Přeskočit na obsah

Smrt a státní pohřeb Jiřího VI.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Státní pohřeb Jiřího VI.
Image
Náhrobek krále Jiřího VI. a jeho manželky Elizabeth Bowes-Lyon
Základní informace
Datum19520206a6. února 1952 (datum úmrtí)
19520215a15. února 1952 (datum pohřbu)
Trvání9 dní
StátSpojené království

Státní pohřeb Jiřího VI. se konal 15. února 1952. Král Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Jiří VI. zemřel 6. února brzy ráno v paláci Sandringham House v Norfolku. Téhož dne byl vyhlášen státní smutek a Rada pro nástupnictví prohlásila novou panovnicí královu starší dceru a zákonnou nástupkyni Alžbětu II. Rakev Jiřího VI. byla vystavena v kostele svaté Máří Magdalény v Sandringhamu a 11. února byla v průvodu přenesena na nedaleké nádraží Wolferton. Odtud byla vlakem převezena na londýnské nádraží King's Cross, odkud ji další slavnostní průvod přenesl do Westminster Hall ve Westminsterském paláci, kde bylo královo tělo vystaveno tři dny. Místem prošlo více než 300 000 lidí, přičemž se tvořily fronty dlouhé přes šest kilometrů.

Pohřeb Jiřího VI. se konal 15. února a začal dalším slavnostním průvodem na nádraží Paddington, přičemž byla rakev podle tradice vezena na lafetě tažené námořníky královského námořnictva. Průvod doprovázeli Alžběta II., Jiřího vdova královna Alžběta, princezna Margaret a čtyři královští vévodové. Zúčastnila se také řada zahraničních panovníků a dalších státních představitelů. Po příjezdu do Paddingtonu byla rakev naložena do vlaku a odvezena do Windsoru. Další průvod ji nesl městem do kaple svatého Jiří na hradě Windsor, kde se konala bohoslužba a ostatky byly uloženy do královské hrobky.

Tento průvod byl prvním pohřbem britského panovníka, který přenášela televize, a možná vedl k zahájení masového nákupu televizních přijímačů. V roce 1969 bylo královo tělo přemístěno do nově vybudované pamětní kaple krále Jiřího VI. v kapli svatého Jiří, kde v roce 2002 také spočinulo tělo jeho manželky Alžběty, královny matky, a popel jeho dcery princezny Margaret. V září 2022 byli do kaple vedle nich uloženi i královna Alžběta II. a její manžel princ Philip.

Smrt

[editovat | editovat zdroj]
Image
Král Jiří VI. s manželkou Alžbětou

V září 1951 podstoupil Jiří VI. operaci plic, ze které se již nikdy plně nezotavil. Dne 6. února 1952 v Sandringham House ve východoanglickém Norfolku zemřel ve spánku ve věku 56 let.[1] Jeho komorník tělo objevil v 7.30 ráno a zprávu telefonicky sdělil Buckinghamskému paláci, přičemž použil kód „Hyde Park Corner“, aby na zprávu neupozornil operátory ústředny. Širšímu světu byla zpráva oznámena až v 11.15, kdy hlasatel BBC John Snagge přečetl v rozhlase slova: „S největším zármutkem oznamujeme následující...“. Zpráva se opakovala každých patnáct minut celkem sedmkrát, než se vysílání na pět hodin odmlčelo. Na znamení úcty se po dvě hodiny každou minutu rozezněl zvon Velký Tom v londýnské katedrále svatého Pavla a také zvony ve Westminsterském opatství. Zvon Sevastopol, trofej z krymské války na hradě Windsor, na který se zvoní pouze v případě královského úmrtí, zazněl mezi 13.27 a 14.22 celkem 56krát, jednou za každý rok života Jiřího VI.[2]

Na královské pohřby dohlíží nejvyšší maršálek (Earl Marshal), což je dědičná funkce, kterou v té době zastával Bernard Fitzalan-Howard, 16. vévoda z Norfolku. Nejvyšší maršálek má pro své povinnosti vyčleněné úřadovny ve Svatojakubském paláci v Londýně. V době smrti Jiřího VI. byly tyto prostory v rekonstrukci a musely se narychlo znovuotevřít. Bylo demontováno lešení, nastěhován nábytek a instalovány telefony, osvětlení a topení; kanceláře byly připraveny k páté hodině odpoledne.

Image
Sandringham House, místo králova úmrtí

V 11.58 se sešla Dolní sněmovna, aby vyjádřila svůj zármutek, a poté jednání přerušila, aby vyčkala na rozhodnutí Rady pro nástupnictví ohledně příštího panovníka. Ta se sešla v 17.00 ve Vstupním sále Svatojakubského paláce a potvrdila Alžbětu II. jako nástupkyni Jiřího VI.[3][4] Oficiální vyhlášení nástupu, kterému předcházelo troubení hudebníků z pluku osobní stráže (Life Guards), provedl Podvazkový král heroldů (Garter King of Arms) v Proclamation Gallery na východním průčelí paláce, přičemž událost snímaly čtyři televizní kamery. Od té chvíle vysocí šerifové (High Sheriff) opakovali vyhlášení na radnicích měst a obcí po celé zemi. V Manchesteru se proklamace zúčastnilo asi 5 000, v Birminghamu 10 000 a v Edinburghu 15 000 lidí.

Po smrti Jiřího VI. byl vyhlášen státní smutek. Ragbyové a hokejové zápasy se odložily, zatímco fotbalové zápasy se nadále konaly, ovšem se zpěvem národní hymny a hymny „Zůstaň se mnou“ (Abide with Me) před každým zápasem. V kostelech všech denominací po celé zemi i po celém světě, dokonce i v komunistických státech, se konaly vzpomínkové bohoslužby. Proti státnímu smutku se vyskytl určitý odpor, sociální výzkumníci z Mass-Observation zaznamenali výpověď jedné šedesátileté ženy, která se ptala: „Copak nemyslí na staré lidi, na nemocné a na mrzáky? Je to pro ně hrozné, všechny ty chmury“. Při jiné příležitosti organizace zaznamenala, že v baru v Notting Hill vypukla rvačka poté, co jeden muž o králi řekl: „Jsou teď z něho jenom sračky a hlína, jako z každého jiného“.[2]

Pohřební cesta

[editovat | editovat zdroj]

Převoz do Londýna

[editovat | editovat zdroj]

Tělo Jiřího VI. bylo uloženo do rakve vyrobené z dubového dřeva pocházejícího ze stromů z panství Sandringham. Rakev byla uložena v kostele svaté Máří Magdalény v Sandringhamu, kde se král při svých pobytech na panství účastnil bohoslužeb.[5] Dne 11. února byla rakev zahalena do královské standarty, na kterou jeho manželka královna Alžběta položila květinový věnec, vynesena z kostela a naložena na dělovou lafetu ceremoniální jednotky jízdního dělostřelectva King's Troop, která ji odvezla na nedaleké nádraží Wolferton. Rakev pěšky následovali bratr zesnulého krále princ Henry, vévoda z Gloucesteru, a zeť princ Philip, vévoda z Edinburghu. Nová královna Alžběta II. se svou sestrou princeznou Margaret a královnou Alžbětou za nimi jely autem. Část cesty v průvodu následovali zaměstnanci panství Sandringham a jejich rodiny a většinu trasy lemovala veřejnost.

Po příjezdu na nádraží rakev z lafety sejmulo osm vojáků pluku Grenadier Guards a uložilo ji do stejného železničního vozu, který na shodné cestě do Londýna vezl rakev Jiřího V., otce zesnulého krále.[5] Vůz táhla lokomotiva LNER Thompson třídy B2 61617 Ford Castle, neboť obvyklá lokomotiva královského vlaku 61671 Royal Sovereign nebyla k dispozici. Trať vyžadovala v King's Lynn obrátku, takže lokomotivu vystřídala BR Standard Class 7 70000 Britannia. Střechy kabin lokomotiv byly pro tuto příležitost natřeny na bílo, jak je u lokomotiv britského královského vlaku tradicí. Britannia dorazila na londýnské nádraží King's Cross ve 14.45.[6]

Procesí v Londýně

[editovat | editovat zdroj]
Image
Interiér Westminster Hall v Londýně, kde byla rakev vystavena

Před příjezdem do Londýna byla na rakev položena královská koruna na polštáři. Rakev vyneslo z vlaku osm příslušníků granátnické gardy a uložilo ji na zelenou dělovou lafetu, stejnou, jaká byla použita při pohřebním průvodu Jiřího V.[5] Alžběta II. s královnou Alžbětou a princeznou Margaret následovaly rakev pěšky až před nádraží a poté nastoupily do vozu, aby se vydaly na cestu za královnou Marií do Buckinghamského paláce. Královská rakev byla v průvodu dopravena do Westminster Hall. Rakev byla vezena na lafetě tažené jízdními dělostřelci King's Troop v doprovodu důstojníka a deseti mužů Grenadier Guards, před nimiž jela jízdní policie. Za rakví šli pěšky vévodové z Gloucesteru a Edinburghu, následováni členy královské rodiny Jiřího VI. Trasa průvodu vedla přes Kingsway, Aldwych, Trafalgarské náměstí a podél Whitehallu (kde vojenští důstojníci v průvodu vzdali čest Londýnskému kenotafu) do Westminster Hall, která je součástí Westminsterského paláce.[5]

Trasu lemovaly davy lidí, a aby se uvolnilo více míst ke stání, na Parlamentním náměstí byly odstraněny rododendrony.[2][5] Průvod přenášela televize, což bylo poprvé, kdy část královského pohřbu toto médium prezentovalo, a také rozhlas. Komentář rozhlasového hlasatele BBC Richarda Dimblebyho vyvolal ohlasy svou jímavostí. Historik D. R. Thorpe vyslovil domněnku, že pohřeb pomohl nastartovat masový nákup televizorů, který se obvykle připisuje inauguraci prezidenta Eisenhowera a korunovaci Alžběty II. v následujícím roce.

Ve Westminster Hall byli přítomni členové obou komor parlamentu, kteří přihlíželi, jak gardisté nesou rakev do sálu. Průvod do sálu vedli heroldi, Nositel černé hůlky (Gentleman Usher of the Black Rod) Brian Horrocks, ministr prací (David Eccles), nejvyšší maršálek, lord Velký komoří (James Heathcote-Drummond-Willoughby, 3. hrabě z Ancasteru) a bezprostředně před rakví děkan Westmisterského opatství (Alan Don) a arcibiskup z Yorku (Cyril Garbett). Za rakví následovaly Alžběta II. a královna Marie, královna Alžběta a princezna Margaret (všechny přijely autem z Buckinghamského paláce). Bohoslužbu vedl arcibiskup z Yorku.[7]

Rakev Jiřího VI. byla poté umístěna na pódium ve Westminster Hall pod dohledem čestné stráže. Veřejnost si mohla rakev prohlédnout a zástup čekajících se chvílemi táhl 4 míle (6,4 km). Během následujících tří dnů prošlo sálem asi 304 000 lidí.[2] Počet lidí byl nižší než v případě Jiřího V., což se přičítalo vlivu rozsáhlého televizního zpravodajství.[4] Po posledním dnu uložení rakve zabralo týmu tří klenotníků dvě hodiny, než očistili prach z korunovačních klenotů, které ležely na rakvi.[2][8]

Pohřeb

[editovat | editovat zdroj]

Londýn

[editovat | editovat zdroj]

Pohřeb Jiřího VI. se konal 15. února 1952. V 8.15 hodin se před Westminster Hall shromáždili smuteční hosté, včetně reprezentantů zahraničních vlád. Americkým zástupcem byl ministr zahraničí Dean Acheson.[9] Belgický král Baudouin se pohřbu odmítl zúčastnit, údajně na radu svého otce Leopolda III., který choval zášť vůči britskému premiérovi Winstonu Churchillovi. Churchill kritizoval Leopolda za to, že během druhé světové války zůstal v nacisty okupované Belgii, místo aby utekl a vedl exilovou vládu. Baudouin se později, v roce 1953, již zúčastnil pohřbu královny Marie.[10][11]

V 9.30 vyneslo rakev Jiřího VI. osm vojáků granátnické gardy z Westminster Hall a uložilo ji na dělovou lafetu.[7] Rakev byla zahalena královskou standartou, na níž byly umístěny koruna, jablko a žezlo a také věnec od jeho choti z orchidejí a konvalinek.[12] Lafetu podle královské tradice táhla skupina námořníků 3,5 míle (5,6 km) z New Palace Yard na nádraží Paddington, odkud se měla vlakem převézt do Windsoru.[9] Průvod vedla Ústřední kapela královského letectva a kapela Velšské gardy. Následoval oddíl RAF a zástupci sil Commonwealthu včetně Severní a Jižní Rhodesie, východní a západní Afriky (pluk King's African Rifles a Royal West African Frontier Force), Cejlonu, Pákistánu, Indie, Jižní Afriky, Nového Zélandu, Austrálie a Kanady. Následovaly oddíly z jednotek, v nichž Jiří VI. zastával pozici vrchního nebo čestného plukovníka, další jednotky britské armády včetně kapel jednotek Coldstream Guards, Irish Guards a Royal Artillery. Nechyběl ani oddíl Královské námořní pěchoty (včetně její kapely). Následovali vysocí zahraniční a britští vojenští důstojníci včetně pobočníků Jiřího VI. Po oddílu Household Cavalry následovala kapela Skotské gardy a shromáždění dudáci pěti skotských a irských pluků. Další vysocí vojenští představitelé a členové Královské domácnosti (Royal Household) předcházeli a doprovázeli rakev za účasti jednotek Gentleman at Arms a Yeoman of the Guard. Jezdecký pluk Household Cavalry vezl královskou standartu mezi rakví a královniným kočárem, v němž jely Alžběta II. a královna Alžběta, princezna Margaret a princezna Marie, pěšky je následovali čtyři královští vévodové a vysocí představitelé armády a Královské domácnosti.[7][9]

Za nimi kráčeli králové Dánska (Fridrich IX.), Řecka (Pavel) a Švédska (Gustaf VI. Adolf) a prezident Francie (Vincent Auriol) v čele skupiny 20 hlav zahraničních států. Za nimi následovali vysocí komisaři států Commonwealthu a zástupci zahraničních delegací. Šest kočárů vezlo britské a zahraniční hodnostářky, za nimiž následovali další členové Královské domácnosti, oddíl Královské letky, další zahraniční hodnostáři a zástupci cizích ozbrojených sil. Následovala kapela Královského ženijního sboru a policejní kapela, před nimi oddíly všech policejních sborů v zemi a zástupci koloniálních policejních sborů. Závěr průvodu tvořili zástupci hasičských sborů a Sboru civilní obrany. Během průvodu byla vypálena salva z 56 děl, jedna rána za každý rok králova života. Stejně tak se 56krát rozezněl Big Ben.[7][13]

Image
Nástupiště č. 8 na nádraží Paddington, odkud vyjel vlak s rakví na hrad Windsor

Acheson si ve zprávě pro výbor pro zahraniční záležitosti Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických stěžoval na ranní čekání a pomalé tempo průvodu, kterému cesta na nádraží trvala 3 hodiny a 10 minut. Zmínil, že dav, který označil za „solidní, odvážné, ale unavené lidi“, se projevoval tiše a nehybně.[9]

Cestu lemovali vojáci, námořníci a letci britských sil, kteří stáli s obrácenými zbraněmi. Průvod prošel podél Whitehallu, kde opět zasalutoval Kenotafu, a později prošel Hyde Parkem k Marble Arch a podél Edgware Road.[12] Průvod s rakví a kočárem dorazil na nástupiště č. 8 v Paddingtonu. Královnina družina sestoupila z koní a pozorovala rakev, kterou osm gardistů přeneslo do královského vlaku.[14] Do téhož vlaku nastoupila královská rodina; ostatní hosté jeli v samostatném vlaku.[9] Vozy táhla lokomotiva GWR třídy 4073 7013 Bristol Castle, ačkoli na ní byly umístěny štítky lokomotivy 4082 Windsor Castle. Ta se sice považovala za vhodnější, protože byla pojmenovaná podle královského sídla a kdysi ji řídil Jiří V., v den pohřbu však nebyla k dispozici.[15] Královské letectvo po dobu pohřbu na znamení úcty setrvávalo na zemi. Při jednom transatlantickém letu z Londýna do New Yorku, který se uskutečnil v době pohřbu, vzdali všichni cestující úctu povstáním a skloněním hlavy.[2]

Windsor

[editovat | editovat zdroj]
Image
Kaple svatého Jiří na hradě Windsor

Ve Windsoru byla rakev vyzdvižena z vlaku a následně ji námořníci odvezli na lafetě přes město do kaple svatého Jiří na hradě Windsor. Tento průvod se podobal tomu londýnskému, byl však podstatně menší. Příjezd rakve do královské kaple doprovázeli námořní poddůstojníci, kteří zesnulému vzdali poctu symbolickým posledním zapískáním. Alžběta II. nevyužila pravidlo přednosti a nechala před sebou jít královnu matku.[12] Ze samotného pohřebního obřadu, který vedli arcibiskup z Canterbury Geoffrey Fisher a arcibiskup z Yorku Cyril Garbett, byly televizní kamery vyloučeny,[16] přenášely jej však rozhlasové stanice BBC a NBC. Přítomen byl také biskup z Winchesteru (Alwyn Williams), který přednesl čtení, a děkan z Windsoru (Eric Hamilton).[7]

Hudba k bohoslužbě zahrnovala poslední pohřební větu z Knihy společných modliteb „Slyšel jsem hlas z nebe“ (I heard a Voice from Heaven) v nové úpravě Williama Henryho Harrise, varhaníka a hudebního ředitele kaple. Další hudbu představoval hymnus „The Strife is O'er, the Battle Done“ a hymna, „God be in my head and in my understanding“ v úpravě Walforda Daviese, která zazněla poté, co král heroldů vyhlásil tituly zesnulého krále.[17] Alžběta II. na závěr obřadu položila na rakev standartu královské granátnické gardy. Jako recesní voluntář zaznělo preludium Huberta Parryho „Ye boundless realms of joy“, které si Alžběta II. výslovně vyžádala, aby obřad skončil spíše nadějně než truchlivě.[17]

Před kaplí se shromažďovaly věnce a květiny; Winston Churchill položil jeden věnec jménem britské vlády, na jehož kartičku napsal „Za statečnost“, což jsou slova vyrytá na Viktoriině kříži, nejvyšším britském vojenském vyznamenání za statečnost.[1][12] Jiří VI. byl pohřben v královské hrobce kaple svatého Jiří.[18] Během pohřbu lord komoří provedl tradiční symbolické zlomení své úřední hole tak, že odšrouboval spoj v jejím středu a položil poloviny na rakev.[19] Nakonec Alžběta II. vhodila hrst hlíny z Windsoru.[20]

Zahraniční hosté

[editovat | editovat zdroj]

Královští hosté

[editovat | editovat zdroj]

Ostatní hosté

[editovat | editovat zdroj]

Schuman, Acheson a Adenauer se zúčastnili pohřbu, protože byli všichni na plánované návštěvě Londýna, kde měli vést politická a diplomatická jednání. Týden před královou smrtí požádal britský ministr zahraničí Anthony Eden, aby všichni tři přijeli do Londýna vypracovat dohodu západní velké trojky o zapojení Německa do evropské obranné organizace před konferencí NATO v Lisabonu.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Death and state funeral of George VI na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 CIARA.BERRY. George VI (r.1936–1952). The Royal Family [online]. 2016-01-12 [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. (anglicky)
  2. 1 2 3 4 5 6 KNIGHT, Sam. 'London Bridge is down': the secret plan for the days after the Queen’s death. The Guardian [online]. 2017-03-17 [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ↑ Death of King George VI (Hansard, 6 February 1952). api.parliament.uk [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online.
  4. 1 2 RANGE, Matthias. British Royal and State Funerals: Music and Ceremonial Since Elizabeth I. Woodbridge, Suffolk: Boydell & Brewer, 2016. 428 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78327-092-7. (anglicky) Google-Books-ID: Kn1FDAAAQBAJ.
  5. 1 2 3 4 5 Royal: King George VI funeral procession throughout England. Reuters Archive Licensing [online]. [cit. 2022-09-26]. Record ID: 190861. Dostupné online. (anglicky)
  6. ↑ KINGSTON, Patrick. Royal trains. London: Spring, 1989. 192 s. Dostupné online. ISBN 0-600-56287-5, ISBN 978-0-600-56287-0. OCLC 21296444
  7. 1 2 3 4 5 Page 3345 | Supplement 39575, 17 June 1952 | London Gazette | The Gazette. The London Gazette [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online.
  8. ↑ HOBSBAWM, Eric; RANGER, Terence. The Invention of Tradition. Cambridge: Cambridge University Press, 1983. 329 s. Dostupné online. ISBN 978-1-107-60467-4. (anglicky) Google-Books-ID: SugpRWf_FB4C.
  9. 1 2 3 4 5 United States Congress House Committee on Foreign Affairs. Selected Executive Session Hearings of the Committee. Washington, D.C.: U.S. Government Printing Office, 1980. 1210 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: FUT1AAAAMAAJ.
  10. ↑ Royal Vault in Scenes of Courtly Sorrow. Life. 13. duben 1953, čís. 15, s. 37. Dostupné online. ISSN 0024-3019. (anglicky)
  11. ↑ TOMLINSON, Richard. Obituary: King Baudouin I of the Belgians. The Independent [online]. 1993-08-02 [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. (anglicky)
  12. 1 2 3 4 British Pathé. The Last Journey: Funeral Of King George VI (1952) | British Pathé [online]. 2014-4-13 [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  13. ↑ The London encyclopaedia. 3rd [rev.] ed. vyd. London: Macmillan xvi, 1116 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4050-4925-2, ISBN 1-4050-4925-1. OCLC 602801094
  14. ↑ Centenary of Paddington Station. The Railway Magazine. 1954, čís. 100, s. 425. Dostupné online. (anglicky)
  15. ↑ KINGSTON, Patrick. Royal trains. London: Spring, 1989. 192 s. ISBN 0-600-56287-5, ISBN 978-0-600-56287-0. OCLC 21296444 S. 94.
  16. ↑ Television's crowning moment. www.bbc.com [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  17. 1 2 RANGE, Matthias. British royal and state funerals : music and ceremonial since Elizabeth I. Woodbridge: [s.n.] ISBN 978-1-78204-698-1, ISBN 1-78204-698-4. OCLC 940558038 S. 282 a 315.
  18. ↑ Royal Burials in the Chapel since 1805 [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. (anglicky)
  19. ↑ MICHIE, Allan Andrew. The Crown and the People. [s.l.]: Secker and Warburg 458 s. Dostupné online. S. 32. (anglicky) Google-Books-ID: lXwzAAAAIAAJ.
  20. ↑ LONGFORD, Elizabeth. The Queen : the life of Elizabeth II. New York: Ballantine Books ISBN 0-345-32004-2, ISBN 978-0-345-32004-9. OCLC 11933171 S. 161.

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Smrt_a_státní_pohřeb_Jiřího_VI.&oldid=25661519“