Přeskočit na obsah

Ain (departement)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ain (01)
Řeka Ain u obce Corveissiat
Ain (01) – vlajka
Vlajka
Ain (01) – znak
Znak
Geografie
Image
Hlavní městoBourg-en-Bresse
Souřadnice
Rozloha5 762 km²
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel679 344 (2023)
Hustota zalidnění117,9 obyv./km²
Správa regionu
StátFrancieFrancie Francie
RegionAuvergne Rhône-Alpes
PrefekturaBourg-en-Bresse
PodprefekturyBelley, Gex, Nantua
Druh celkuDepartement
Podřízené celkyArrondissementy (4)
Kantony (23)
Obce (391)
Vznik4. března 1790
Prezident generální radyJean Deguerry (LR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2FR-01
Oficiální webwww.ain.fr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ain (výslovnost [ɛ̃]; franko-provensálsky En) je francouzský departement ležící v regionu Auvergne-Rhône-Alpes mezi Lyonem a Ženevou u hranic se Švýcarskem. Je pojmenován podle řeky Ain, která jím protéká a je jedním z přítoků Rhony. Hlavní město je Bourg-en-Bresse. Žije zde přibližně 679 tisíc[1] obyvatel. V abecedním pořadí francouzských departementů, které se používá pro poštovní a demografické účely, je departement na prvním místě, proto mu bylo přiděleno číslo 01.

Departement sestává ze čtyř geograficky odlišných oblastí (Bresse, Dombes, Bugey a Pays de Gex) z nichž každá přispívá k rozmanitému a dynamickému hospodářskému rozvoji departementu.

Image
Viadukt Cize-Bolonon, silniční a železniční most přes údolí řeky Ain

Departement Ain je územím výrazných geografických kontrastů. Na severu se rozkládá rovinatá oblast Bresse, kterou ohraničuje řeka Saôna a která se mírně zvedá směrem k severovýchodu. Na jihovýchodě leží oblast Dombes s více než tisícovkou rybníků a jezer. Na východě se nad Bressenskou rovinou zvedá pohoří jižní Jury. Údolími se kříží rušné dopravní trasy směřující do Itálie a Švýcarska. Oblast kolem města Gex je od zbytku departementu oddělena posledním východním hřebenem Jury, kde se nachází nejvyšší bod departementu, Crêt de la Neige (1720 m). Gex geograficky náleží k povodí Ženevského jezera.

Západní hranici departementu tvoří řeka Saôn. Jejími přítoky jsou tři menší řeky: Reyssouze (76 km), Veyle (68 km) a Chalaronne (52 km). Na východě a jihu tvoří hranice departementu řeka Rhôna. Jejími hlavními přítoky jsou Suran (50 km) a především řeka Ain (190 km), kterou samotnou napájí 118 menších řek a potoků.

Departement sousedí s departementy Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Isère, Savojsko, Horní Savojsko a švýcarskými kantony Ženeva a Vaud.

Dopravní síť

[editovat | editovat zdroj]

Oblast se nachází na křižovatce významných národních i mezinárodních dopravních proudů a představuje důležitou tranzitní oblast. Celková dopravní síť v departementu měří přes 4000 km. Kromě dobře rozvinuté sítě bývalých státních silnic, které byly roku 2007 převedeny do správy departementu, protíná departement také 232 km dálnic.

Pro národní i mezinárodní lety se v blízkosti nacházejí mezinárodní letiště v Lyonu (Saint-Exupéry) a Ženevě (Cointrin). V departementu Ain se rovněž nacházejí dvě splavné řeky – Saôna a Rhôna, po nichž se přepravují stavební materiály, například štěrk. Nejvýznamnější přístav se nachází v obci Jassans-Riottier na řece Saôně.

Železniční síť má pro departement velký význam, důležité jsou zejména vysokorychlostní tratě TGV spojující Paříž s Ženevou (s přestupní stanicí v Bellegarde-sur-Valserine) a Paříž s Lyonem (vedoucí údolím řeky Saôny). Modernizovaná trať Ligne du Haut-Bugey byla otevřena roku 2010 a zkrátila cestovní dobu mezi Paříží a Ženevou o 20 minut. Regionální síť TER (vlaků a autobusů) má klíčový význam především pro spojení s Lyonem.

Nejstarší historie

[editovat | editovat zdroj]

První obyvatelé se v oblasti dnešních hranic departementu usadili asi v roce 15 000 př. n. l. Z období středního neolitu, popř. z období 4. nebo 3. tisíciletí př. n. l. pochází menhir Pierrefiche ve městě Simandre-sur-Suran.[2] Z konce 2. století př. n. l. pochází v oblasti nalezený tzv. Kalendář z Coligny, který nese nejstarší dochovaný nápis v galském jazyce. Roku 58 př. n. l. začlo v oblasti vojenské tažení Julia Caesara proti Helvétům, kteří táhli Galií přes území dnešního Ain, a znamenalo počátek galských válek.

Za Merovejců náležely čtyři historické oblasti dnešního departementu k Burgundskému království. Počátkem 6. století vzniklo v Belley první biskupství v této oblasti. V údolích byly v této době často zakládány kláštery benediktinského řádu. Verdunskou smlouvou z roku 843 byla území, která dnes tvoří Ain, přidělena království Lothara I. Franského (Lotharingii). První velká léna (seigneuries) vznikla mezi lety 895 a 900 v Bâgé-le-Châtel, které se stalo jádrem kraje Bresse, a v Coligny. Na mírně zvlněném, obtížně bránitelném území bylo rovněž vybudováno množství hradů. Ve 12. století zde rozkvétala románská architektura.

Image
Historická pohlednice přístavu ve Villefranche-sur-Saône
Image
Mapa Savojských států v 16. až 18. století

V 11. století se v oblasti Belley usadili hrabata ze Savojska a z Valromey. Roku 1272 se Sibylle de Bâgé, jediná dědička rodu, provdala za Amadea V., hraběte savojského, čímž připojila Bresse k savojským državám. Na základě pařížských smluv z roku 1355 k nim byly připojeny i oblasti Dauphiné a Gex na pravém břehu řeky Rhôny. Na počátku 15. století bylo téměř celé území dnešního Ain sjednoceno pod panstvím savojského rodu. V městech vznikaly nové kláštery a stavěly či přestavovaly se kostely v gotickém slohu.

Na počátku 16. století dosáhlo Savojské vévodství vrcholu své moci a území dnešního Ain zdědila Markéta Habsburská, vdova po vévodovi Filibertovi II. Savojském. Ta nechala v Brou vystavět klášter v pozdně gotickém stylu, za její vlády se sídlem biskupství stalo město Bourg-en-Bresse. Po její smrti si vévodství nárokoval její synovec, francouzský král František I., který jej roku 1536 vojensky dobyl. Po míru uzavřeném roku 1559 v Savoji bylo území Ain vráceno vévodovi savojskému, který začal kraj okamžitě opevňovat. Během francouzsko-savojské války v letech 1600–1601 dobyl kraj znovu francouzský král Jindřich IV. Mírová smlouva z Lyonu z 17. ledna 1601 konflikt ukončila a území dnešního Ain bylo připojeno k Burgundsku. V 17. století zde vzkvétalo sochařství, malířství i literatura. V 18. století vznikaly silnice a menší průmyslové podniky. Dne 28. března 1762 hrabě z Eu, syn vévody z Maine, postoupil území Dombes králi Ludvíku XV.

Od 18. století

[editovat | editovat zdroj]

Samotný departement vznikl dne 4. března 1790 aplikací zákona z 22. prosince 1789 během velké francouzské revoluce, společně s departementem Léman. Hned po svém vzniku byl rozdělen na devět arrondissementů, 49 kantonů a 501 obcí. Revoluce si v departementu nevyžádala mnoho obětí, zničila ale řadu cenných historických památek. V roce 1815 byl Vídeňským kongresem zrušen departement Léman a jeho arrondissement Gex byl připojen k departementu Ain. Sedm obcí z Gexu však bylo po druhé pařížské smlouvě z 20. listopadu 1815 postoupeno Ženevě, aby bylo území kantonu spojeno se zbytkem Švýcarska – šlo o obce Bellevue, Collex-Bossy, Meyrin, Pregny, Le Grand-Saconnex, Vernier a Versoix.[3]

Díky větší vzdálenosti od fronty byl departement ušetřen zkáz první světové války, během jejího trvání však zanikla většina vinic, které už nebyly obnoveny. Poválečná industrializace se nejrychleji začala rozvíjet ve městech Oyonnax a Bellegarde. Roku 1937 byla zahájena stavba přehrady Génissiat. Druhá světová válka zasáhla departement těžce – 600 osob bylo deportováno a polovina z nich se již nevrátila. Tyto události připomínají mimo jiné památník Maquis u Cerdonu, památník deportovaných dětí z Izieu, nebo muzeum odboje a deportace v Nantui.

Ve druhé polovině 20. století pokračovala rozsáhlá industrializace regionu, podporovaná rozvojem silniční a železniční sítě.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Departement se vyznačuje dynamickým demografickým vývojem. Počet obyvatel vzrostl z 471 019 v roce 1990 na 638 425 v roce 2016. Tento nárůst je způsoben především přirozeným přírůstkem obyvatelstva a v menší míře také mírně kladným migračním saldem.[4]

Průměrná hustota zalidnění činila v roce 2022 116,5 obyvatel na km² (v regionu Auvergne-Rhône-Alpes činí 117; v metropolitní Francii 122). Zatímco údolí řeky Saôny, oblast Côtière, město Bourg-en-Bresse nebo arrondissement Gex mají hustotu osídlení vysokou, hornatý region Bugey ve střední části departementu je obydlen řidčeji.

Rok 1791 1801 1851 1901 1911 1921 1931 1946 1954 1962 1968 1975 1982 1990 1999 2006 2011 2022
Počet obyvatel 307 756 297 701 372 939 350 416 342 482 315 757 322 918 306 778 311 941 327 146 339 262 376 477 418 516 471 019 515 270 566 740 603 287 671 289

Prezidentem generální rady je od roku 2017 Jean Deguerry ze strany Lés Republicains.[5]

Národní shromáždění

[editovat | editovat zdroj]

Departement sestává z pěti volebních obvodů do Národního shromáždění. Po volbách do Národního shromáždění 2024 je složení politiků následující:

Volební obvod Člen Stranická příslušnost
1. volební obvod Xavier Breton Lés Republicains
2. volební obvod Romain Daubié Demokratické hnutí
3. volební obvod Olga Givernet Obnova
4. volební obvod Jérôme Buisson Národní sdružení
5. volební obvod Marc Chavenent Lés Republicains

Administrativní členění

[editovat | editovat zdroj]
Image
Budova prefektury v Bourg-en-Bresse
Arrondissement Počet obyvatel
(2022)
Rozloha
(km²)
Hustota zalidnění Obce
Belley 126 4681 584,280103
Bourg-en-Bresse 345 9482 873,7120199
Gex 104 770404,925927
Nantua 94 103899,610562

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]
Image
Letecký pohled na polohu velkého hadronového urychlovače CERN

S mírou nezaměstnanosti okolo 5,5 % (oproti 7 % v regionu Auvergne-Rhône-Alpes a 7 % ve Francii), se soudržnou sítí 11 500 malých a středních podniků (SME) a rychle rostoucí, exportně orientovanou ekonomikou, zejména vůči Německu, Itálii a Španělsku, patří departement mezi nejdynamičtější oblasti Francie.

Navzdory svému převážně venkovskému charakteru je Ain silně industrializovaným departementem. Kromě množství malých a středních podniků zde sídlí i několik mezinárodně orientovaných společností, např. Roset-Cinna, Grosfillex, Volvo, Carrier, Smoby-Berchet, CIAT, Renault Trucks či Tréfileurope. Více než třetina všech zaměstnanců pracuje v průmyslu a stavebnictví, díky čemuž Ain zaujímá 6. místo mezi všemi francouzskými departementy podle stupně industrializace a je nejprůmyslovějším departementem regionu Auvergne-Rhône-Alpes.[6]

Výroba plastů, soustředěná zejména kolem města Oyonnax, tvoří vysoce produktivní odvětví. Takzvané „plastikářské údolí“ (Plastics Valley) představuje 10 % celého francouzského plastikářského průmyslu a jedná se o největší koncentraci podniků tohoto druhu v Evropě.[7] V regionu působí 349 podniků zaměstnávajících přibližně 11 000 osob, což představuje více než čtvrtinu zaměstnanců terciárního sektoru (bez stavebnictví). V oblasti Oyonnaxu jsou tři ze čtyř pracovních míst přímo či nepřímo závislá na plastikářství.[zdroj?]

Zemědělsko-potravinářský průmysl, soustředěný hlavně v oblasti Bresse, zaměstnává více než 5 000 lidí. Ve městě Bourg-en-Bresse tvoří pracovníci v masném a konzervárenském průmyslu více než pětinu všech zaměstnanců. Hlavními pilíři agroprůmyslu jsou výkonné zemědělství s řadou kvalitních produktů a přítomnost několika předních firem tohoto odvětví. Drůbežářský průmysl v Bresse zaměstnává přibližně 350 osob.

Průmyslová struktura departementu zahrnuje také zpracování kovů (kabely, dráty, elektrické vodiče) a strojírenství (automobilový průmysl, největší francouzské středisko výroby nákladních vozů). V tomto odvětví působí významné společnosti jako Tréfileurope, Alcatel Cables či Renault Trucks. Slévárenský, kovozpracující a elektrotechnický průmysl dohromady tvoří přibližně 8 tisíc pracovních míst.

Stavebnictví, které zaměstnává přes 12 000 osob, představuje významnou část ekonomiky departementu – asi čtvrtinu všech průmyslových pracovníků. Další rozvoj tohoto odvětví je podporován ekonomickým a demografickým růstem oblasti. Díky rozsáhlým lesům (zabírají více než třetinu rozlohy departementu) zaměstnával dřevozpracující průmysl v září 2007 přibližně 4 500 osob.

Dalším hospodářským faktorem je jaderný průmysl. Bugejská jaderná elektrárna vyrábí přibližně 4,2 % francouzské elektřiny, zaměstnává přes 1 350 pracovníků a zajišťuje řadu pracovních míst v dodavatelských firmách. Na území departementu se nachází také několik průmyslových zón. Kromě zmíněného „plastikářského údolí“ a menších podnikatelských parků vzniklých z místních iniciativ je významný také rozsáhlý průmyslový park v nížině Plaine de l’Ain.

Ačkoli má sídlo již ve Švýcarsku za hranicí v Ženevě, do několika obcí arrondissementu Gex zasahuje většina velkého hadronového urychlovače CERN.

Image
Plísňový sýr Bleu de Gex

Zemědělství

[editovat | editovat zdroj]

Rozmanité zemědělství (chov dobytka a drůbeže, produkce mléka a mléčných výrobků, pěstování obilnin, zeleniny a vína) poskytuje několik pro oblast typických produktů. Patří k nim zejména drůbež z Bresse (volaille de Bresse), modré plísňové sýry (Bleu) z Gexu, Grièges a Bresse, kapři a jeseteři z oblasti Dombes či vína z oblasti Bugey.

Celkový počet zemědělských podniků činí 5 170, z toho 2 750 představují farmy s plným provozem. V posledních 25 letech jejich počet neustále klesá – zatímco v roce 1979 bylo zaznamenáno 14 600 farem, v roce 1988 to bylo 11 320 a v roce 2000 již jen 6 320. Zemědělská půda zaujímá 268 361 ha, z toho 150 917 ha tvoří orná půda a 118 000 ha trvalé kultury (pastviny, vinice, ovocné sady, školky). Hodnota zemědělské produkce dosahuje 545 milionů eur, z čehož 52 % (274 milionů eur) připadá na živočišnou výrobu (skot, ovce, prasata, drůbež, kapři, mléko) a 44 % (240 milionů eur) na rostlinnou produkci (obilniny, olejniny, víno, zelenina, květiny).

Rychle se rozvíjející sektor služeb tvoří 46,6 % všech podniků a zaměstnává přibližně 66 tisíc osob.[8] Služby pro podniky představují 32,2 % všech zaměstnanců v tomto odvětví, přičemž stále roste význam poradenství a informačních technologií. Významnou složku tvoří i vzdělávací, zdravotnické a sociální služby, které zaměstnávají přibližně čtvrtinu pracovníků v sektoru služeb.

Největší města

[editovat | editovat zdroj]
Image
Město Valserhône

Počty obyvatel jsou uvedeny k roku 2022:[9]

Image
Jezero Genin, oblíbená rekreační oblast poblíž Oyonnaxu

Z hospodářského hlediska představuje cestovní ruch v departementu Ain obrat přibližně 300 milionů eur a vytváří 10 000 přímých a dalších 10 000 nepřímých pracovních míst. V prosinci 2006 bylo 2,9 % všech zaměstnanců v departementu zaměstnáno v odvětví cestovního ruchu.[10]

Turistika a cykloturistika (27 tras o celkové délce přes 1 500 km) každoročně přitahují značný počet návštěvníků. Sektor ubytování zahrnuje přibližně 1 100 zařízení (hotely, kempy, penziony,, tzv. gîtes, rekreační apartmány, hostinské pokoje aj.) s celkovou kapacitou 40 850 lůžek. Během sezony roku 2006 bylo v departementu stráveno 2,5 milionu nocí oproti 2,7 milionu v roce 2002.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ain na anglické Wikipedii.

  1. Populations de référence 2023. INSEE. 18. prosince 2025. Dostupné online.
  2. Menhir de Pierre-Fiche à Simandre-sur-Suran - Patrimoine(s) de l'Ain. patrimoines.ain.fr [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online.
  3. Gex, une histoire genevoise - Le Temps. www.letemps.ch. 2001-04-09. Dostupné online [cit. 2025-10-30]. ISSN 1423-3967. (francouzsky)
  4. Dossier complet − Département de l'Ain (01) | Insee. www.insee.fr [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online.
  5. Jean Deguerry : "Soutenir les collèges de l’Ain, c’est investir dans notre jeunesse". mesinfos [online]. 2025-09-04 [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (FR)
  6. Chiffres Clés de l’Ain 2024 [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online.
  7. Plastics. en.plasticsvallee.fr [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Ain. 870 emplois créés en un an dans le département selon l’Urssaf. www.leprogres.fr. 2023-07-17. Dostupné online [cit. 2025-10-30]. (francouzsky)
  9. Full set of local data − Department of Ain (01) | Insee. www.insee.fr [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online.
  10. PME 2006, Rapport OSEO sur l’évolution des PME [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]