Aisne (departement)
| Aisne (02) | |
|---|---|
 Historická část města Laon | |
 Vlajka  Znak | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Laon |
| Souřadnice | 49°30′ s. š., 3°30′ v. d. |
| Rozloha | 7 369 km² |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 523 342 (2023) |
| Hustota zalidnění | 71 obyv./km² |
| Správa regionu | |
| Stát |  Francie |
| Region | Hauts-de-France |
| Prefektura | Laon |
| Podprefektury | Château-Thierry, Saint-Quentin, Soissons, Vervins |
| Druh celku | Departement |
| Podřízené celky | Arrondissementy (5) Kantony (21) Obce (797) |
| Vznik | 4. března 1790 |
| Prezident generální rady | Nicolas Fricoteaux (UDI) |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | FR-02 |
| Oficiální web | aisne |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aisne (pikardsky Ainne) je francouzský departement ležící v regionu Hauts-de-France v severní Francii. Název departementu pochází od řeky Aisne, která územím protéká. Hlavní město je Laon. Žije zde přibližně 523 tisíc[1] obyvatel. Kód INSEE a poštovní směrovací číslo departementu je 02.
Severní část departementu je součástí bývalého správního regionu Pikardie, do jižní části zasahuje region Champagne. Aisne má výhodnou geografickou polohu na křižovatce cest spojujících Paříž, Remeš a Lille, což oblasti umožňuje udržovat dynamické hospodářské a kulturní vztahy s těmito velkými metropolemi.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
_croix_de_chemin.JPG)
Departement hraničí na severu s departementem Nord, na západě s departementy Somme a Oise, na východě s departementy Ardensko a Marne, na jihozápadě se Seine-et-Marne a na severovýchodě s Belgií (provincie Henegavsko). Od východu k západu územím protéká řeka Aisne, která se vlévá do řeky Oise. Jižní hranici departementu tvoří řeka Marna, tato oblast zvaná la Brie poilleuse, je sušší plošina známá zemědělskou výrobou mléčných produktů a plísňového sýra brie.
Podle sčítání z roku 2003 činila zalesněná plocha departementu 123 392 hektarů, což představovalo 16,6 % jeho rozlohy.
Krajinu charakterizují skalnaté masivy, které často spadají strmými svahy. Tyto útvary se vyskytují po celém území, nejvýrazněji však v okolí města Laon a na hřebeni Chemin des Dames.
Vodstvo
[editovat | editovat zdroj]Na území departementu pramení či jím protéká řada řek: Šelda (pramenící u obce Le Catelet), Aisne, Marne, Ourcq, Vesle, Somma (pramenící u obce Fonsommes), Oise a Serre. Na jihu departementu se nacházejí řeky Surmelin, Verdonnelle a Dhuys. Posledně jmenovaná řeka je svedena do akvaduktu Dhuis o délce 131 km, který od 1. října 1865 zásobuje pitnou vodou Paříž, a také zábavní park Marne-la-Vallée. Departementem také prochází řada umělých vodních kanálů, například kanál Saint-Quentin o délce 93 km.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Oblast se rozvinula z dávného sídla zvaného Acinum, z něhož pochází i jeho název.[2] V jeho blízkosti se roku 57 př. n. l. odehrála bitva na Axoně, které se účastnil také Gaius Julius Caesar.
Aisne patří mezi původních 83 departementů, které byly vytvořeny během Francouzské revoluce dne 4. března 1790. Vznikl ze částí bývalých provincií regionů Île-de-France (Laon, Soissons, Noyon a Valois – historicky a kulturně však součásti Pikardie, později připojené k Île-de-France), Pikardie (Thiérache a Vermandois) a Champagne (Brie a Omois). Od roku 1960 byl departement součástí správního regionu Pikardie, který sdružoval další dva departementy, Somme a Oise. K 1. lednu 2016 se region, ke kterému departement patřil, sloučil s regionem Nord-Pas-de-Calais, čínž vznikl nový správní region Hauts-de-France.
Většina původních lesních porostů v oblasti byla zničena během bojů první světové války. Francouzská ofenziva u Chemin des Dames na jaře roku 1917 je někdy označována jako druhá bitva na Aisně.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Departement ztratil část svého obyvatelstva ve druhé polovině 19. století v důsledku rozsáhlého venkovského exodu, který však byl částečně zmírněn rozvojem průmyslu na severu departementu (ve městech Saint-Quentin, Chaunois, Thiérache).
Oblast byla silně zasažena první světovou válkou, po níž se počet obyvatel mírně zvýšil a vrátil se přibližně na úroveň z roku 1900. Za posledních třicet let však průmyslový úpadek způsobil stagnaci populace (526 346 obyvatel v roce 1968, 535 489 v roce 1999). Výraznější růst počtu obyvatel zaznamenala pouze jihozápadní část departementu, ležící v blízkosti pařížské aglomerace.
| Rok | 1791 | 1801 | 1851 | 1901 | 1911 | 1921 | 1931 | 1946 | 1954 | 1962 | 1968 | 1975 | 1982 | 1990 | 1999 | 2006 | 2016 | 2022 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 407 905 | 425 981 | 558 989 | 535 583 | 530 226 | 421 515 | 489 368 | 453 411 | 487 068 | 512 920 | 526 346 | 533 862 | 833 970 | 537 259 | 535 489 | 537 061 | 536 136 | 525 558 |
Politika
[editovat | editovat zdroj]Departement představuje směsici venkovských oblastí a větších dělnických měst. Jako sídlo některých rodin pracujících v Paříži či v regionu Île-de-France byl po mnoho let politicky orientován spíše levicově – od roku 1998 měla levice většinu v Generální radě departementu i mezi poslanci zastupujícími departement v Národním shromáždění.
Od roku 2000 se však departement výrazněji přiklonil k podpoře pravicové strany Národní sdružení (Rassemblement National). Aisne byl dokonce departementem, který této straně v prezidentských volbách roku 2012 vyjádřil největší podporu, když zde kandidátka Marine Le Penová získala 26,33 % hlasů. V roce 2017 hlasovalo pro kandidáta RN ve druhém kole prezidentských voleb 52,91 % voličů departementu, zatímco v roce 2022 tento podíl vzrostl o sedm procentních bodů na 59,91 %.[3] Menší města na severu departementu, jako Guise, Hirson, Vervins a železniční uzel Tergnier, však zůstávají tradičními oporami levicových stran.
Prezidentem generální rady je od roku 2021 Nicolas Fricoteaux ze strany Unie demokratů a nezávislých (UDI).
Národní shromáždění
[editovat | editovat zdroj]Departement sestává z pěti volebních obvodů do Národního shromáždění. Po volbách do Národního shromáždění 2024 je složení politiků následující:
| Volební obvod | Člen | Stranická příslušnost | |
|---|---|---|---|
| 1. volební obvod | Nicolas Dragon | Národní sdružení | |
| 2. volební obvod | Philippe Torre | Národní sdružení | |
| 3. volební obvod | Eddy Casterman | Unie krajní pravice | |
| 4. volební obvod | José Beaurain | Národní sdružení | |
| 5. volební obvod | Jocelyn Dessigny | Národní sdružení | |
Administrativní dělení
[editovat | editovat zdroj]Departement sestává z 5 arrondissementů, 21 kantonů a 797 obcí.
| Arrondissement | Počet obyvatel (2022) |
Rozloha (km²) |
Hustota zalidnění | Obce |
|---|---|---|---|---|
| Château-Thierry | 69 416 | 1 115,2 | 62 | 108 |
| Laon | 153 495 | 2 175,3 | 71 | 240 |
| Saint-Quentin | 126 102 | 1 071,2 | 118 | 126 |
| Soissons | 107 206 | 1 342,3 | 80 | 163 |
| Vervins | 69 339 | 1 657,3 | 42 | 160 |
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Hospodářství dominuje zemědělství, zejména pěstování obilovin, nejvýznamnějším centrem je oblast okolo obce Guise na severu, jednou z nejdůležitějších plodin v oblasti je cukrová řepa. V Saint-Quentin a dalších městech sídlí střediska oděvnického průmyslu, včetně tkaní hedvábí, bavlny a vlny. Společnost Saint-Gobain je známá výrobou zrcadel, která zde začala v 17. století. Ve městě Villers-Cotterêts má sídlo Volkswagen Group France.[4]
Až do první světové války tvořila významný prvek kulturního i hospodářství departementu těžba tzv. cendrières (ložisek hnědého uhlí) a výroba vitriolu. Jejich význam spočíval jak v délce trvání (150 let), tak v rozsahu – těžební činnosti se týkaly 95 obcí a daly vzniknout mnoha průmyslovým lokalitám.
Používání černého popela vzniklého spalováním lignitu jako hnojiva souviselo s rozvojem moderní vědecké zemědělské praxe a zároveň s růstem chemického průmyslu. Ten měl v departementu značný význam i na celostátní úrovni. Ve zprávě z roku 1867 se uvádí, že ze 13 továren na výrobu kamence ve Francii se 7 nacházelo v departementu Aisne, který tak zajišťoval více než polovinu francouzské produkce.
V roce 2019 činila míra nezaměstnanosti 12,2 % a 19 % obyvatel žilo pod hranicí chudoby.[5]
Největší města
[editovat | editovat zdroj],_h%C3%B4tel_de_Ville,_fa%C3%A7ade_principale,_vue_depuis_le_sud,_et_Saint-Quentin-Plage_2.jpg)
Počty obyvatel jsou uvedeny k roku 2022:
- Saint-Quentin (59 995)
- Soissons (28 667)
- Laon (24 066)
- Château-Thierry (15 068)
- Tergnier (13 261)
- Chauny (11 456)
- Villers-Cotterêts (10 376)
Turismus
[editovat | editovat zdroj]
Populární vyhlídkové plavby po departementu částečně souvisejí s umělou vodní cestou Saint-Quentin, která je známá elektrickým vlečením lodí a dvěma tunely (v Lesdins a Riqueval/Vendhuile). V roce 2007 vznikl na jezeře Ailette rozsáhlý turistický komplex Center Parcs, který se nachází v blízkosti mnoha pamětihodností. Mezi další populární turistická místa v departementu patří:
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Zámek Villers-Cotterêts v Château-Thierry
- Zámek Oigny-en-Valois
- Hladomorna v Septmonts
Církevní památky
[editovat | editovat zdroj]Válečné památníky
[editovat | editovat zdroj]- Chemin des Dames
- Caverne du Dragon (Dračí jeskyně)
- Les Fantômes de Landowski v Margivalu
Muzea
[editovat | editovat zdroj]- Muzeum malíře Henri Matisseho v Bohain-en-Vermandois
- Železniční muzeum v Guise
.jpg)
Kultura
[editovat | editovat zdroj]Během první světové války bylo v departementu zničeno značné množství významných architektonických památek. Z dochovaných staveb patří mezi nejvýznamnější středověké kostely v Laonu, Brainu a Urcelu. Většímu poškození unikla např. zřícenina hradu La Ferté-Milon. Některé z dochovaných hradů byly během konfliktu využívány jako věznice, například zámek Vadancourt poblíž Saint-Quentinu, kde bylo internováno přibližně 500 vězňů.[6]
Řeka Aisne je považována za místo, kde vznikl typ zákopové války známý z první světové války. Britský expediční sbor (BEF) zde po počátečních úspěších zatlačil německá vojska zpět k řece Aisne, avšak Němci se zakopali a odolali jak britským, tak francouzským útokům. Právě toto opevnění mělo zásadní vliv na podobu celé války, když se obě strany začaly systematicky zakopávat a budovat obranné linie. Tím začal patový stav, který se stal typickým rysem první světové války.
Jazyky
[editovat | editovat zdroj]Na severu departementu se používá pikardské nářečí, na jihu šampaňské nářečí a ve střední a jižní části francouzština z oblasti Île-de-France. Tato jazyková rozmanitost patrně vysvětluje, proč se obyvatelé jižní části departementu často neztotožňují s pikardským regionem.
Gastronomie
[editovat | editovat zdroj]Kuchyně departementu má venkovský ráz. Severní část je zemědělskou oblastí, kde se vyrábějí produkty z kravského mléka, například sýr maroilles a dulce de leche. Typickými specialitami Pikardie jsou pokrmy jako ficelle picarde – rolovaná palačinka plněná smetanovým sýrem, bešamelem, šunkou a houbami. V oblasti Thiérache se vyrábí vysoce kvalitní foie gras. Rozvíjí se také pěstování ovoce, zejména jahod. Konají se zde tematické veletrhy, například sýrový veletrh v La Capelle a festival jelit ve Saint-Quentinu. Místní produkty je možné ochutnat na bleších trzích a v rámci tradičních trhů.
Na jihu departementu se pěstují soissonské fazole a nachází se zde také turistická trasa Champagne, vedoucí v okolí Château-Thierry, kde se vyrábí šampaňské, které, podobně jako sýr maroilles, nese chráněné označení původu Appellation d’origine contrôlée (AOC).
Departement si zachoval výraznou identitu také díky výrobě ciderů thiérache a eau-de-vie a díky rozvoji řemeslného pivovarnictví. Díky množství včelstev jsou zde hojné produkty na bázi medu, například medovina, perník či octy s příchutí medu.
Osobnosti spjaté s oblastí
[editovat | editovat zdroj]- Jean de la Fontaine (1621–1695), básník, bajkař, původem z Château-Thierry
- Jean Racine (1639–1699), dramatik, původem z La Ferté-Milon
- Maurice Quentin de La Tour (1704–1788), malíř, původem ze Saint-Quentin
- Nicolas de Condorcet (1743–1794), filosof, matematik, původem z Ribemontu
- Camille Desmoulins (1760–1794), politik, revolucinář, původem z Guise
- François-Noël Babeuf, zvaný Gracchus Babeuf (1760–1797), revolucionář, novinář, původem ze Saint-Quentin
- Louis Antoine de Saint-Just (1767–1794), politik, revolucionář, člen Výboru pro veřejné blaho, původem z Blérancourtu
- Alexandre Dumas (1802–1870), spisovatel, původem z Villers-Cotterêts
- Jean-Baptiste André Godin (1817–1888), industrialista, filantrop, původem z Esquéhéries
- Paul a Camille Claudelová (1868–1955) (1864–1943), spisovatel a sochařka, původem z Tardenois
- Henri Matisse (1869–1954), malíř, původem z Bohain-en-Vermandois
- Kamini (* 1979), rapper, původem z Le Nouvion-en-Thiérache
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aisne na anglické Wikipedii a Aisne (département) na francouzské Wikipedii.
- ↑ Populations de référence 2023. INSEE. 18. prosince 2025. Dostupné online.
- ↑ POPE, Mildred Katharine. From Latin to Modern French with Especial Consideration of Anglo-Norman: Phonology and Morphology. [s.l.]: Manchester University Press 614 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7190-0176-5. (anglicky) Google-Books-ID: K9JRAQAAIAAJ.
- ↑ www.vie-publique.fr [online]. [cit. 2025-10-24]. Dostupné online.
- ↑ LTD, Renews. Engie, Volkswagen France deploy 20MW solar carpark. reNEWS - Renewable Energy News. 2021-10-21. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-11-26. (anglicky)
- ↑ Le conseil départemental de l'Aisne vote pour que les bénéficiaires du RSA consacrent 35h/semaine à leur réinsertion. France 3 Hauts-de-France [online]. 2019-06-24 [cit. 2025-10-24]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ More about Vadancourt during war - Saint Quentin Aisne Mariage Réception Chambre d'hôtes Chateau. www.domainedevadancourt.com [online]. [cit. 2025-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-08-09. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Aisne v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Obrázky, zvuky či videa k tématu Aisne na Wikimedia Commons
- Oficiální web místní prefektury
- Oficiální web generální rady Archivováno 20. 7. 2011 na Wayback Machine.
