Bouches-du-Rhône
| Bouches-du-Rhône (13) | |
|---|---|
 Budova prefektury departementu v Marseille | |
 Vlajka  Znak | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Marseille |
| Souřadnice | 43°30′ s. š., 5°5′ v. d. |
| Rozloha | 5 087 km² |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 2 087 658 (2023) |
| Hustota zalidnění | 410,4 obyv./km² |
| Správa regionu | |
| Stát |  Francie |
| Region | Provence-Alpes-Côte d’Azur |
| Prefektura | Marseille |
| Podprefektury | Aix-en-Provence, Arles, Istres |
| Druh celku | Departement |
| Podřízené celky | Arrondissementy (4) Kantony (29) Obce (119) |
| Vznik | 4. března 1790 |
| Prezident generální rady | Martine Vassal (LR) |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | FR-13 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bouches-du-Rhône (výslovnost [le buš dy ʁon]; doslova „ústí Rhôny“; okcitánsky lei Bocas de Ròse) je francouzský departement ležící v regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur v jižní Francii na pobřeží Středozemního moře. Žije zde přibližně 2,09 milionu[1] obyvatel. Hlavní a největší město departementu je Marseille, jeden z největších přístavů v zemi, dalšími významnými městy jsou Aix-en-Provence, Arles, nebo Aubagne. Kód INSEE a poštovní směrovací číslo departementu je 13.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
Departement je součástí regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur. Na západě sousedí s departementem Gard, na severu s departementem Vaucluse a na východě s departementem Var; na jihu je omýván Středozemním mořem. Delta řeky Rhôny vytváří v jihozápadní části departementu rozsáhlé bažinaté mokřady známé jako Camargue. Tunel Rove Tunnel, nejdelší plavební tunel na světě spojující Marseille s lagunou Étang de Berre, spolu s menšími kanály dále na západ umožňoval až do roku 1963 vodní dopravu k řece Rhôně z Marseille, v témže roce byl však pro plavbu uzavřen.
Departement Bouches-du-Rhône je vymezen řekami Rhônou na západě a Durance na severu. Jižně od města Arles se na Rhôně rozdělují dvě ramena, Grand Rhône a Petit Rhône, území mezi nimi tvoří oblast Camargue. Hlavními horskými celky departementu jsou masiv Sainte-Baume (1 042 m), hora Montagne Sainte-Victoire (1 011 m), masiv Garlaban a masiv Alpilles.
Klima
[editovat | editovat zdroj]Departement má středomořské podnebí, pro něž jsou typické výrazné teplotní rozdíly v rámci ročního průběhu, pohybující se přibližně v rozmezí 15 °C. Srážky jsou nepravidelné, počet dnů s úhrnem přesahujícím 1 mm činí v průměru pouze okolo 65 ročně. Pokud však prší, jedná se často o náhlé a intenzivní přívaly. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje 500 až 700 mm. Nejvíce srážek připadá na jaro a podzim, zatímco léta jsou velmi horká a zimy mírné.
Charakteristickým rysem klimatu jsou rovněž silné větry, zejména mistral, který vane přibližně sto dní v roce a může dosahovat rychlosti až 100 km/h. Pobřežní oblasti jsou obecně sušší, zejména podél pobřeží Côte Bleue, v oblasti Calanques a v zátoce u města La Ciotat, kde se nacházejí jedny z nejsušších míst ve Francii s ročním úhrnem srážek okolo 450 mm.
Vyšší polohy departementu na severu se vyznačují větším množstvím srážek a nižšími teplotami. Vnitrozemská oblast kolem řeky Arc je podstatně chladnější než ostatní části; v zimě se zde běžně vyskytují silné mrazy.
Seismická aktivita
[editovat | editovat zdroj]Departement je rovněž znám svou seismickou aktivitou. Ta se nejvíce projevuje u obcí zařazených do zóny II („střední seismická aktivita“), mezi něž patří např. Lambesc, Peyrolles-en-Provence, či Salon-de-Provence.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Dějiny departementu jsou úzce spjaty s dějinami celého regionu Provence. Město Marseille je významným přístavem již od období před dobytím provincie Galie římským císařem Juliem Caesarem. Římská přítomnost zanechala na území departementu několik památek, jako např. koloseum v Arles. Mezi významné osobnosti narozené v této oblasti patří romantický malíř Camille Roqueplan a jeho bratr, novinář a divadelní ředitel Nestor Roqueplan.
Bouches-du-Rhône je jedním z původních 83 departementů vytvořených během Francouzské revoluce dne 4. března 1790 aplikací zákona z 22. prosince 1789. Vznikl ze západní části bývalé provincie Provence a z knížectví Orange, Martigues a Lambesc. Roku 1793 přišel o část svého území, včetně měst Orange a Apt, a to v souvislosti se zřízením nového departementu Vaucluse.
_-_Fonds_Ancely_-_B315556101_A_LEVASSEUR_016.jpg)
Po svém vzniku departement výrazně podporoval Francouzskou revoluci; roku 1794 zde existovalo na 90 jakobínských klubů. V tét dobře přijala více než polovina kněží v departementu Občanskou ústavu duchovenstva, která fakticky podřídila církev státní moci. Roku 1800 bylo sídlo departementu přeneseno z Aix-en-Provence do Marseille.
Po vítězství spojeneckých vojsk v bitvě u Waterloo (18. června 1815) byl departement od června 1815 do listopadu 1818 obsazen rakouskými jednotkami.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1791 | 1801 | 1851 | 1901 | 1911 | 1921 | 1931 | 1946 | 1954 | 1962 | 1975 | 1982 | 1990 | 1999 | 2006 | 2016 | 2022 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 466 045 | 285 012 | 428 989 | 734 347 | 805 755 | 841 996 | 1 101 672 | 971 935 | 1 048 762 | 1 248 355 | 1 632 974 | 1 724 199 | 1 759 371 | 1 835 719 | 1 937 405 | 2 019 717 | 2 069 811 |
Politika
[editovat | editovat zdroj]Protože departement Bouches-du-Rhône patří k nejlidnatějším a sociálně nejrozmanitějším ve Francii, byl dlouhodobě dějištěm mimořádně ostrých politických střetů. Rozvoj přístavu Marseille-Fos Port, vztahy Francie k jejímu koloniálnímu impériu, průmyslová činnost spojená s těžbou uhlí v Provence i výrazná imigrační vlna – zejména z Itálie od konce 19. století a v meziválečném období – vedly ke vzniku početné a politicky aktivní dělnické třídy.
Od konce 19. století zde sílilo socialistické hnutí, již roku 1881 zde byl zvolen první socialistický poslanec ve Francii, Clovis Hugues. Venkovské oblasti, zejména okolí města Aix-en-Provence, naopak tradičně tíhly k pravicovým stranám, v počátcích Francouzské třetí republiky především k monarchistům a katolíkům. Meziválečné období a éra Lidové fronty znamenaly nástup dlouhodobé převahy levice, mimo jiné díky volebním úspěchům Francouzské sekce dělnické internacionály (SFIO).
Po druhé světové válce byla marseillská pravice, spojená s podsvětím a kompromitovaná kolaborací během německé okupace, výrazně zdiskreditována. Levicové síly získaly rozhodující postavení a v roce 1946 byl v Marseille zvolen první komunistický starosta Jean Cristofol. Roku 1947 však vytvořila SFIO protikomunistickou alianci s pravicovými a středovými stranami, což později vedlo ke zvolení Gastona Defferreho starostou Marseille; tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1986. Dominance socialismu byla nicméně oslabena procesem deindustrializace. Vítězství konzervativního politika Jeana-Claude Gaudina v Marseille v roce 1995 symbolizovalo širší politické posuny, dokonce i bývalé komunistické bašty, jako obce La Ciotat a Port-Saint-Louis-du-Rhône, postupně přešly k pravici. V 90. letech zároveň zesílil vliv Národního sdružení, který dosáhl úspěchů například v komunálních volbách v Marignane a Vitrolles. Popularita této strany je v departementu patrná i s odstupem času.
Departementální rada má 58 křesel. Jejím předsedou je od roku 2021 Martine Vassalová ze strany Les Républicains.[2]
Národní shromáždění
[editovat | editovat zdroj]Departement sestává ze šestnácti volebních obvodů do Národního shromáždění. Po volbách do Národního Shromáždění 2024 je složení zástupců následující:[pozn. 1]
| Volební obvod | Člen | Stranická příslušnost | |
|---|---|---|---|
| 1. volební obvod | Monique Grisetiová | Národní sdružení | |
| 2. volební obvod | Laurent Lhardit | Socialistická strana | |
| 3. volební obvod | Gisèle Lelouisová | Národní sdružení | |
| 4. volební obvod | Manuel Bompard | La France insoumise | |
| 5. volební obvod | Hendrik Davi | Ekosocialistická levice | |
| 6. volební obvod | Olivier Fayssat | Les Républicains | |
| 7. volební obvod | Sébastien Delogu | La France insoumise | |
| 8. volební obvod | Romain Tomussi | Národní sdružení | |
| 9. volební obvod | Joëlle Mélinová | Národní sdružení | |
| 10. volební obvod | Jose Gonzales | Národní sdružení | |
| 11. volební obvod | Marc Pena | Socialistická strana | |
| 12. volební obvod | Franck Allisio | Národní sdružení | |
| 13. volební obvod | Emmanuel Fouquart | Národní sdružení | |
| 14. volební obvod | Gérault Verny | Les Républicains | |
| 15. volební obvod | Stéphane Hermelin | Národní sdružení | |
| 16. volební obvod | Emmanuel Taché | Národní sdružení | |
Největší města
[editovat | editovat zdroj]
Počty obyvatel jsou uvedeny k roku 2022:[3]
- Marseille (886 040)
- Aix-en-Provence (149 695)
- Arles (51 811)
- Martigues (48 298)
- Aubagne (47 592)
- Cassis (44 292)
- Salon-de-Provence (44 194)
Kultura
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Departement má výrazný vztah k francouzskému uměnÍ. Malíř Paul Cézanne vytvořil při svém pobytu v regionu řadu obrazů hory Montagne Sainte-Victoire, které se staly jedním ze symbolů jeho tvorby. Vincent van Gogh strávil dva roky ve městě Arles, kde namaloval množství obrazů zachycujících místní krajinu i každodenní život.
K hlavním muzeím departementu patří Muzeum evropské a středoevropské civilizace, Musée de la Faïence de Marseille a historické muzeum v Marseille
Turismus
[editovat | editovat zdroj]Historické památky
[editovat | editovat zdroj]- Historická centra měst Marseille, Arles a Aix-en-Provence
- Přírodní oblast Camargue s městem Saintes-Maries-de-la-Mer
- Větrný mlýn Alphonse Daudet ve Fontvieille
- Středověká obec Les Baux-de-Provence
- Saint-Rémy-de-Provence a ruiny římského města Glanum
- Tarascon, středověký hrad a kostel
- Salon-de-Provence, město spojené s prorokem Nostradamem a s jedním z největších opevnění v Provence – Château de l’Empéri
Přírodní památky
[editovat | editovat zdroj]- Jezera Étang de Berre a Étang de Vaccarès
- Horský hřeben Alpilles (regionální přírodní park)
- Hora Montagne Sainte-Victorie
- Calanques – strmé skalní stěny na pobřeží Středozemního moře
- Pobřeží cesta Corniche des Crêtes, spojující Cassis a La Ciotat
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Socialistická strana a strana La France Insoumise kandidovaly společně v koalici Nová lidová fronta
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bouches-du-Rhône na anglické Wikipedii.
- ↑ Populations de référence 2023. INSEE. 18. prosince 2025. Dostupné online.
- ↑ SONDAGE EXCLUSIF. A Marseille, Vassal décroche, Payan et Allisio en tête. POLITICO [online]. 2026-02-26 [cit. 2026-03-02]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Département des Bouches-du-Rhône | Insee. www.insee.fr [online]. [cit. 2026-03-02]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bouches-du-Rhône na Wikimedia Commons
- Galerie Bouches-du-Rhône na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Bouches-du-Rhône ve Wikislovníku- Oficiální web místní prefektury
- Oficiální web generální rady Archivováno 1. 3. 2010 na Wayback Machine.
