Přeskočit na obsah

Henri B. Kagan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Henri B. Kagan
Image
Narození15. prosince 1930 (95 let)
Boulogne-Billancourt
Alma materPřírodovědecká fakulta v Paříži
École nationale supérieure de chimie de Paris
PracovištěUniverzita Paříž Jih
OborAsymetrická katalýza
OceněníWolfova cena za chemii (2001)
Cena Rjódžiho Nojoriho (2002)
Nobelova cena za chemii (2026)
Image Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henri Boris Kagan (* 15. prosince 1930 Boulogne-Billancourt) je francouzský chemik. Působí jako emeritní profesor na Univerzitě Paris-Saclay ve Francii. Je průkopníkem v oblasti asymetrické katalýzy. Jeho objevy měly dalekosáhlý dopad na farmaceutický průmysl.[1] V roce 2026 mu byla společně s Kensóem Soaiem udělena Nobelova cena za chemii „za objev nelineárních efektů a autokatalýzy v asymetrické organické syntéze“.[2]

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do židovské rodiny, která přežila druhou světovou válku díky ukrývání na jihu Francie pod krycími jmény. Vystudoval Sorbonnu a École nationale supérieure de chimie de Paris a zpracoval svou doktorskou práci pod vedením J. Jacquese na Collège de France. Následně působil jako vědecký pracovník u A. Horeaua. Poté přešel na Université Paris-Sud v Orsay, kde působí jako emeritní profesor. Milníkem v jeho výzkumu byl vývoj ligandů se symetrií C2, např. DIOP pro asymetrickou katalýzu.[3] Tento objev vedl k nalezení mnoha příbuzných ligandů, které slouží jako nosiče pro katalyzátory.

V roce 1986 Kagan pozoroval první příklady nelineárních efektů v asymetrické katalýze a vyvinul matematické modely pro popis chování takových katalyzátorů.[4] Šlo o zásadní objev, který z nelineárních efektů učinil samostatný chemický obor: nejenže jsou nástrojem k pochopení molekulárních mechanismů, ale diskutuje se o nich také v souvislosti s původem života (asymetrická amplifikace).[5] Právě za tuto práci mu byla udělena Nobelova cena za chemii.[2]

Ocenění a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Kagan je členem Francouzské akademie věd a ve svém oboru získal mnoho ocenění, mezi něž patří: Stříbrná medaile Francouzského národního centra pro vědecký výzkum (CNRS), Prelogova medaile, Medaile Augusta Wilhelma von Hofmanna, Nagojská medaile za organickou chemii, Cena Tetrahedron, Wolfova cena za chemii, Grand Prix de la Fondation de la Maison de la Chimie, Rytíř Řádu čestné legie, Cena JSPS pro významné vědce, Cena Rjódžiho Nojoriho a Medaile Benjamina Franklina za rok 2005 (The Franklin Institute Awards).[6] V roce 2026 dostal Nobelovu cenu za chemii.[2]

Kontroverze kolem Nobelovy ceny

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 vznikla kontroverze, když Kaganovi nebyla udělena Nobelova cena, o kterou se rozdělili K. Barry Sharpless ze Scripps Research Institute v kalifornské La Jolle, Rjódži Nojori z Nagojské univerzity v Japonsku a William S. Knowles, dříve působící v Monsanto Company v missourském St. Louis, za práci na katalytické asymetrické syntéze. Francouzský ministr pro vědu, Roger-Gérard Schwartzenberg, se domníval, že Kagan jako průkopník tohoto oboru měl být rovněž oceněn. Cenu však mohou získat maximálně tři lidé.[7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henri B. Kagan na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Who's who in Western Europe. [s.l.]: International Biographical Centre, 1981. Dostupné online. ISBN 978-0-900332-61-6. S. 392. (anglicky)
  2. 1 2 3 They made chemistry choose a mirror image. Nobelova nadace [online]. 2026-10-07 [cit. 2026-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ↑ KAGAN, Henri B.; DANG, Tuan-Phat. Asymmetric catalytic reduction with transition metal complexes. I. Catalytic system of rhodium(I) with (-)-2,3-0-isopropylidene-2,3-dihydroxy-1,4-bis(diphenylphosphino)butane, a new chiral diphosphine. Journal of the American Chemical Society. 1972-09-01, roč. 94, čís. 18, s. 6429–6433. Dostupné online [cit. 2026-10-07]. ISSN 0002-7863. doi:10.1021/ja00773a028. (anglicky)
  4. ↑ PUCHOT, C.; SAMUEL, O.; DUNACH, E. Nonlinear effects in asymmetric synthesis. Examples in asymmetric oxidations and aldolization reactions. Journal of the American Chemical Society. 1986-04, roč. 108, čís. 9, s. 2353–2357. Dostupné online [cit. 2026-10-07]. ISSN 0002-7863. doi:10.1021/ja00269a036. (anglicky)
  5. ↑ GUILLANEUX, Denis; ZHAO, Shu-Hai; SAMUEL, Odile. Nonlinear Effects in Asymmetric Catalysis. Journal of the American Chemical Society. 1994-10, roč. 116, čís. 21, s. 9430–9439. Dostupné online [cit. 2026-10-07]. ISSN 0002-7863. doi:10.1021/ja00100a004. (anglicky)
  6. ↑ Henri B. Kagan - The Franklin Institute Awards - Laureate Database [online]. [cit. 2026-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-05.
  7. ↑ GOODMAN, Sally. French Nobel protest makes chemist a cause célèbre. Nature. 2001-11-15, roč. 414, čís. 6861, s. 239–239. Dostupné online [cit. 2026-10-07]. ISSN 0028-0836. doi:10.1038/35104765. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]