp. po požáru znovu v roce 1883. Dnes kromě scény v hlavní budově spadá pod Národní divadlo ještě sousední Nová scéna, Stavovské divadlo a Státní opera. Soubory Národního divadla jsou rozděleny na Činohru, Operu, Balet a Laternu magiku.

Návrhy a financování

[editovat | editovat zdroj]
Image
Pečeť Sboru pro zřízení národního divadla v Praze, 1851
Image
Pohled do orchestřiště

První sbírky

[editovat | editovat zdroj]

O výstavbě kamenného divadla začali čeští vlastenci uvažovat už v roce 1844 na svých poradách v Praze. Počátek stavby byl realizován nejprve žádostí o „privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení“ samostatného českého divadla, kterou stavovskému výboru českého zemského sněmu 29. ledna 1845 předložil František Palacký. Privilej byla udělena už v dubnu 1845. Ale až za šest let – v dubnu 1851 – vydal ustavený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. Do roku 1865 bylo ve sbírkách vybráno celkem 201 939 zlatých.[1]

Zdroje financování

[editovat | editovat zdroj]

Národní sbírky a loterie nebyly jediným zdrojem financování stavby Národního divadla, prostředky poskytlo i České království prostřednictvím subvencí schválených zemským sněmem nebo zemským výborem. Výstavu zahájení výstavby navštívil také císař František Josef I. a při té příležitosti věnoval svůj první osobní příspěvek ve výši 5 tisíc zlatých. Později, když se dověděl o vyhoření divadla 12. srpna 1881, ihned věnoval dalších 13 tisíc. Zemský výbor Království českého uvolnil 14 700 zlatých, české vlastenky uspořádaly na Žofíně bazar, jehož výtěžek byl téměř 6 tisíc zlatých, členové císařské rodiny darovali 26 tisíc, dále přispěli ruský car Alexandr II. Nikolajevič a česká šlechta – z nejvýznamnějších jmenujme alespoň knížete Lobkovice (6 tisíc zlatých), hraběcí rodinu Chotků (přes 4,5 tisíce), hraběcí rodina Kolovratů (přes 4 tisíce), objevují se jména Schwarzenberků, Kinských, Černínů, Nosticů, Harrachů a dalších. Nezanedbatelně také přispěla nastupující buržoazie (měšťanstvo), ale i vědci a umělci. Podpořili ji podnikatel a politik František Ringhoffer III., obchodník Ladislav Rott,[2] historik, spisovatel a novinář František Palacký a jeho zeť a politik František Ladislav Rieger[3] i poslanec, nakladatel a novinář Josef Richard Vilímek starší.[zdroj?]

Celkové příjmy ze sbírek, příspěvků, subvencí a pojištění od 21. srpna 1850 do 30. června 1884 činily 3 204 129 zlatých. Subvence Českého zemského sněmu v roce 1874 činila 300 tisíc zlatých a subvence v roce 1880 115 tisíc zlatých. Město Praha přispělo částkou 100 tisíc zlatých. Více než 238 tisíc zlatých vynesla Velká národní loterie v roce 1877. Požár divadla vyvolal obrovskou vlnu solidarity, díky které se v národní sbírce za pouhý měsíc vybralo skoro 1 milion zlatých, což bylo více než se vybralo v předchozích sbírkách během 30 let.[4] Z toho po požáru sbírka Sboru pro zřízení českého národního divadla vynesla 257 539 zlatých, sbírka novin Národní listy vynesla 248 698 zlatých, sbírka amerických novin Pokrok vynesla 167 374 zlatých a sbírka německy psaných novin Politik vynesla 104 298 zlatých.[5] Úroky z vkladů a cenných papírů vynesly 66 469 zlatých.[5] První česká vzájemná pojišťovna po požáru vyplatila pojistku ve výši téměř 300 tisíc zlatých.[6][7][1] (Přehled významnějších darů po požáru uvádí publikace Národní divadlo v Praze dějiny jeho i stavba dokončená. Celkově bylo pouze od požáru do konce března 1882 vybráno 744 644,37 zlatých.[8])

Drobné sbírky

[editovat | editovat zdroj]

K rozmanitým zdrojů financování patřily i sbírky, do nichž přispívali drobnými dary jednotlivci.[9] V průběhu přípravy zveřejňovala drobné dary jednotlivců z okruhu svých čtenářů i periodika.[10]

Od roku 1850 do požáru Národního divadla v roce 1881 bylo na stavbu Národního divadla celkem získáno 1 824 805 Zl. Mezi významné položky příjmů patřily především:[9]

  • Subvence sněmem království českého povolené 679 907 Zl (37,3 %)
  • Rozličné příspěvky, sbírky, dary, odkazy apod. 282 715 Zl (15,5 %)
  • Administrace časopisů sebraly a odvedly[pozn. 1] 236 528 Zl (12,8 %)
  • Výnos věcné loterie 169 702 Zl (9,3%)

Nejen komunisticky orientované zdroje často zdůrazňují účast nejchudších vrstev na sbírkách a jejích drobné dary.[11] Podíl těchto nejdrobnějších příspěvků jistě nebyl rozhodující pro získání celé potřebné sumy, obdivuhodný ale je počet drobných darů a jejich původ i z míst od Prahy velmi vzdálených. Příspěvků chudiny si všímal i dobový tisk, např.:

„ Na Smíchově jest stavení pod názvem „poslová chaloupka“, obývané z většího dílu od lidí nejchudší třídy, totiž dělníků a žebráků. A v tomto útulku nejchudších sešlo se sbírkou nejchudších na národní divadlo 6 zl., k čemuž slepá žebračka s největší radostí několika krejcary přispěla. “
— Národní listy, 17. 9. 1865[12]

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

V současnosti (2023) jsou hlavními sponzory, partnery a mecenáši Národního divadla Raiffeisenbank, Škoda Auto, Aricoma, Pilsner Urquell, Česká pošta, Moser, Generali Česká pojišťovna, rodina Kolowrat-Krakowských a Prof. Dr. Dadja Altenburg Pešta Kohl. Mediálními partnery jsou Česká televize, Český rozhlas a mediální skupina Mafra.[13]

Budovy divadla

[editovat | editovat zdroj]

Prozatímní divadlo

[editovat | editovat zdroj]
Image
Prozatímní divadlo
Podrobnější informace naleznete v článku Prozatímní divadlo.

V průběhu příprav se uvažovalo o různých umístěních, v roce 1852 byl zakoupen pozemek pro stavbu, na kterém Národní divadlo stojí.[14] V roce 1862 byla zahájena stavba Prozatímního divadla, které bylo dokončeno za šest měsíců a otevřeno 18. listopadu téhož roku. Po otevření Národního divadla byly obě budovy spojeny v jednu. Dnes se zde nachází šatny a zázemí technického personálu.

Hlavní budova

[editovat | editovat zdroj]
Image
Historická budova
Podrobnější informace naleznete v článku Historická budova Národního divadla.

Hlavní novorenesanční budova byla postavena podle plánů Josefa Zítka. V roce 1868 byly položeny základní kameny dovezené z různým míst země a při té příležitosti uvedena premiéra opery Bedřicha Smetany Dalibor. Otevření divadla v roce 1881 bylo premiérou Smetanovy opery Libuše. Nedlouho poté divadlo poničil rozsáhlý požár a bylo v upravené podobě obnoveno Josefem Schulzem. Sochařská a malířská výzdoba budovy obsahuje převážně symbolické a alegorické postavy a historická a vlastenecká témata, jejich četní autoři se souhrnně nazývají generace Národního divadla. K nejznámějším dílům patří malovaná opona od Vojtěcha Hynaise a dvojice trojspřeží s okřídlenými personifikacemi Vítězství na vrcholu průčelí.

Nová scéna

[editovat | editovat zdroj]
Image
Budova Nové scény (otevřena roku 1983)
Podrobnější informace naleznete v článku Nová scéna (Praha).

Budova Nové scény, stojící vedle historické hlavní budovy podél Národní ulice, sestává z dvou částí odlišného vzhledu. Západní část je tvořena blokem pokrytým skleněnými obrazovkami zlatavé barvy a stojícím na dvou pilířích, mezi nimiž a kolem nichž lze volně procházet na prostranství uvnitř komplexu (náměstí Václava Havla). Východní, vstupní část má hladkou prosklenou fasádu.

Státní opera

[editovat | editovat zdroj]
Image
Státní opera Praha
Podrobnější informace naleznete v článku Státní opera Praha.

Novorenesanční budova původně Nového německého divadla ve Wilsonově ulici spolu se sousední novou budovou Národního muzea patří k malému území Praha 1–Vinohrady. Původně samostatná Státní opera Praha byla v letech 2011–2015 sloučena s Národním divadlem.

Stavovské divadlo

[editovat | editovat zdroj]
Image
Stavovské divadlo
Podrobnější informace naleznete v článku Stavovské divadlo.

Nejstarší divadelní budova je klasicistní Stavovské divadlo, které je spojeno se skladatelem Wolfgangem Amadeem Mozartem. V roce 1787 zde Mozart úspěšně uvedl Figarovu svatbu, ve stejném roce zde měl premiéru Don Giovanni a roku 1791 premiéru La clemenza di Tito.

Další budovy

[editovat | editovat zdroj]

Provozní budova

[editovat | editovat zdroj]
Image
Provozní budova na jižní straně areálu

Provozní budova uzavírá areál na jižní straně, směrem k Ostrovní ulici. V přízemí vede budovou průchod, z Ostrovní ulice je pod ní též vjezd do podzemních garáží.

Restaurační budova

[editovat | editovat zdroj]
Image
Restaurační budova na východní straně areálu

Do areálu divadla také patří restaurační budova z 80. let 20. století,[15] která areál Národního divadla uzavírá z východní strany a odděluje jej od dvorní zahrady voršilského kláštera. Na pozemku stála dříve jiná budova, která patřila státu již od roku 1932.[16] Nová budova z první poloviny 80. let byla v roce 1990 tzv. výčtovým zákonem č. 298/1990 Sb. společně s areálem kláštera dána v rámci restitucí do vlastnictví voršilek. Poté, co převládl názor, že tato budova byla do výčtu zařazena omylem, řád voršilek nabídl Národnímu divadlu, že mu budovu daruje, tehdejší ředitel Národního divadla ovšem tuto nabídku odmítl.[17] V Parlamentu byl hlasován[kdy?] návrh na její vyvlastnění.[15]

Řád svaté Voršily budovu prodal společnosti Themos, která z budovy Národní divadlo vykázala, avšak své závazky vůči voršilkám plynoucí z kupní smlouvy nikdy nesplnila, neuhradila řádně kupní cenu a za podezřelých okolností roku 2013 zkrachovala.[17] Pozemek pod stavbou dál patří řádu. Řád voršilek se v souvislosti s úpadkovým řízením obrátil na příslušný soud s žádostí o vynětí budovy ze soupisu majetkové podstaty dlužníka THEMOS, s.r.o., neboť kdyby tak neučinil, přišel by o budovu nejen řád, ale i veřejnost, protože neprůhledné kyperské společnosti vlastnící THEMOS na rozdíl od voršilek určitě neměly v úmyslu jakoukoli další spolupráci s Národním divadlem.[17] Oldřich Danda v deníku Právo dne 23. září 2014 interpretoval situaci tak, že řád „tajně a podezřele“ prodal majetek, který mu ani nepatřil a nyní se znovu pokouší si jej nárokovat.[18][17]

Budova se dostala na základě rozhodnutí insolvenčního správce firmy Themos do dražby, a to na pokyn firmy Glory Daze, v Česku neznámého věřitele z Britských Panenských ostrovů, který měl k budově zástavní právo.[19] Národní divadlo ji 12. května 2016 vydražilo za 290,05 milionů korun, dražba začala na 87 milionech,[15] odhadní cena podle dražební vyhlášky 124 milionů korun. Národní divadlo si úspěch v dražbě pojistilo tím, že zpochybnilo existenci věcného břemene ve prospěch společnosti Themos tím, že smlouvy uzavřelo ministerstvo kultury a nikoliv Národní divadlo, které k tomu bylo oprávněno, a protože budova nemá vlastní přístupovou komunikaci, Národní divadlo by mohlo případnému jinému kupci znemožnit zásobování hotelu či restaurace, které by zde zřídil. Společnost Prokonzulta, pořadatel dražby, uvedla, že budova prošla v letech 1997 až 2000 rekonstrukcí, která spočívala ve výměně a modernizaci technického a technologického zařízení budovy, takže je nyní nezávisle napojena na média a energie a je energeticky samostatná a soběstačná.[19]

Organizace

[editovat | editovat zdroj]

Právní forma a vedení

[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo má právní formu příspěvkové organizace, jejím formálním zřizovatelem je Ministerstvo kultury ČR.

V čele Národního divadla stojí ředitel Národního divadla, jehož poradním orgánem je Rada Národního divadla. Ta má 11 až 13 členů, které jmenuje a odvolává ředitel. V radě jsou podle statutu rady i zástupci zřizovatele, tedy ministerstva kultury ČR, a významné osobnosti veřejného a kulturního života (např. rektoři či děkani uměleckých vysokých škol, ředitelé jiných kulturních institucí, kulturní odborníci a publicisté atd.).

V radě Národního divadla zasedá Prof. Dr. Dadja Altenburg Pešta Kohl – lékařka, podnikatelka, ředitelka Muzea Montanelli, Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr.h.c. – senátor a emeritní předseda Akademie věd České republiky, Ing. Petr Dvořák – bývalý generální ředitel České televize, Ing. Jiří Maceška – předseda dozorčí rady ČEPS, a.s., JUDr. Vlasta Formánková – soudkyně Krajského soudu v Plzni, Ing. Bohdan Wojnar – člen představenstva za oblast personalistiky společnosti Škoda Auto, a.s., člen Národní ekonomické rady vlády, Pavel Kohout – básník, novinář, scenárista, dramaturg, divadelní a filmový režisér, prozaik a dramatik,[20] Ing. Miroslav Lukeš, senior poradce Bankovní identita, Igor Vida, předseda představenstva a generální ředitel společnosti Raiffensenbank a.s., Kateřina Zapletalová, jednatelka a členka představenstva společnosti Moser a.s. a Tomáš Zima, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky a emeritní rektor Univerzity Karlovy.[21]

Vedení Národního divadla tvoří ředitel, jeho poradce, umělečtí šéfové opery, činohry, baletu a Laterny magiky, finanční ředitel, administrativně-právní ředitel, technicko-provozní ředitel a ředitel Nové scény.

Scény

[editovat | editovat zdroj]

V současné době pod Národní divadlo spadají 4 různé scény:

Od sezony 1948–1949 bylo k Národnímu divadlu přičleněno i někdejší Nové německé divadlo, stojící na jižním okraji Vinohrad, a následně bylo přejmenováno na Smetanovo divadlo. Roku 1992 bylo osamostatněno jako Státní opera Praha. V roce 2011 usiloval tehdejší ministr kultury Jiří Besser v rámci úspor o opětovné sloučení uměleckých souborů a tím i divadel.

Bývalé scény

[editovat | editovat zdroj]

Umělecké soubory

[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo má čtyři různé vlastní umělecké soubory:

Dne 3. března 2011 ministr kultury Jiří Besser odvolal pověřeného ředitele Státní opery Praha Radima Dolanského a pověřil řízením Ondřeje Černého, ředitele Národního divadla. Ministerstvo hodlalo sloučit baletní a operní soubory obou institucí, s čímž se Radim Dolanský odmítl ztotožnit.[24]

Ředitelé

[editovat | editovat zdroj]

Síň slávy Národního divadla

[editovat | editovat zdroj]

Síň slávy Národního divadla byla otevřena v roce 2015 u příležitosti oficiálního zahájení 133. sezony Národního divadla.

Osobnosti českého divadla o Národním divadle

[editovat | editovat zdroj]

Karel Höger

  • Když v roce 1868 položili dělníci na staveniště Národního divadla velký věnec, napsali na jeho stuhu: "Mír staví, svár boří". Milujme divadlo také proto a snažme se, aby vždy bylo staveništěm míru, lásky, porozumění a místem skutečného velkého umění. [25]
  • Do Národního divadla jsem přišel v roce 1940. Tenkrát se na tu první scénu nechodilo snadno, natož aby se tam člověk dostal rovnou z herecké školy. A přicházelo se tam s úctou. Ne s rukama v kapsách. Pro moravského herce to bylo cosi úžasného, Zítkova Zlatá kaplička byla pro něho jakýmsi velechrámem. Tady se směl postavit po bok těm, o nichž slýchal a četl, a najednou všechno, co uměl, nebylo nic…Přicházeli jsme, div jsme čepici ve dlani nežmoulali. Když jsem sem vstupoval jako herec poprvé, trochu jsem se bál a trochu – to víc – jsem pociťoval úctu. Patřím už sem? Tak jsem se ptal. Vysloužil jsem si opravdu to neviditelné vyznamenání, že smím tady hrát?[26]

Radovan Lukavský

  • Národní divadlo je životně spojeno nejen s dějinami naší národní kultury, ale s kulturním životem každého z nás a má v každém z nás i své malé dějiny. Jen zkusme říci: Národní divadlo…Co se nám z paměti vynoří? Vzpomínky, obrazy, silné okamžiky…A tu jsme se vlastně dotkli něčeho velikého a podstatného, za co také Národnímu divadlu vděčíme: že živí, pěstuje a střeží naši společnou paměť, paměť národa.[27]

Ladislav Pešek

  • Když jsem jako chlapec přijel s rodiči, kteří byli členy brněnského Národního divadla, poprvé na návštěvu do Prahy, tatínek před Národním divadlem smekl a maminka dojatě sepnula ruce. Tato vzpomínka z útlého mládí se mi trvale vryla do paměti. Když jsem v roce 1928 vstupoval do Národního divadla vchodem pro herce, byl jsem rozechvělý štěstím, že jsem byl pozván k pohostinskému vystoupení na této pro herce přímo posvátné scéně. A co teprve, když rok nato – v květnu 1929 – jsem vešel do ředitelny Národního divadla, abych u ředitele Šafařovice podepsal smlouvu jako člen činohry! Nejen tehdy, ale i dnes to považuji za nejvyšší vyznamenání, jakého se mi mohlo dostat…Co budu živ, budu vzpomínat na Národní divadlo velikánů, na dobu nezapomenutelných představení, vytvářených neopakovatelnými kumštýři, kteří jeden druhého umělecky obohacovali a inspirovali. Národní divadlo ze sebe vždycky dokázalo setřást všechny módní styly, všechny příživníky a netalenty. Vždy v sobě našlo dost síly, aby po přestálých krizích a prohrách se znovu obrodilo a oslavilo nová vítězství.[28]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zásadní byla sbírka Národních listů, která vynesla 188 401 Fl

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2022-01-21]. Dostupné online.
  2. ↑ HALATKA, David. VZPOMÍNKY NA PRAHU: Pravěk metra. Nápad na dráhu pod metropolí slaví výročí. Metro.cz [online]. MAFRA, 2020-06-02 [cit. 2022-10-10]. Dostupné online.
  3. ↑ František Ladislav Rieger. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. Národní divadlo [cit. 2022-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-10.
  4. ↑ Síla i budoucnost jest národu národnost. 1: 1800-1914. Vydání první. vyd. V Praze: Vysoká škola uměleckoprůmyslová 639 s. ISBN 978-80-88308-23-2. S. 347.
  5. 1 2 PACOVSKÝ, Jaroslav. Historie budovy Národního divadla. Praha: nakl. Panorama, 1983. 160 s. S. 132.
  6. ↑ Před 130 lety zachvátily Národní divadlo plameny. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-01-21]. Dostupné online.
  7. ↑ Historie - Národní divadlo. www.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2022-01-21]. Dostupné online.
  8. ↑ ŠUBERT, František Adolf; PINKA, Soběslav Hyppolyt; ALEŠ, Mikoláš. Národní divadlo v Praze dějiny jeho i stavba dokončená. Praha: J. Otto, 1881. Dostupné online. S. 399–410.
  9. 1 2 ŠUBERT, František Antonín; PINKAS, Soběslav Hippolyt; ALEŠ. Národní divadlo v Praze dějiny jeho i stavba dokončená. Praha: J. Otto, 1881. Dostupné online. Kapitola Účetní přehled příjmů a vydání Národního divadla, s. 411–418.
  10. ↑ Např. Spolek zdejších citeristů. Ohlas od Nežárky. 1880-05-22, s. 166. Dostupné online. ISSN 1801-2523.
  11. ↑ Např. JOHN, Jaromír. Rajský ostrov. Praha: Melantrich, 1947. Dostupné online. Kapitola Rajský ostrov se propadá do moře času, s. 117.
  12. ↑ Obětavost chudiny. Národní listy. 1865-09-17, s. 2. Dostupné online. ISSN 1214-1240.
  13. ↑ Národní divadlo Praha. www.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2022-03-17]. Dostupné online.
  14. ↑ ŠUBERT, František Antonín. Národní divadlo v Praze dějiny jeho i stavba dokončená. Praha: J. Otto, 1881. Dostupné online. Kapitola Hledání a koupě místa pro Národní divadlo, s. 72–83.
  15. 1 2 3 VÁCHAL, Adam. Národní divadlo za 290 milionů vydražilo budovu ztracenou nedopatřením v restitucích. Peníze divadlu poskytne stát. iHNed.cz [online]. 2016-05-12 [cit. 2016-05-13]. Dostupné online.
  16. ↑ ŠTEFANOVÁ, Veronika. Restaurační budova Národního divadla jde do dražby. Rozhlas.cz [online]. 2016-03-29 [cit. 2016-05-13]. Dostupné online.
  17. 1 2 3 4 K článku O. Dandy: Mazané Voršilky znovu na scéně, Církev.cz, 23. 9. 2014
  18. ↑ O. Danda: „Mazané Voršilky znovu na scéně: Dům ND restituovaly díky omylu, prodaly ho a teď ho chtějí vrátit zpět“, Právo dnes, 23. 9. 2014
  19. 1 2 Budova Themosu u Nové scény jde do dražby, Národní divadlo se jí zúčastní, Pražský deník, 6. 5. 2016, ČTK
  20. ↑ Rada Národního divadla [online]. Praha: Národní Divadlo [cit. 2017-03-18]. Dostupné online.
  21. ↑ Rada ND - Národní divadlo. www.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2022-03-17]. Dostupné online.
  22. ↑ Informační zpravodaj Národního divadla, číslo 9, květen 2014, 131. sezona 2013–2014, Národní divadlo, Praha, str. 23, ISSN 1212-1045
  23. ↑ Naposledy usednou diváci do hlediště Divadla Kolowrat, prostor se vrací majitelům
  24. ↑ Ministr Besser odvolal ředitele Státní opery. Povede ji Černý, Lidovky.cz, 3. 3. 2011, ČTK
  25. ↑ SVOBODA, Jaromír. Národní divadlo zblízka, Praha: Panorama, 1987, str. 7
  26. ↑ SVOBODA, Jaromír. Národní divadlo zblízka, Praha: Panorama, 1987, str. 124
  27. ↑ SVOBODA, Jaromír. Národní divadlo zblízka, Praha: Panorama, 1987, str. 157
  28. ↑ ŠNEJDAR, Josef: Národní divadlo 1983, České Budějovice: Pozemní stavby n.p., str. 14

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BĚLINA, Pavel; BOROVIČKA, Michal; KUČERA, Jan Pavel, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české XII.a. Praha: Paseka, 2012. 804 s. ISBN 978-80-7432-181-8. 
  • BENEŠOVÁ, Zdeňka, SOUČKOVÁ, Taťána, FLÍDROVÁ, Dana. Národní divadlo - historie a současnost budovy. Praha: Národní divadlo v Praze, 1999. 
  • Jednatelská zpráva výboru sboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze : za dobu od 17. července 1881 do 30. října 1881 podaná ve valné hromadě sboru odbývané dne 30. října 1881 o 10. hodině dopolední v místnostech Měšťanské besedy pražské... Praha: Sbor pro zřízení druhého Národního divadla, 1881. Dostupné online. 
  • HOF, Karel Vít. Dějiny velkého národního divadla v Praze, od prvních počátkův až do kladení základního kamena. Praha: Výbor pro zřízení Národního divadla, 1868. Dostupné online. 
  • KONEČNÁ, Hana, a kol. Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983. 412 s. (Klub čtenářů; sv. 513). Skutečným autorem je Jan Kopecký (teatrolog), který v době normalizace nesměl publikovat, své jméno mu pro tuto publikaci propůjčila Hana Konečná. Publikace velkého formátu obsahuje 299 čb. a 80 bar. fotografií, Kalendárium dějin ND, přehled lit. a jmenný rejstřík. 
  • MÜLLER, Vladimír. Vyprávění o Národním divadle. Praha: Orbis, 1963. 306 s. 
  • Národní divadlo. In Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 319–337.
  • PACOVSKÝ, Jaroslav. Historie budovy Národního divadla. Praha: Panorama, 1983. 160 s. 
  • SLADKOVSKÝ, Karel. Řeč dra. Karla Sladkovského při slavném položení základního kamena národního divadla v Praze dne 16. května 1868. Praha: Slavnostní výbor, 1868. Dostupné online. 
  • SRB, Adolf. Upomínka na slavnostní otevření Národního divadla. Praha: Otto, 1881. Dostupné online. 
  • SVOBODA, Jaromír. Národní divadlo zblízka. Praha: Panorama, 1987. 184 s. 
  • ŠNEJDAR, Josef. Národní divadlo 1983. České Budějovice: Pozemní stavby n.p., 1983. 360 s. 
  • ŠUBERT, František Adolf. Národní divadlo v Praze : Dějiny jeho i stavba dokončená. Ilustrace Mikoláš Aleš. Praha: Otto, 1881. Dostupné online. 
  • ŠUBERT, František Adolf. Průvodce po Národním divadle v Praze. Ilustrace Mikoláš Aleš. Praha: Fr. Ad. Šubert, 1883. Stručný a praktický průvodce dějinami a budovou Národního divadla včetně technického zázemí a praktických informací pro návštěvníky představení.. 
  • TOMÁŠOVÁ, Bronislava. Národní divadlo. Historický obzor. 1994, roč. 5, čís. 7/8, s. 187–190. ISSN 1210-6097. 
  • ŽÁKAVEC, František. Chrám znovuzrození : o budovatelích a budově Národního divadla v Praze. Praha: Štenc, 1918. Dostupné online. Kniha o budovatelích a budově Národního divadla v Praze zpracovává historii z hlediska výtvarného. Obsahuje statě o malířích, kteří se účastnili soutěže na výzdobu ND. 
  • Založení Národního divadla 1868: vydáno na pamět padesátého výročí. Praha: Slavnostní výbor pro jubileum Nár. divadla, 1918. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Národní_divadlo&oldid=25790684“